Japonský křen (wasabi) – méně známá zelenina

Článek prezentuje botanický popis, látkové složení, nároky, sortiment a způsoby pěstování u méně rozšířeného zeleninového druhu – japonského křenu [Wasabia japonica Miq. Matsumara, syn. Eutrema wasabi (Siebold) Maxim.]. Jsou zde prezentovány prvotní výsledky s pěstováním japonského křenu na Demonstrační a výzkumné stanici v Praze-Troji (Česká zemědělská univerzita v Praze) v letech 2016 až 2017.

Japonský křen se pěstuje pro sklizeň ztloustlých podzemních částí (rhizomů), které se hojně využívají pro přípravu celé řady pokrmů japonské kuchyně. Rhizomy obsahují glukosinoláty, které se vlivem mechanického poškození pletiv (řezání, drcení apod.) mění působením hydrolytického enzymu myrosinázy na isothyokyanát, který dává konzumní části charakteristickou ostrou chuť (Delaquis et Mazza 1995). Grob a Matile (1979) in Hung (2007) zmiňují inkorporaci glukosinolátů společně s kyselinou askorbovou ve vakuolách buněk. Japonský křen má v přiměřeném množství příznivý vliv na lidský organismus, mj. vykazuje antibakteriální (Shin et al. 2004) a protizánětlivé (Uto ethgo al. 2005) účinky.

Wasabi se pěstuje ve vhodných venkovních klimatických podmínkách v půdě, nebo ve smíšené vodní kultuře, jejíž součástí je zaplavování pole s pěstovaným japonským křenem. Vodní kultura je tradiční v Japonsku (i přes rozvoj pěstování v půdě) a poskytuje více ceněnou konzumní část. Pro pěstování ve smíšené kultuře se zaplavováním pole jsou využívány odrůdy ´Tatamiishi´, ´Chizawa´, ´Keiryu´ a ´Heichi´. Tento typ kultury je dobře modifikovatelný pro pěstování japonského křenu moderním hydroponickým způsobem (Ehret et al. 2002).

Text

doc. Ing. Martin Koudela, Ph.D.,

Ing. Věra Kofránková,

Česká zemědělská univerzita v Praze,

Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů,

Katedra zahradnictví

Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 5 /2018.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *