V prvním díle ovocnářského cestopisu věnovanému zemi vycházejícího slunce, Japonsku, jsme se věnovali hlavní skupině zde pěstovaných ovocných druhů, jádrovinám. V tomto dílu se zaměříme na produkci citrusů a ostatního subtropického ovoce.
Citrusy
Citrusy jsou tradičním národním ovocem Japonců, celkově ekonomickou důležitostí srovnatelnou s jádrovým ovocem s rozdílem, že jejich kultivace má naopak absolutní těžiště v jižní polovině státu. Nejpodstatnějším citrusem jsou mandarinky typu Satsuma, Unshiu orange a Chubankan. I díky struktuře variet kultivace jsou mandarinky (nebo ovoce kříženců mandarinek s pomeranči) dostupné celoročně, přestože hlavní sezóna je během podzimu a zimy. Import mandarinek je tak v řádech několika procent místní spotřeby. Mandarinky jsou dlouhodobě nejvíce sklízeným ovocem, avšak také s kontinuálním poklesem těchto objemů. V Japonsku se nejstarší druhy mandarinek Tachibana pěstují dvě tisíciletí. V roce 1975, tedy v čase největší produkce, jich bylo sklízeno 3,7 milionů tun, tzn. pětinásobek současného stavu. Pěstební plochy oscilují okolo 40 tisíc ha, přičemž redukce pěstování byla součástí vládního opatření za účelem vyvážení poptávky s nabídkou se souběžným zachováním přijatelně vysokých cen mandarinek pro ovocnáře. Satsumi mandarinka (Citrus unshiu) Mikan zaujímá na 60 % pěstebních ploch citrusů celkově, následována již historickým kultivarem Iyokan (6,5 %) s výrazným aromatem slupky. V mandarinkách se postupně více začíná prosazovat pozdněji zrající typ Chubankan. Typ Unshiu orange je zastoupen především necelého půlstoletí starou odrůdou Dekopon s hrbolatým povrchem slupky plodů a výrazným výčnělkem plodu v jeho části přiléhající ke stopce. Tato odrůda zaujímající celkem 4,3 % citrusových sadů je sklízena od března do dubna. Z důvodu značné popularity jejich plodů se kultivuje i ve velkém měřítku ve sklenících, kdy je ovoce zralé od prosince do února. Plody se po otrhání skladují tři až šest týdnů pro přirozené snížení kyselin a zvýšení sladkosti dužniny. Mezi mandarinky patří též v listopadu sklízená odrůda Kishu mikan, původem z Číny, která má velmi tenkou slupku a drobnou velikost ovoce (2,5–4,5 cm) s ceněnou jemnou chutí. V několika vyhraněných oblastech s půdami strukturně pocházejícími ze sopečného popele se kultivují drobnoplodé mandarinky Komikan (20–50 g). Odrůda vytváří vzrůstné, staleté stromy poskytující několik set kilogramů plodů. Z 90 % slouží mandarinky jako stolní ovoce a zbývající část je určena k výrobě džusů (7 %) nebo kompotů a želé. Ve srovnání s mandarinkami a jejich kříženci jsou ostatní citrusy v roli silněji menšinové, kdy se celkově na sklizni všech citrusů podílejí přibližně 6 %. Tento stav se projevuje v tom, že domácí sklizeň pokrývá pouze 20 % místní spotřeby grapefruitů a pomel, 6 % čerstvých pomerančů a do 45 % kyseloplodých citrusů. Grapefruity byly půl století do roku 1971, kdy se liberalizovaly možnosti jejich dovozu, ceněny jako luxusní zboží. Preference ohledně barvy dužniny (bílá/červená) se ustálily na shodném poměru. Pro zajímavost americká produkce bílých grapefruitů na Floridě je téměř výhradně určena pro japonský trh. Japonský citrusový hybrid Hassaku má vzhled pomeranče, ale zároveň chuťově je bližší grapefruitu s centrem pěstování na jihu Honšú.
Text Ing. Jiří Kaplan, foto: zdroj (https://en.wikipedia.org/)
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 9/2021.*
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Hodně mě překvapilo, jak moc dobře jdou japonské rostliny i u nás. Pořídili jsme si nějaké druhy a už dva roky nám poměrně hojně plodí. Navíc je jejich nakyslá chuť skvělá do čokolády, kterou děláme ve výrobníku čokolády z Cesku https://www.cesk.cz/stroje-na-cokoladu/ 🙂 Ale to už moc odbočuji. 🙂 Japonské odrůdy citrusů mají navíc skvěle aromatickou kůru, takže když se dobře odkrájí bílá hořká dužina, je to skvělé dochucovadlo omáček. 🙂