Menu
e-shop
V listopadu roku 2024 jsme spolu s kolegou a specialistou na bonsaje Mirkem Horským byli vysláni na expedici na ostrov Honšú. Měli jsme možnost procestovat zejména jeho střední část. Cílem expedice bylo navázat kontakt s japonskými botanickými zahradami a arborety, ale i s mistry v umění bonsají, kusamono, shitakusa, yamadori nebo niwaki.
Chtěl bych tímto textem čtenáři přiblížit srovnání původně rostoucích druhů v jejich přirozeném prostředí v kontrastu s jejich kulturními formami. Ostrov Honšú je největší ze všech japonských ostrovů a také na něm žije většina obyvatel z celkové japonské populace.
Japonsko, je obecně velmi hornatá země a z toho vychází i charakter volné krajiny. Nížiny a oblasti mezi horami jsou tak zcela zastavěny a kulturně přeměněny, často ve formě spojených souměstí, jako je např. Osaka, Kobé a Kjóto. Pro původní rostlinné druhy je tak prostor hlavně na strmých a nepřístupných svazích hor. Klima ostrova je vzhledem ke své délce, ale i poloze rozdílné.
Již od devadesátých let 20. století sadovnicky oblíbená a používaná dřevina. Původní keř dorůstá výšky 150–200 cm. Typické jsou ohnuté větve, takže je vždy širší, než vyšší a je tedy i vynikající půdopokryvnou dřevinou. Listy jsou světle zelené až žlutozelené, okraje peřenolaločnaté se 4–5 páry ostrých laloků, po okraji čepel dvakrát pilovitá. Středový lalok protáhle ostře zašpičatělý.
Pro Japonsko velmi významný druh, který se vyskytuje na všech hlavních ostrovech. Do Evropy byl přivezen v druhé polovině 19. století a v Česku je datována od roku 1927 v Průhonicích. Stále jde spíše o sbírkovou dřevinu botanických zahrad, zámeckých parků nebo arboret. Setkat se s ní můžeme i při tvorbě venkovních bonsají.
Celý text článku naleznete v tištěné a elektronické verzi časopisu Zahradnictví 5/2025
Text a foto: Bc. Tomáš Vencálek, kurátor dřevin mírného pásma, Botanická zahrada hl. m. Prahy, Praha
