08.03.2005 | 10:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Jaká by měla být dětská hřiště?

Lákavá, veselá, hravá, příjemná, rozmanitá, bezpečná, měla by být prostředím pro formování dětského těla i duše, pro navazování prvních sociálních kontaktů, pro vytváření si pořadí hodnot a vztahu ke svému okolí. Předmětem našeho příspěvku není detailní popis nároků jednotlivých věkových kategorií na herní prvky, zásady jejich zakládání a instalace apod. Chceme upozornit na základě letošních průzkumů veřejných dětských hřišť v 63 městech Středočeského kraje (2 000 – 10 000 obyvatel) na současnou situaci a uvést některá fakta pro lepší orientaci a možná zmírnění skepse majitelů a správců hřišť.

Situování hřišť, jejich koncepce i výběr herních prvků jsou dány věkovou kategorií dětí, pro které jsou určeny. Pro všechny však platí, že musí splňovat bezpečnostní normy a podle možností uspokojovat nároky dětí na hrací aktivity. Velikost hřiště limituje herní zařízení podle jejich prostorových nároků, většinou uváděných jejich výrobci. Zásadním faktorem při zřizování nebo rekonstrukci hřiště jsou bohužel finanční a prostorové možnosti investora a kvalita následné údržby a kontroly, se kterou se v této fázi často nikdo nezabývá. Mnohdy se náklady ušetřené na pořízení negativně projeví právě na náročnosti údržby.

Zeleň
Zeleň je nezbytnou a nenahraditelnou součástí areálů dětských hřišť. Pokud to prostorové a provozní podmínky dovolují, je určitě příjemnější oddělení herního areálu živým plotem nebo přirozenou skupinou keřů, než pletivem. Dřeviny jsou navíc schopné svou sedimentační schopností snižovat prašnost , která je v letních měsících na mlatových hřištích značná. Listnaté stromy navíc umožňují vyhřívání se na jarním slunku a zároveň ochranu před letním úpalem.
Při výběru dřevin respektujeme samozřejmě, jako v každé sadovnické úpravě, jejich stanovištní nároky, možnosti následné údržby, jejich prostorové nároky a provozní požadavky hřiště – mají být příjemným doplňkem, ne obtížnou nebo nepříjemnou překážkou.
Nepříjemné mohou být dřeviny s ochmýřenými plody, které znečišťují i ovzduší –např. některé vrby (Salix), ruje (Rhus), většina samičích klonů topolů (Populus). Výjimkou jsou jejich vegetativně množené samčí kultivary. Naopak k tvořivé hře jsou s oblibou využívány plody javorů (Acer platanoides, Acer pseudoplatanus), jírovce (Aesculus hippocastanum) – jeho využití v současné době komplikuje napadení klíněnkou jírovcovou), lísky (Corylus colurna), a dubu (Quercus). Mnohé okrasné dřeviny jsou lákavé svými jedlými chutnými plody – muchovník (Amelanchier lamarckii), dřín (Cornus mas), temnoplodec (Aronia melanocarpa), okrasné jabloně (Malus ’Eleyi’ aj.). Nebezpečné mohou být druhy dřevin, jejichž starší exempláře mají malou odolnost vůči rozlámání, hrozí spad větví – topoly (Populus), jírovce (Aesculus), některé javory (Acer negundo), nahovětvec (Gymnocladus dioicus) aj.
V doporučovaných výběrech dřevin na dětská hřiště je varováno především před jedovatými rostlinami – např. brslen (Euonymus fortunei var. radicans, Euonymus europaeus), štědřenec (Laburnum anagyroides), ptačí zob (Ligustrum vulgare), lonicera (Lonicera pileata, Lonicera xylosteum), kalina (Viburnum lantana, Viburnum opulus), pámelník (Symphoricarpos chenaultii ’Hancock’, Symhoricarpos albus), tis (Taxus baccata) aj. V bezprostřední blízkosti herních prvků a pohybu dětí nejsou vhodné pichlavé a trnité druhy.
Naopak nedoceněnými dřevinami jsou duby (Quercus), buky (Fagus), jasany (Fraxinus excelsior), javory (Acer campestre, Acer ginnala, Acer tataricum), okrasné jabloně (Malus), hrušně (Pyrus calleryana ’Chanticleer’), třešně (Prunus), jeřáby (Sorbus aucuparia, Sorbus torminalis, Sorbus domestica). Svými květy oživí i strohé prostředí šeříky (Syringa), tavolníky (Spiraea), zlatice (Forsythia), vajgélie (Weigela), muchovník (Amelanchier) aj.
Průzkumy dětských hřišť ve vybraných městech Středočeského kraje ukázaly, že největší zastoupení v sortimentu používaných dřevin má Betula verrucosa, následuje Picea pungens a Tilia cordata, Picea abies, Pinus sylvestris, Acer platanoides. V menší míře byly zastoupeny i ovocné stromy. V několika případech hřiště navazovalo na jabloňový nebo třešňový sad. Z keřového patra byly zastoupeny Juniperus chinensis ’Pfitzeriana’, Ligustrum vulgare, Spiraea vanhouttei, Syringa vulgaris, Symphoricarpos albus. Většina dřevin byla středněvěká (20-40 let), průměrné kvality.

Povrch hřiště
Bezpečnostní norma stanoví vhodnost jednotlivých materiálů vzhledem k výšce pádu z hracích zařízení. Vhodná je např. vrstva písku nebo syntetické materiály. Hřiště by mělo mít vyřešen odvod vody. Z našeho sledovaného vzorku dvě třetiny hřišť byly travnaté, pod herními prvky zbyl většinou zdusaný mlat, na kterém se po dešti tvořily kaluže. Méně než pětina hřišť má pod zařízeními mlatový povrch, sotva dvacetina vrstvu písku. Setkaly jsme se i s dlažbou, asfaltem, betonem a štěrkem.

Hrací prvky
Jak již bylo v úvodu řečeno, výběr herních prvků je závislý na věkové kategorii, pro kterou je hřiště určeno, na velikosti hřiště ve vztahu k velikosti bezpečnostních zón jednotlivých zařízení.
Asi dvě třetiny sledovaných hřišť byly vybaveny pískovištěm, přes polovinu prolézačkami a vahadlovými houpačkami. Závěsná houpačka byla na více, než třetině hřišť. V menší míře byly zastoupeny hrady, hrací domečky, kolotoče a skluzavky. Na desetině byla skluzavka vedena do pískoviště. Více než polovina hřišť byla starší, než 10 let. Asi desetina hřišť byla dovybavena novými prvky. Skoro polovina hřišť byla dosud vybavena dobře známými kovovými prolézačkami, skluzavkami a kolotoči z 80. let, pouze čtvrtina ze dřeva, zbytek byl zkombinován z různých materiálů. Ve 14 případech jsme zaznamenaly devastaci celého hřiště. Pozitivní byla dvě nově vybudovaná skateboardová hřiště.

Kontrola a údržba
Za správu a údržbu hřišť jsou zodpovědní jejich majitelé – města a obce. Při dnešní neukázněnosti majitelů psů je nejúčinnější ochranou proti znečištění oddělit hřiště plotem. Přínosem je také stanovení provozního řádu a jeho vyvěšení přímo v areálu. Pak je možné ve spolupráci s městskou policií a občany lépe zamezit negativním jevům. Zkušenosti ukazují, že je nezbytná funkce správce hřiště.
V současné době se některá dětská hřiště ruší. Jako důvod se udávají “přísné evropské normy”(denní tisk, internet). Jejich přehled uvádíme v závěru příspěvku. Velká část stávajících hřišť jim opravdu neodpovídá. Řešením situace by ale nemělo být plošné a nenávratné rušení těchto nevyhovujících zařízení. Například některé pražské městské části si zpracovaly programy jejich postupné obnovy a rekonstrukce, odstraňují pouze zařízení nebezpečná, v havarijním stavu.
Jako pozitivní bereme, že při našich průzkumech jsme se ve čtyřech případech setkaly s budováním nových dětských hřišť a to i v malých obcích, které zápasí s nízkým rozpočtem. V několika případech iniciovala a spolupracovala při získávání finančních prostředků místní občanská sdružení.
Provozovatelé dětských hřišť jsou ve složité situaci. Je složité se orientovat ve vyhláškách, zákonech, normách. Je proto nezbytné informovat o této problematice přijatelnou a srozumitelnou formou provozovatele a veřejnost, shrnout požadavky ze všech resortů, které je nutno při zakládání a provozování hřišť respektovat, publikovat dosavadní zkušenosti s rekonstrukcí a zakládáním nových hřišť.

Platné předpisy pro bezpečnost dětských hřišť
Vznikne-li škoda či újma na zdraví, zkoumá se důvod – zda příčinou byl závadný stav herních prvků či nikoli. Z tohoto důvodu se zavádí tzv. certifikace herních prvků a dětských hřišť. Certifikovaný herní prvek má doklad, že je nezávadný a vhodný pro hru dětí, že splňuje požadavky normy (ČSN EN 1176 a ČSN EN 1177). Na trhu je možné koupit již certifikovaný výrobek od českých výrobců. Je také možné vyrobený, netypizovaný herní prvek nechat následně otestovat a certifikovat. Testy u nás provádí tři autorizované osoby: Strojírenský zkušební ústav v Brně a zkušební ústav v Českých Budějovicích, firma TŰF CZ v Praze. Nejjednodušší se snad zdá koupě již certifikovaných herních prvků. Příklady z praxe ale ukazují, že vybavení dětského hřiště tzv. netypizovanými, originálními herními prvky není nemožné.
Odborné pravidelné prohlídky stávajících dětských hřišť a “kolaudace” těch nových provádí fyzické osoby, techničtí kontroloři. Existuje oborové sdružení SOTKVO (Svaz odborných technických kontrolorů, výrobců, pracovníků montáží a opravářů zařízení hřišť, dětských hřišť, tělocvičen, sportovišť a posiloven). Je samozřejmě možné oslovit tyto specialisty také s dotazy, konzultací. Při kontrole obdrží provozovatel hřiště protokol o bezpečnosti.
“Metodický pokyn k provádění odborných technických kontrol tělocvičen, tělovýchovného nářadí a zařízení, venkovních hřišť a sportovišť č.j. 22 784/03-11/2” doporučuje pravidelné prohlídky hřišť, resp. ověření bezpečnosti jejich vybavení, alespoň jedenkrát ročně, nejlépe po zimě před zahájením venkovního herního provozu.
Při plánování nového hřiště či při správě těch stávajících by měly být výše popsané skutečnosti tématem smlouvy mezi vlastníkem či provozovatelem hřiště (zadavatelem) a firmou, která provede realizaci návrhu (resp. dodavatelem herních prvků), případně firmou, která je smluvně zavázána provádět údržbu hřiště. Kupní smlouva herních prvků by měla jasně definovat záruční podmínky výrobků, pokyny pro provoz a údržbu, podmínky reklamace.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Komentáře k článku

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down