Příkladem velice úspěšného britského podnikatele v zelinářství se stal pan Barfoot v Botley v západní části hrabství Sussex. Jako nejmladší syn zahradníka, který pěstoval hlavně jahodník a něco různé zeleniny na ploše asi 8 ha, neměl velké naděje se doma uživit.
Po čtyřletém pobytu v Austrálii na dobytkářské farmě se nicméně vrátil do otcovského domu a pronajal si 4 ha pozemek, na němž začal pěstovat jahodník pod nízkými fóliovými kryty a později i cukety a tykve. Po 15 letech usilovného snažení a navazování obchodních styků s předními obchodními řetězci (např. Spencer a Marks) získal dostatek prostředků ke koupi farmy a založení společnosti Barfoots of Botley (BOB). Od roku 1989 se farma rozrostla na výměru 280 ha, z toho 120 ha vlastních a 160 ha pronajatých pozemků na vcelku příznivém stanovišti, srovnávaném s „malým Lincolnshirem“. Současně zahájil rozsáhlou kooperaci s drobnými pěstiteli v blízkém okolí a posléze získal na jiné lokalitě další farmu se 180 ha pozemků. V tu dobu se již plně specializoval na produkci a tržní úpravu cukrové kukuřice pro rozhodující britské obchodní řetězce. Zpočátku balil ručně po jednom klasu, později přešel na automatické balení po dvou klasech. Značnou část produkce získává od španělských dodavatelů.
I když cukrová kukuřice je jeho hlavním obchodním produktem, pěstuje ještě řadu druhů tykví a tykviček, reveň, chilli papriku a v komerčním rozsahu i bataty, které jsou velmi žádaným produktem na britském trhu zeleniny v řadách zákazníků z bývalých britských kolonií. Tykve ještě před deseti lety byly na britském trhu zeleniny vyloženě minoritní plodinou. Schopnost Američanů exportovat tykve do Evropy podnítila jejich spotřebu natolik, že jejich trh se každoročně zdvojnásobuje. Samozřejmě, že valná část tykví se nepěstuje vyloženě jen ke konzumním účelům, ale pro dekorativní využití, zejména během svátku Haloween. Samotnému pánovi Barfootovi se zvýšily příjmy z haloweenových tykví o dalších 400 000 GBP! Odbyt tykví u jeho firmy se zvyšuje o 80 % ročně.
Pozoruhodný je nárůst poptávky po reveni. Vedle volného venkovního pěstování se zde produkuje i pod fóliovými kryty.
Firma zaměstnává 50 trvalých a 100 až 200 sezónních pracovníků, povětšině studentů ze zemí východní Evropy. V čele firmy stojí stále majitel pan Farfoot. Manažerská skupina je složena z obchodního ředitele, ředitele pro výrobu, technického a finančního ředitele, manažery pro styk s obchodními řetězci, šéfa balírny a šéfa potravinářských služeb.
Pozoruhodná je strategie neustálého rozšiřování sítě spolupracujících produkčních podniků. Ve Velké Británii se jedná povětšinou o polařící farmy, které na smluvním základě pěstují pro firmu některý druh zeleniny (převážně v hrabství Sussex). V zemích Evropy je stále klíčovým dodavatelem Španělsko, další smluvní producenti jsou v Řecku a ve Francii. Byla zahájena široká kooperace s dodavateli zeleniny v Jihoafrické republice, Maroku, Egyptě a USA (Florida, Arizona, Severní a Jižní Karolína) a se zeměmi Střední Ameriky. Účelem této rozsáhlé spolupráce je celoroční zajištění zboží tak, aby odběratelé-obchodní řetězce netrpěly výpadky standardních dodávek. Jedná se vskutku o globální operace, vyžadující jak velkou pěstitelskou kázeň, tak vzájemnou obchodní důvěru partnerů. Usiluje se o to, aby vzájemné vazby získaly trvalý charakter.
Společnost investovala v minulém roce na 500 000 GBP na projekt tržní úpravy kukuřičných klasů. Nyní namísto tradičního balení dvou klasů v syrovém stavu se zbytky bazální části vřetene a květních orgánů dodává na trh kuchyňsky upravený produkt upravený sterilací. Tím se usnadňuje nejen jeho další úprava, představuje vlastně hotovou porci zeleniny, ale prodlužuje se i trvanlivost zboží v obchodní síti o další jeden den.
