Jedle bělokorá byla v minulosti významnou dřevinou našich lesů. Avšak vlivem řady faktorů její zastoupení postupně klesalo až na současných 1,2 %. V dospělých porostech se jedle uchovala především tam, kde byly méně příznivé podmínky pro zavádění smrku, případně tam, kde výsadba smrku byla limitována vlastnickými poměry, například v družstevních či selských lesích.
Na přelomu 20. a 21. století se začíná objevovat tzv. novodobé hynutí smrku, které započalo v nižších a středních polohách severovýchodní Moravy a Slezska. Postiženy byly jak kulturní nesmíšené smrčiny, tak porosty, kde smrk rostl ve směsi s jinými dřevinami.
Zatímco kulturní smrčiny, především ty v majetku státu, byly po jejich odumření rychle obnovovány cílovými dřevinami, tak soukromé lesy, z jejichž struktury vypadl smrk, byly i vlivem probíhajících restitucí často na okraji zájmu nových majitelů, ale i státní správy lesů.
Extenzivně nebo nevhodně provedená obnova zde vedla často k tvorbě tzv. sukcesních porostů s převahou druhů pionýrských. Na okrajích holin nebo uvnitř vznikajících ředin přežívaly s různou vitalitou stromy ostatních druhů dřevin (jedle, borovice, buk). Dnes zde nacházíme často i třicetileté porosty s převahou pionýrských dřevin v jejich horní etáži.
V lesnické praxi se schopnosti pionýrských dřevin osidlovat volné plochy a tvořit nové porosty využívá pro tvorbu tzv. přípravných porostů. Pionýrské dřeviny lze však kultivovat také jako porosty dřevin cílových. Dlouhodobé výzkumné poznatky potvrzují příznivý vliv pionýrských dřevin na kultivaci (růst) dřevin cílových, avšak za dodržení určitých pěstebních postupů.
Přes řadu poznatků, jak optimálně kultivovat porosty pionýrských dřevin, existuje stále mnoho nejasností v tom, jak využívat přírodní procesy pro tvorbu lesa po disturbancích (kalamitách).
Na toto téma se zaměřili vědci z Mendelovy univerzity v Brně, fakulty lesnické a dřevařské. První výsledky svého výzkumu publikovali v článku Spontánní obnova jedle bělokoré pod porosty s převahou topolu osiky. Cílem jejich práce bylo na základě terénních šetření ve vybraných post-kalamitních porostech v Nízkém Jeseníku naznačit přírodě bližší postupy kultivace jedle v kalamitních oblastech. Dále zde analyzovali strukturu horní etáže vybraných porostů pionýrských dřevin; popsali struktury přirozené obnovy jedle; popsali stav následné obnovy ostatních dřevin; zjistili rozsah poškození obnovy zvěří.
Článek Spontánní obnova jedle bělokoré pod porosty s převahou topolu osiky je ke stažení zde.*
Autoři článku: Antonín Martiník, Jiří Krásenský, Mendelova univerzita v Brně
Zdroj: VÚLHM
Foto: příměs osiky v okraji lesa, autor Jan Řezáč
