Rodu Gaillardia náleží asi patnáct druhů, převážně ze severoamerického západu; řada subtaxonů dvou nejvýznamnějších druhů, G. pulchella a G. aristata, byla introdukována v prvních desetiletích 19. století. K polovině století nabízejí anglické a americké semenářské korporace osivo prvních odrůd. Krátce poté budou uvedeny hybridy obou zmiňovaných druhů: i z těchto bylo na přelomu 19. a 20. století vyvedeno množství odrůd v anglických (především Kelway & Son) a německých (Goos & Koenemann) školkách. K závěru meziválečného období přetrvávají však jen přesévané odrůdy a v poválečných letech i ony budou přesunuty na okraj zájmu. Review soustřeďuje data k introdukci druhů, zpřehledňuje dobová a současná jména a dokumentuje vznik zahradních hybridů.
Bývá zvykem vymezovat mezi zahradními květinami hapaxantní letničky (popř. dvouletky) a pollakantní trvalky. Příroda se ale na škatulky badatelů pramálo ohlíží a rod Gaillardia je toho výmluvným dokladem: vytrvalé druhy tu bývají krátkověké, jednoleté zase mívají i víceleté populace. Nápadné a pohledné jsou nicméně všechny a první rostliny, dopěstované ze semen přivezených A. Thouinem odněkud z tehdy ještě daleko k americkému středozápadu rozlehlé Louisiany do pařížské Jardin du Roi (Smith 1804) vyvolaly nemalé pozdvižení. A. Fougeroux de Bondaroy (1786) na nich postavil typový druh nového rodu, Gaillardia pulchella, ještě v témže roce je však nezávisle popsal P.J. Buc’hoz jako Calonnea pulcherrima a po dalších čtyřech letech (jen několik týdnů poté zavražděný) C.L. L'Héritier de Brutelle jako Virgilia helioides. Po rozpoznání nových druhů se prioritní jméno Gaillardia ustálilo, následovaly ale záměny na druhových úrovních, které komplikovanou systematikou rodu prolínají dodnes.*
Text a foto
doc. Dr. Ing. Jiří Uher,
Mendelova univerzita v Brně,
Zahradnická fakulta, Lednice
Celý článek si můžete přečíst v časopisu Zahradnictví č. 11/2018.
