Pokud se mezi zahradníky zmíní jméno Jan Procházka, všem se vybaví v souvislosti s Koniferovými školkami Žehušice, firmou Starkl, či Svazem školkařů ČR.
Ing. Jan Procházka se narodil 15. dubna 1944 v Čáslavi. Ranné dětství prožil se svým mladším bratrem Pavlem na samotě Dvůr Skalka u Třemošic na Chrudimsku, kde rodiče vlastnily statek. V roce 1950 Procházkův statek, jako další subjekty, byl znárodněn. Rodina se odstěhovala do Proseče u Skutče a v roce 1954 do Čáslavi, kde Jan v roce 1958 ukončil osmiletou základní školu.
Učňovská léta
Jelikož Jan pocházel ze zemědělské rodiny, musel si pro další povolání vybrat zemědělský obor, nebo hornictví. V obou odvětvích byl v tu dobu katastrofální nedostatek lidí, stát tento nedostatek řešil tímto způsobem. Jan v zemědělství vyrůstal a měl k tomuto oboru pěkný vztah, proto si zvolil zemědělství, konkrétně zahradnictví. V padesátých létech také zaniklo učení u soukromých mistrů zahradnických a vznikaly učiliště, kde mladí lidé získávali vzdělání. V Žehušicích u Čáslavi, kde v roce 1925 byly založeny Okrasné školky, které v roce 1950 byly znárodněny a transformovány na Školní statek Žehušice, probíhalo vzdělávání mladých lidí v zahradnickém oboru. Zpočátku dvouletý učební obor byl od roku 1955 prodloužen na tříletý. V tříletém učebním oboru, kam Jan Procházka nastoupil, si dal po absolvování 1. ročníku přihlášku na Střední zahradnickou školu do Mělníka. Z politických důvodů nebyl přijat a to samé se opakovalo i po ročníku druhém. První dva ročníky se vyučovala teorie a třetí rok byla praxe ve školkách Žehušice. Potom následovala učňovská zkouška a získání výučního listu. Po ukončení učiliště nastoupil jako zahradník do Koniferových školek Žehušice. O dalším studiu po prožitých zkušenostech již neuvažoval.
Foto: rodinné album
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 6/2019.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Tak tomuto pánovi gratuluji k dožití již 75. narozenin. Koukám, že pán má podobné myšlení jako já. Prvně krásně popsal průběh svého života a poté vyčetl určité momenty, které jej poznamenaly. Třeba to, že si nechal udělat tetování a v důchodu toho litoval. Mně je 63 let a zrovna si na https://odstraneni-tetovani-laserem.cz/odstraneni-tetovani-diskuze čtu diskuze, že bych si nechala po letech odstranit své tetování.