Ve dvacátých letech minulého století vzrostl opět celosvětový zájem o jiřinky a mnoho nadšených pěstitelů začalo s jejich šlechtěním. Další slavné období českého pěstování a šlechtění jiřinek je už spojeno s československou Národní jiřinkářskou společností, která byla založena v roce 1926. Mezi přední šlechtitele a pěstitele patřil Emil Dokoupil, Josef Vaněk a Josef Exnar. Do čtyřicátých let minulého století bylo české šlechtění natolik úspěšné, že se jiřinky exportovaly do celého světa.
Období první světové války pěstování a šlechtění jiřinek zpomalilo, ale nijak výrazně neomezilo. Mezi úspěšné šlechtitele v této době patřil např. dr. Josef Čespíro z Heřmanova Městce, smíchovský zahradník Raudenský a také již Emil Dokoupil z Velkých Opatovic. Vznik prvního samostatného Československého státu vyvolal velkou vlnu národní hrdosti také v zahradnické profesi a naši pěstitelé chtěli dokázat, že jsou právě tak dobří jako Angličané, Němci nebo Nizozemci.
Národní jiřinkářská společnost
Ve 20. letech minulého století vzrostl opět celosvětově zájem o tuto květinu a bylo i u nás zahájeno její intenzivní pěstování a šlechtění, kterému se věnovala řada profesionálních zahradníků. V roce 1924 se Emil Dokoupil sešel se zahradním architektem Josefem Vaňkem z Chrudimi a shodli se na tom, že je potřeba založit jiřinkářskou společnost. Zadali do odborného tisku inzerát a svolali ustavující valnou hromadu. Dne 24. 1. 1926 byla založena Společnost čsl. jiřinkářů v čele s Emilem Dokoupilem. K předním šlechtitelům jiřinek v té době patřili předseda společnosti Emil Dokoupil, Josef Exnar, Jaroslav Pozzi, manželé František a Františka Dobiášovi a Jan Langr. Mezi další slavná jména českých jiřinkářů patřil Oskar Smrž a Václav Vetešník z Pardubic, Otakar Křtěn z Dolan u Kralup, Františka Chvatíková z Bystřice pod Hostýnem, Karel Kec z Kojetic u Prahy, Jaroslav Jindříšek z Heřmanova Městce, univ. prof. Karel Cejp a prof. Karel Domin. Jediným čestným členem této společnosti byl spisovatel Alois Jirásek.
Text Ing. Marián Šinko, Ph.D., VÚKOZ v. v. i., Průhonice
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 12/2024.