Jiřinky (Dahlia Cav.) pocházejí z hornatých oblastí Mexika a několika okolních států střední a jižní Ameriky. Na konci 18 století se dostávají na Evropský kontinent, čím začíná jejich pěstování ale také šlechtění, kdy se z jednoduše kvetoucích taxonů postupně stávají plnokvěté formy, jenž známe dnes. Svoji roli sehrály jiřinky také v národní historii a jiřinkové slavnosti v letech 1837–1847 se staly součástí národního obrození.
Jiřinky se za svoji 200letou historii pěstování a šlechtění staly tradičními květinami našich venkovských zahrad. Do Evropy se dostaly v roce 1785, rok poté co je v horských oblastech Mexika objevil Vincent Cervantes, ředitel mexické botanické zahrady. Pravděpodobně ve formě semen ji zaslal svému kolegovi Antoniu Josému Cavanilleovi, řediteli madridské botanické zahrady. Ten ji po šesti letech sledování v roce 1791 ve své publikaci Icones et Descriptiones popsal a pojmenoval Dahlia Cav. na počest švédského botanika Andrease Dahla. Do Německa se jiřinky dostaly v roce 1795 přičiněním Karla L. Wildenowa, jenž nehleděl na již přijaté platné jméno Dahlia a pojmenoval rostlinu Georgina podle německého lékárníka a profesora Johanna G. Georga. I když toto jméno bylo neplatné, dalo za vznik českému pojmenování jiřinka a také slovenskému jménu georgína.
Jiřinky v české historii
Několik taxonů jiřinek můžeme najít v soupisu rostlin s názvem Pflanzen-Verzeichniss für das Jahr 1809 od Mathiase Nowaka, vydaného pravděpodobně na konci roku 1808. Nacházíme je také v soupisu rostlin zahrady zámku Hluboš od barona Hochberga z roku 1812. Myslibořická botanická školka uvádí ve svém soupisu exotických rostlin z roku 1824 již šest odrůd jiřinek.
Text: Ing. Marián Šinko, VÚKOZ v. v. i., Průhonice
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 10/2024.
