První výsadby odrůdy Hibernal se na Moravě objevily již v osmdesátých letech 20. století. Od té doby prošla registračními zkouškami, byla zapsaná do Státní odrůdové knihy a získala u nás takovou popularitu, kterou nemá ani v sousedním Německu, kde byla vyšlechtěna. Hibernal je možné v současnosti označit za nejpopulárnější PIWI odrůdu mezi moravskými vinaři.
Odrůda Hibernal byla vyšlechtěna ve Výzkumném ústavu v Geisenheimu jako kříženec Seibel 7053 x Ryzlink rýnský F2. V Německu se však téměř nerozšířila, především díky „hybridnímu charakteru“ vyrobených vín. Při pěstování v České republice se ale pro Hibernal podařilo najít optimální kvalitu a aromatickou vyzrálost. Vína mají výrazné ovocně-květinové aroma a chuť bez „hybridních tónů“. Zájem o tuto odrůdu neustále roste.
Ampelografická charakteristika
Vrchol mladého letorostu má tato odrůda hladký, bez ochlupení. Mladé lístky jsou zelené s velmi jemně načervenalým okrajem lístků. List je středně velký až velký, slabě trojlaločnatý. Listová čepel je na horní straně puchýřnatá a řapíkový výkrojek otevřený. Hrozen je malý až střední, válcovitě-kuželovitý, většinou středně hustý až hustý. Bobule má Hibernal malé a kulaté s pevnou, silnější slupkou a tuhou dužninou. Základní barva bobulí je zelenožlutá až narůžovělá na osluněné straně hroznu. Slupka bobulí je pevná. V době plné aromatické vyzrálosti je osluněná strana bobule intenzivně růžová, špinavě červená až jemně nafialovělá.
Pěstitelské vlastnosti
Hibernal je možné pěstovat v kvalitních lokalitách v Čechách a na Moravě. Základem jsou svahovité pozemky s velmi dobrým příjmem slunečního záření, které velmi výrazně působí na aromatickou vyzrálost hroznů. Vhodné jsou proto především jižní nebo jihozápadní a jihovýchodní expozice. U této odrůdy by bylo možné vyslovit zásadu, že velké „terroir“ dělá velká vína, neboť s dobrou lokalitou stoupá i kvalita hroznů a vína.
Pro Hibernal jsou ideální písčité a hlinitopísčité půdy s velmi dobrým obsahem živin a dobrou vododržností. Na sušších půdách vytváří řidší hrozny a menší bobule. Obecně lze u této odrůdy konstatovat střední náročnost na půdní podmínky.
Hibernal má velmi dobrou odolnost k zimním mrazům. Při úměrném zatížení a dobrém stanovišti se u něho poškození zimními mrazy prakticky nevyskytuje. Zařazuje se rovněž mezi odrůdy se zvýšenou odolností vůči houbovým chorobám. Odrůdu lze v podmínkách příznivého stanoviště pěstovat i bez chemické ochrany nebo s využitím pomocných látek povolených v biologickém vinohradnictví, eventuálně s minimálním použitím fungicidů.
Z hlavních houbových chorob révy vinné je Hibernal nejcitlivější na plíseň révy, nicméně i v tomto případě je možné odolnost označit za dobrou. Jestliže dochází k silnému infekčnímu tlaku plísně révy již v době před kvetením, objevují se příznaky nejdříve na květenstvích. Takové prvotní příznaky infekce ve formě bílého povlaku mycelia se mohou objevovat na stopkách květů. Napadení květenství u této odrůdy bývá většinou velmi výrazné. Za podmínek silného infekčního tlaku je velmi důležité ošetření v době před kvetením. Druhý postřik proti plísni révy je vhodné provádět v období po odkvětu. Při pěstování Hibernalu je proto toto období považovat za klíčové. Směrem k zaměkání bobulí potom citlivost na napadení plísně révy klesá. V pozdějších fázích vegetace bývá napadení představované nekrotickými skvrnami o průměru asi jednoho centimetru, které však nevede ke zničení celých listů a zachovává tak asimilační plochu keře.
Proti padlí révy je odrůda velmi dobře odolná a většinou nevyžaduje žádné ošetření. Při výskytu prvotních příznaků většinou nedochází k silnějšímu rozvoji houby. V pětiletém období, kdy jsme tuto odrůdu pěstovali absolutně bez postřiku, se objevily příznaky padlí révy pouze na listech a nedošlo k jejich závažnějšímu rozšíření. Na hroznech se prakticky i ve vinici bez jakékoliv ochrany tato choroba neobjevila, a to ani v ročnících s velmi silným infekčním tlakem.
Z pěstitelského hlediska je velmi pozitivní rovněž vysoká odolnost k šedé hnilobě hroznů révy. Bobule mají pevnou a silnou slupku, což je jeden z předpokladů velmi dobré odolnosti. V příznivých ročnících se může vyskytnout napadení ušlechtilou formou šedé hniloby, které však nebývá díky silné slupce časté.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 8/2010.
Text a foto doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně
