V minulém čísle jsme se seznámili s přírodně krajinářským zámeckým parkem v anglickém stylu v Horažďovicích na ostrově obtékaném řekou Otavou a mlýnským náhonem. V dalším díle budeme opět pokračovat v jarní procházce tímto horažďovickým parkem zvaným Ostrov a povíme si o další zajímavé hajní květeně, která se zde běžně vyskytuje.
Pod stromy se můžeme setkat i s neobvyklou vytrvalou rostlinou, která cizopasí na kořenech listnatých stromů, především olší. Pomocí přísavek se přisává na hostitelský strom a odebírá mu vodu a živiny. Jedná se o nezelený podbílek šupinatý (Lathraea squamaria). Je to vytrvalá rostlina se silným masitým oddenkem, pokrytým ve čtyřech řadách bílými šupinami. Lodyha je přímá a dužnatá, narůžovělá nebo bílá. Šupinovité listy jsou srdčité, střídavé, narůžovělé. Květenství je jednostranný hrozen. Kvete od poloviny dubna do konce května. V té době ho můžete najít. Lodyha po odkvětu rychle odumírá. Převážná část rostliny tak žije skrytě pod zemí, kde se nacházejí rozsáhlé trsy, které parazitují na kořenech stromů i keřů. Obsahuje jedovaté glykosidy a další bioaktivní látky. Rostlina se používala v lidovém léčitelství.
Nedaleko vykukuje devětsil bílý (Petasites albus). Je to vytrvalá rostlina, která vystrkuje silný a hojně vyběžkatý oddenek brzy na jaře, ihned po sejití sněhu. Květenství vyrůstají na dutých, zelenavě bílých lodyhách. Hrozny květních úborů jsou u samičích rostlin polokulovité a u samčích rostlin řídké, chocholičnaté. Velké okrouhle srdčité listy vyrůstají později než květy. Na rozdíl od devětsilu lékařského jsou na rubu mimo nápadnou nervaturu trvale běloplstnaté. Devětsil nepříjemně páchne. Jeho latinský název je odvozen z řeckého petasos, což je široký klobouk. To proto, že velkými listy devětsilu si lidé skrývali hlavy před sluncem. Obsahuje silice a další bioaktivní látky. Dříve se používal v léčitelství.*
Text a foto Ing. Hana Chvalová, zahradnice, Čimelice
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 4/2022.
