Dutilka šroubovitá – původce hálek na topolech

Dutilka šroubovitá (Pemphigus spyrothecae) patří do poměrně početné skupiny mšic. Většina zástupců této skupiny je schopna iniciovat tvorbu hálek na různých částech rostlin. Hálky dutilky šroubovité mají specifický tvar a lokalizaci. Lze je pozorovat na řapících listů hostitelských rostlin, kterými jsou topoly, především topol černý Populus nigra a zvláště pak jeho kultivar ´Italica´, pro svůj typický, sloupcovitě štíhlý tvar koruny často pěstovaný v parcích a uličních stromořadích.

Tvorba a vzhled hálek
Mšice žijí po celý rok na topolech, jež jsou jejich primární a jedinou hostitelskou rostlinou. Mladé nymfy zjara při sání na řapících listů stimulují postupnou tvorbu poměrně velkých a dobře pozorovatelných hálek, zpravidla spirálovitě zkroucených směrem doprava. Jen ojediněle jsou hálky levotočivé. Hálky jsou běžně dlouhé až patnáct milimetrů, spíše výjimečně jsou zaznamenány případy, kdy jejich délka dosahuje téměř dvojnásobku této hodnoty. Průměrná šíře hálek kolísá obvykle kolem 10 mm. Nejčastěji bývají umístěny v distální části řapíku. Na řapících napadených listů se většinou vyskytuje jedna hálka, jen zřídka lze pozorovat dvě a výjimečně i tři na řapíku jediného listu. Častěji se vyskytují na řapících listů rostoucích na větvích ve spodní části koruny stromů. Hálky jsou většinou zelenavé, některé se zbarvují v průběhu sezóny do červena.
Životní cyklus mšic
Vývoj mšic probíhá uvnitř hálek. Mšice zde přijímají nejen potravu, ale samotné hálky jim slouží také jako prostor k jejich rozmnožování formou partenogeneze v průběhu větší části sezóny. V jedné hálce bývá běžně až několik set jedinců této mšice, někdy i přes jeden tisíc. Jsou potomky žlutavě zbarvené samice – zakladatelky, která obývá hálku od samého počátku zpravidla jako jediná. Přibližně od druhé poloviny léta se začínají na hálkách objevovat drobné štěrbinovité otvůrky – těmi posléze okřídlené mšice mohou své úkryty opouštět. Okřídlené formy mají, podobně jako jiné druhy mšic, tmavou hlavu a hruď v důsledku silnější sklerotizace kutikuly na těchto tělních segmentech. Zadeček je žlutozelený a celý povrch těla je často pokryt bělavým voskovým poprachem. Během vývoje několika generací mšic dochází v hálkách k hromadění exkrementů a voskových výpotků. Po vzniku otvůrků hojně produkované výkaly mšic i bílé voskové výpotky často z hálek vypadávají.
Důsledky napadení
Přítomnost hálek na řapících listů nezpůsobuje výrazné problémy s vitalitou napadených stromů. Listy s hálkami zůstávají na stromech po celou vegetační sezónu a nemění se ani zbarvení listové čepele. Škody jsou spíše vizuálního charakteru, neboť hálkami deformované řapíky jsou i při letmém pohledu do korun stromů velmi nápadné. Nepříznivý vizuální efekt se nejvíce projevuje u solitérně rostoucích stromů v parcích, případně ve stromořadích, kde ve spodních partiích korun stromů bývají listy na větvích někdy i silně napadeny. Výskyt mšic na stromech se navíc velmi často prozradí přítomností nepříjemně lepivých výkalů – tzv. medovice, kterou mšice hojně produkují. Medovice ulpívá jak na částech stromů nacházejících se pod hálkami osídlenými mšicemi, tak i na všem ostatním, co se pod napadenými stromy nalézá, tj. i na jiných druzích okrasných dřevin a bylin nižšího vzrůstu, ale třeba i lavičkách v parcích a podobně. Populace dutilky šroubovité jsou v přírodě regulovány celou řadou přirozených nepřátel, kteří dokáží ve většině případů zabránit jejímu nadměrnému rozmnožování, takže aplikace toxických insekticidů není nutná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *