16.03.2005 | 10:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Drobnosti o českém šlechtění okrasných rostlin – Fuchsia x hybrida - fuchsie, čílko

První fuchsii nalezl a popsal františkánský mnich a botanik Ch. Plumier roce 1696 v peruánských pralesích. První druh se do Evropy dostal pod jménem Fuchsia coccinea mnohem později - až roku 1788. Známý botanik De Candolle a jeho následovníci popisují a uvádějí v letech 1824 – 1926 již 26 druhů.

Podobně jako u mnoha dalších tržně významných květin najdeme i u fuchsií počátky šlechtění v Anglii. Kromě F. arborescens, F. coccinea, F. excortica, F. lycioides a F. microphylla zařazují angličtí šlechtitelé do své práce v letech 1844 – 45 i F. corymbiflora. Známé a rozšířené byly v tomto období výpěstky zahradníka Millera z Ramsgate a Crippse z Tunbridge Wells. V historii zušlechťování zahradní fuchsie je významný rok 1854, ve kterém zahradník Story (Newton Abbot) uvedl svou ´Mrs. Story´ - první odrůdu s bílou korunkou. Do této doby byly známé pouze fuchsie s modrou a červenou korunkou. V roce 1856 se objevil první pruhovaný květ. Proslulý šlechtitel Banks prezentoval veřejnosti v letech 1855 – 1885 přes 100 nových odrůd a v letech1862 – 97 uvedl na trh své výpěstky jeden z největších šlechtitelů fuchií vůbec James Lye. Spolu s kulturou se šlechtění fuchsií rychle dostává do Francie, kde v roce 1847 vznikla první plnokvětá odrůda v Paříži u šlechtitele Bruneaua. V období od roku 1854 až do roku 1914 uvedl známý Lemoine přes 400 vlastních výpěstků. Dalším věhlasným francouzským šlechtitelem byl Rozain-Boucharlat. V Belgii patřil bruselský šlechtitel Cornelis k nejúspěšnějším zušlechťovatelům starší doby. V Německu se šlechtěním fuchsií zabýval např. Pfitzer, Wehrenpfennig, Teupel, Wolf, Weinrich a v pozdějších letech např. ortenburská firma H. Töpperwein, která navíc uvedla kolem roce 1960 v Německu a v Evropě vůbec první špičkové americké odrůdy. Kultura fuchsii se ale tehdy v Evropě (mimo Anglii) odsunula do pozadí. V Americe, zvláště pak v Kalifornii, a dále v Austrálii doznalo jeji pěstování a šlechtění nebývalého rozsahu. Mezi nejproslulejší kalifornské šlechtitele patří Garson, Green, Evans and Reeves, Hazard, Niederholzer, Reiter, Schnidt a mnoho dalších. Jejich prvořadým šlechtitelským cílem byla a dosud stále je maximální velikost květů a zvláštní barevné kombinace kalichu a korunky. Dnes prodělává kultura fuchsií i u nás novou renezaci.
Z našich domácích šlechtitelů nejvíce proslul Jan Nepomuk Tvrdý (často uváděný také jako Twrdy). Usadil se nakonec v Brně, kde si založil menší obchodní zahradnictví. Jeho blízkým přítelem byl J. G. Mendel. Vedle šlechtění pelargonií, petunií a verben se především věnoval fuchsiím. Jeho nová šlechtění byla propagována ceníky vydávanými již od r. 1851 v němčině a francouzštině. Často byla zveřejněnována v časopisech. Prodával je zásadně v kolekcích. Jeho fuchsie byly známé od Anglie přes střední Evropu až po Řecko a Turecko. Největší množství Tvrdého novošlechtění bylo zasíláno do Německa, Belgie a Francie. Odtud pochází potřeba pojmenovávat jednotlivé odrůdy mezinárodně, tj. hlavně německy případně latinsky.
Mezi jeho nejstarší výpěstky patří zřejmě ´Kronprinzessin Stephanie´ a ´Perle von Brünn´ - oba s bílými korunkami. Byly vyšlechtěny možná již kolem roku 1862, tj. asi osm let nebo také roku 1876, tj. 22 let po vyšlechtění první bílé odrůdy ´Mrs. Story´ v Anglii. Do této skupiny snad nejstarších odrůd se řadí ještě ´Bischof von Brünn´ a ´Kronprinz Rudolf´. Jisté ale je, že roku 1866 uvádí J. N. Tvrdý na trh patnáct svých novinek, a mezi nimi jsou hned dvě bílé: ´Majestica´ a druhá s příznačným jménem ´Schwan´ (´Labuť ) - tj dvanáct let po prvním Storyho výpěstku. Z této kolekce neznáme přesné popisy všech odrůd. Také fuchsie ´Perlenregen´ (1866) byla bílá. Jisté je, že je v nich zastoupena ještě barva světle červená (´Amoena´), sametově červená (´Spiritus Infernalis´), sametově temně modrá (´Gigantea´) a ostatní pak různě fialově namodralé. Kališní lísty převážně červené nebo alespoň načervenalé. Stavba květů byla u těchto patnácti výpěstků z roku 1866 převážně plná – tj. 19 let po prvním, ještě nepříliš kvalitně plnokvětým výpěstku Bruneaua z roku 1847. Právě výrazná plnokvětost patrná z barevných vyobrazení v tehdejším odborném tisku (např. „Deutsches Magazin für Garten und Blumenbau“, Stuttgart 1866) sehrála, spolu s vybarvením a velikostí květů, jistě významnou úlohu při oblibě a proslulosti těchto brněnských fuchsií.
Hned v dalším roce (1867) přichází J. N. Tvrdý s dalšími čtyřmi plnými a jednou poloplnou novinkou. Z plnokvětých vynikala odrůda ´Mr. Laurentius´ svými obrovskými květy - náležela údajně mezi nejvelkokvětější výpěstky své doby a dále odrůda ´Custozza´ s bílými, červeně žilkovanými korunními plátky (první pestře prokreslená korunka vznikla v Anglii r. 1856). Z této kolekce vynikal také poloplný výpěstek ´Vice-Admiral von Tegetthoff´ svou apartní kombinací bílých korunních a červených kališních plátků. V následujícím roce 1868 přichází tento plodný šlechtitel s dalšími devíti, většinou plnokvětými novinkami. Odrůda ´Globosa Amabilis´ měla korunní plátky bílé a výpěstek ´Baron Beust´ se podobně, jako v předchozím roce ´Mr. Laurentius´, zařadil velikostí svých květů mezi nejvelkokvětější.
Po pětileté přestávce byla roku 1873 popsána snad nejobsáhlejší kolekce tohoto brněnského fuchsiáře. Podle dostupných pramenů se jednalo o 26 až 28 novinek (viz tabulkový přehled připojený na konci tohoto článku). U většiny z nich se zachovaly i podrobnější popisy. Až na poloplné odrůdy ´Najade´ (korunní plátky dlouhé a čistě bílé, kališní světle růžové) a ´Terpsychore´ (korunní plátky také bílé, kališní leskle karmínové) se jednalo převážně o plnokvěté výpěstky. Bílé korunní plátky byly zastoupené dosti početně (´Bruna´, ´Egeria´, ´Lohengrin´, ´Moravia´, ´Pietra´, ´Schneepyramide´, ´Virgil´ a po manželce tehdejšího francouzského šlechtitele fuchsií pojmenovaná odrůda ´Madame Lemoine´). Mezi nejvelkokvětější se z této kolekce zařadil výpěstek ´Evolution´ a snad poprvé se u Tvrdého objevuje odrůda zakrslejšího, nízkého vzrůstu se jménem ´Scheheresade´ - byla plnokvětá s bílými korunními plátky s karmínově růžovým nádechem a s kališními lístky nezvykle širokými a dlouhými. Za tři výpěstky z tohoto roku, tj. ´Schneepyramide´, ´Stephansglocke´ a ´Circe´ obdržel šlechtitel od vídeňské „Zahradnické společnosti“ tzv. Inzuchtpreis.
Pro roce 1874 připravil J. N. Tvrdý nejméně devět nových odrůd zřejmě všechny plnokvěté a mnohé s bílými korunními plátky (např. ´Nabob´, ´Telegraph´, ´Victoria´ a ´Schneeball´. V následujícím roce 1875 najdeme mezi dalšími dvanácti novinkami výpěstek ´C. Weyprecht´, který patří mezi první Tvrdého fuchsie s výrazně až k okraji pruhovanými květy nepočítáme-li některé jeho dřívější, spíše jen odlišně žilkované výpěstky. U této odrůdy byly korunní plátky temně modré a po celé své ploše až k okraji karmínově červeně pruhované. Znovu si připomeňme, že první výpěstek s řádně pruhovaným květem vznikl v Anglii roku 1856 – tj. pouze o 19 let dříve. Z této kolekce vyniká ještě ´Roette´ z nezvykle širokými, plnými květy a zřejmě apartní ´Schneesturm´ s bílými, červeně kreslenými korunními plátky. V roce 1877 je ve stuttgartském časopise „Deutsches Magazin für Garten u. Blumenbau“ uvedena odrůda „pana Twrdého“ nazvaná ´Anastasius Grün“. Podstatnější je ale zmínka v Mendelově životopise, sestaveném a vydaném H. Iltisem roku 1924 v Berlíně, že se Mendel stýkal se známým pěstitelem fuchsií J. N. Tvrdým, a že se v poznámkách tohoto zahradníka-šlechtitele nachází pod označením „Meine Fuchsiensämlinge für 1882“ následující doslovný údaj : „... Prälat Mendel - semenáč fuchsie monstrosa, velmi veliký květ, světle modrý, přecházející do fialova, velmi plný, pravidelné stavby, se světlými kališními lístky, velmi pěkný a raně kvetoucí ...“. Na základě této poznámky a hlavně podle fotografie konventu starobrněnského kláštera z roku 1865, na které je Mendel zachycen s fuchsií v ruce usoudili autoři „Dějin Moravského ovocnicko-vinařského spolku v Brně“ (Křiwanek-Suchanek 1898) - čtrnáct let po Mendelově smrti - že se tento proslulý prelát „... obzvláště zajímal o pomologii a květinářství, a to za účelem vyšlechtit umělým opylením nové odrůdy, což se mu u některých jádrovin a fuchsií částečně podařilo ...“. Nám se dochovala stručná charakteristika jediného Mendelova výpěstku z r. 1861 nazvaný ´Amabilis Flore Pleno´ (viz tabulkový přehled na konci tohoto článku). Jedná se pravděpodobně o nejstarší výpěstek fuchsie u nás vůbec.
U některých dalších výpěstků J. N. Tvrdého neznáme jejich přesnější charakteristiky, jako např. u ´Arcturus´, ´Griseldis´, ´Madame Rambousek´ a dalších. Je také dosti pravděpodobné, že tabulkový přehled uvedený na konci tohoto pojednání nezahrnuje všechny jeho výpěstky. Ale i z daného výčtu ve své době velmi ceněných a po celé Evropě rozšířených odrůd snad dosti jednoznačně vysvítá, že tento brněnský zahradník patřil nesporně mezi nejznámější evropské šlechtitele květin své doby. Jeho výpěstky obstály vedle odrůd tehdejších anglických, francouzských, belgických a německých šlechtitelů velmi úspěšně. Jméno J. N. Tvrdého bylo pojmem v domácích a hlavně i zahraničních odborných kruzích. O jeho 40letých zkušenostech se dozvídáme z několika příspěvků a článků v tehdejším odborném tisku. Tak např. píše v r. 1875 v „Monats-Berichte“ č. 9, str. 131 – 134, mimo jiné : „... Účelem umělého opylení je zlepšení oblíbených květinových nebo ovocných druhů, jeho zdar závisí na šlechtitelských znalostech a přesnosti v provedení...“. Za výchozí šlechtitelský materiál volí vždy „... nejušlechtilejší, nejmohutnější a za nejlepších podmínek pěstované exempláře...“. K technice umělého opylování dává tehdy, tj. před více než než 129 lety následující připomínky : „... Vhodná doba k opylování je tehdy, když květy dosáhly nejvyššího stupně vývoje a když jejich blizny po vypocení vlhké kapky jsou schopny k přijetí pylu. K tomu jsou nejvhodnější raní hodiny, i když některé druhy, jako např. petunie, činí výjimku, zejména plnokvěté odrůdy, jejichž prašníky se otvírají až za vysokého slunce; jejich blizny i při vysoké teplotě za poledne zůstávají vlhké, takže při poledni bývá vždy při opylování nejlepší výsledek ... Důležitá okolonost při umělém opylování je ta, aby se z květů, které chceme opylovat, dříve než se otevřou a rozpráší pyl, odstranily pomoci pinzety tyčinky nebo alespoň prašníky za účelem zabránění samoopylení...“.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down