Předivky, molovenky, pilatky a ploskohřbetky
Při psaní předchozích dvou částí o defoliátorech ovocných dřevin (Zahradnicví 6/20 a 7/18) jsem váhal, jestli mám cyklus zakončit dílem o defoliátorech „netradičních“. V klasickém pojetí se totiž o defoliátorech mluví především v souvislosti s motýly, o kterých byla zmínka v předchozích částech. Funkčně sem však patří i další.
Nejprve se však vraťme k minulému dílu o bourovci březovém (Eriogaster lanestris), kterého starší ovocnáři pod vlivem nomenklatury Blattného a Starého znají spíše jako bourovce třešňového. Zmínil jsem se o něm jen okrajově pro jeho malý význam v současném komerčním ovocnářství, nicméně je nápadný a stále budí pozornost.
V loňském roce opět došlo k jeho výskytu na několika místech republiky a to jak na břízách a lípách v alejích kolem cest, tak na Třebíčsku i na švestkách. Protože většina napadených stromů byla osídlena více vaky s housenkami, docházelo k nápadným totálním holožírům, které se jinak soustřeďují spíše na jednotlivé větve. Na jaře, v době květu švestek tak budou mít zájemci příležitost prohlédnout si na vlastní oči jedny z nejkrásnějších snůšek vajíček, pokrytých jemným hustým kožíškem, kterými samice pokrývají části větví hostitelských rostlin. Předpokládám, že v příštím roce by se mohl bourovec vyskytnout jednotlivě i na třešních a švestkách v sadech i zahradách. Proto není bezpředmětné připomenout si jej. K případné ochraně doporučuji odstřihnutí větve s vakem. Chemický zásah by patrně nebyl účelný.
K vlastním „netradičním“ defoliátorům ovocných dřevin patří housenky, které listy síťkují, tj. ožírají mezenchym a svrchní pokožku listu, zatímco spodní pokožku s nervaturou nechávají. Důsledkem je zhnědnutí a rolování listů, stejné jako při žíru housenek 1. a 2. instaru bekyně zlatořitné a částečná nebo úplná ztráta asimilační schopnosti listů.
Předivky
Nejnápadnějšími zástupci jsou druhy čeledi předivkovitých (Yponomeutidae nebo Hyponomeutidae). Rod předivka (Yponomeuta = Hyponomeuta) je zastoupen několika malými motýlky s drobnými černými tečkami na bílém podkladu předních křídel. Imaga jsou hojnou částí úlovků do světelných lapačů a dnes jsou známy i komerčně dostupné feromony několika druhů. Housenky tvoří nápadná hnízda z řídké, bílé pavučiny, kterou obalují větve s listy. Rozsah opředení keřů je někdy tak nápadný, že připomíná hororové scény filmů o pavoucích.
Z ovocnářského hlediska je nejvýznamnější předivka jabloňová, dříve mol jabloňový (Yponomeuta malinellus), škodící na jabloních. Zpravidla opřádá jednotlivé větve, celý strom je opředen pavučinou jen při silném přemnožení, ke kterému u nás dochází v současnosti vzácně a to spíše v extenzívních sadech.
Přezimuje housenka prvního instaru pod ztuhlým hnědošedým sekretem pokrývajícím vaječnou snůšku na větvích nebo v pavučinovém zápředku poblíže. Na jaře housenky minují v listech, později listy síťkují a skeletují pod pavučinou zápředku.
Menší význam pro lokální výskyt má předivka ovocná (Y. padellus) škodící občas na třešních. Nejčastěji se s ní setkáváme na střemchách (Prunus spinosa) na okrajích lesů nebo na březích potoků a řek, popř. na hlozích (Crataegus spp.). Zejména střemchy mohou být úplně zbaveny listů a úplně uzavřené do pavučiny housenek předivky zhoubné (Y. evonymellus), která také škodí na třešních, švestkách a jeřábech. Podobně hrozivého vzhledu může dosahovat opředení brslenů (Evonymus europaeus) housenkymi předivky brslenové (Y. cagnagellus), občas spolu s předivkou švestkovou (Y. irrolellus) a předivkou menší (Y. plumbellus). Tyto druhy však na ovocné dřeviny nepřecházejí.
Účinnou ochranou proti předivkám je jarní postřik olejnatými přípravky, nebo postřik insekticidy těsně před květem. Housenky předivek jsou hojně parasitovány. Parasitace lumkem Diadegma armillatum dosahuje až 30 % a lumkem Herpestomus brunnicornis až 50 %. Naposled jmenovaný je také vážným kandidátem pro použití k biologické ochraně.
Molovenky
Molovenka hnědá (Choreutis pariana), zástupce čeledi molovenkovitých (Choreutidae) je znám starším ovocnářům jako hnědý mol jabloňový. Škodí na jabloních v suchých letech a letech po nich. Vytváří dvě generace, v teplých letech i částečnou třetí . Housenky síťkují listy a jejich ožrané části kornoutovitě svinují. Při pohledu z dálky napadený strom působí dojmem vysychání z nedostatku vody. První generace v květnu až červnu bývá méně početná a škodlivá než následující letní. Přesto se doporučuje případná ochrana právě proti ní, aby se předešlo obtížněji zvládnutelnému přemnožení další generace. Mladé housenky jsou citlivé ke všem kontaktním i požerovým insekticidům, rozhodující pro účinnost je provedení zásahu před zavinováním listů housenkami. K přemnožení v minulých letech došlo zejména v oblasti Chebska, ve východních Čechách a na Přerovsku. Největší škody, vedoucí až k úhynu stromků, byly pozorovány při napadení očkovanců jabloní.
Pilatky
V loňském roce se opět po letech objevily lokálně škody, způsobené pilatkami, kteeré zastupují defoliátory z řádu blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera). Funkčně se jedná o skutečné defoliátory, kteří ožerou celou listovou čepel až na řapíky a centrální žilku i defoliátory, způsobující síťkování listů.
Pilatka rybízová (Nematus ribesii) škodí výhradně na červeném a bílém rybízu nebo na angreštu. Nikdy nenapadá černý rybíz. Samice kladou vajíčka v řetízcích na žilnatinu na spodní straně listů. Housenice v krátké době sežerou list na kterém se vylíhly z vajíček a pokračují na dalších po celé větvi. Nakonec dochází k dokonalé defoliaci celého keře, na kterém zůstanou jen řapíky s centrální žilkou a hrozny bobulí, které nežerou. K napadení dochází v rozsáhlých ohniscích, čítajících od několika desítek keřů po hektarové plochy.
Vývoj probíhá ve 3 – 4 generacích. Housenice (prepupy) poslední generace přezimují v pevném zámotku v půdě. Ochrana je možná proti první generaci koncem dubna až v květnu. U nás je ale značně problematická pro nedostatečné spektrum insekticidů registrovaných pro rybíz, přestože jsou housenice díky své žravosti značně citlivé na požerové insekticidy. Problémem je ochranná lhůta. K holožíru zpravidla dochází housenicemi druhé generace, těsně před sklizní. V minulosti byl používán přípravek Phosdrin s ochrannou lhůtou sedm dní. Takový přípravek dnes nemáme a nezbývá, než provádět ochranu dříve, nebo až po sklizni. V loňském roce bylo zjištěno přemnožení v jižních (Lhenice) a východních Čechách (Olešnice v Orlických horách.). Do budoucna naše laboratoř (Biola Chelčice) uvažuje o odzkoušení biologické ochrany. Během laboratorních experimentů s tímto druhem se často vyskytlo napadení housenic v kokonech entomopatogenní houbou Beauveria bassiana, která by mohla být perspektivou biologické ochrany.
Obdobou předchozího druhu a až do roku 1952 s ním ztotožňovaným, je pilatka Nematus olfaciens, která napadá stejné plodiny jako předešlá a navíc černý rybíz. Bionomie je podobná, má však zpravidla o jednu generaci méně. U nás nebyly škody zaznamenány a není zatím ani uváděna v seznamu škůdců.
Na angreštu, v menší míře na rybízu může být příležitostným škůdcem pilatka Nematus leucotrochus, značně podobná oběma předchozím druhům. Vyskytuje se často spolu s pilatkou rybízovou. Není škůdcem příliš významným pro poměrně malou početnost v místech výskytu.
Pilatka angreštová (Pristiphora rufipes, synonymum P.pallipes) škodí na červeném rybízu a hlavně na angreštu. Zelené až žlutozelené housenice bez tmavých skvrn (na rozdíl od předchozích) ožírají listy i s centrální žilkou. Ponechávají jen řapíky. Výskyt ze zpravidla zjistí podle holožíru a kokonů, připoutaných pavučinkou k větvím. Vyvíjí se zpravidla ve štyřech generacích, přezimuje housenice poslední generace, zapouzdřená do kokonu v půdě. Ochrana se provádí stejně jako u předchozích druhů.
Pilatka Croesus septemtrionalis škodí na lískách. Vyvíjí se ve dvou generacích, přezimuje housenice v kokonu v půdě. Škody jsou nevelké, s výjimkou školkařských výpěstků. Ochrana se neprovádí, nebo postačuje ruční sběr popř. sklepání housenic.
Pilatka třešňová (Caliroa cerasi = C. limacina) je určitě každému známá jako „černý slimáček“ síťkující listy třešní, višní, hrušní a švestek. Silné napadení vede k rozsáhlé defoliaci s negativními důsledky pro růst a plodnost stromů v následujícím roce. Vytváří dvě, někdy částečně i třetí generaci. Kuklí se a přezimuje v kokonech v půdě. Ochrana se provádí zpravidla spolu s vrtulí třešňovou nebo obalečem švestkovým, popř. jablečným, podle toho, která plodina je napadena. Lokálně se periodicky přemnožuje po celém území republiky, zejména v teplých oblastech. V posledních letech se mírně škodlivost zvýšila, resp. je častější výskyt na švestkách a hrušních.
Ploskohřbetky
Posledními defoliátory z této série jsou ploskohřbetky (ploskohřbetkovití, Pamphilidae). Charakteristické pro ně je, že housenice spřádají listy na větvích do hedvábného zápředku, pod kterým je skeletují. Nejznámější je ploskohřbetka hrušňová (Neurotoma saltuum), jejíž oranžově pruhované, „neurotické“ housenice si nelze splést s ničím jiným. Má jednu generaci, kuklí se a přezimuje v půdě jako housenice v kokonu. Škodí především na hrušních, ale také na třešních a švestkách. K ochraně stačí zpravidla odstřižení větve s housenicemi. V posledních letech byla zaznamenána na třešních kolem Moravských Budějovic. Podobně škodí i ploskohřbetka třešňová (Neurotoma nemoralis) se zelenými housenicemi. Její výskyt je však v poválečných letech sporadický. Škodlivost byla v loňském roce zaznamenána na jižním Slovensku, kde je však tento druh paradoxně předmětem ochrany.
