České potraviny jsou v současnosti z pohledu udržitelnosti konkurenceschopné i v mezinárodním měřítku. Zatím to ale na rozdíl od zahraničí neumíme věrohodně doložit. Na nutnosti přípravy jednotné metodiky výměny dat o uhlíkové stopě celého potravinářského řetězce se shodli účastníci semináře o vykazování emisí výroby a prodeje potravin, který společně uspořádaly Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) a Potravinářská komora ČR (PK ČR).
Povinnost reportovat zprávy o udržitelnosti budou mít během následujících let firmy v Česku i kvůli evropské směrnici o nefinančním reportování (CSRD), kterou musíme převzít do naší legislativy. Tato nová směrnice modernizuje a zpřísňuje pravidla týkající se sociálních a environmentálních informací, jež musí společnosti vykazovat. Povinnost podávat zprávy o udržitelnosti bude mít nyní širší okruh velkých společností i malých a středních podniků kotovaných na burze.
Scope 1 tvoří tzv. přímé emise, tedy emise, které společnost sama vytváří spalováním paliv a průmyslovými procesy. Jde třeba o emise z chladicích a klimatizačních systémů nebo z vozového parku ve vlastnictví firmy. Scope 2 zahrnuje emise z energií, jež firma používá pro svou vlastní činnost. Scope 3 tvoří nepřímé emise zejména z výroby prodávaných potravin, jejich externí
logistiky či ze zpracování a z likvidace odpadů.
„Zprávy o uhlíkových stopách jejich provozů se v obchodních řetězcích i v mnoha dalších firmách stávají nedílnou součástí tzv. nefinančního reportingu. Aby tyto zprávy měly skutečnou vypovídací hodnotu a aby bylo možné snižování emisí měřit, potřebujeme jasnou metodiku sběru informací od dodavatelů tak, aby byl celý systém maximálně přehledný a transparentní,“ uvedl Tomáš Prouza, prezident SOCR ČR, a dodal: „Podobně jako při omezování plýtvání potravinami je obchod připraven dělat vše pro snížení emisí skleníkových plynů nejen ve vlastním provozu, ale i u svých dodavatelů.“
Emise Scope 3 mohou tvořit až 90 % všech uhlíkových emisí v oblasti výroby a prodeje potravin. I to je důvod, proč se oblasti 3 věnuje tak velká pozornost po celém světě. A je to právě zemědělská prvovýroba, kde je nutné sledování emisí, ale i dalších vlivů věnovat významnou pozornost. Zároveň je třeba si uvědomit, že již v současnosti kvůli legislativě stanovené v rámci společné zemědělské politiky plní zemědělci v EU a ČR mnoho požadavků směřujících k omezování emisí.
„Je třeba, aby naši potravináři a zemědělci měli k dispozici nástroje, a především data o environmentální udržitelnosti, díky kterým dokáží doložit, že naše zemědělství a výroba potravin obstojí v celosvětové, ale i v evropské konkurenci. Stát by měl sehrát v této fázi klíčovou roli a pomoci výrobcům a zemědělcům obdobně jako se to již stalo v mnoha jiných členských zemích EU,“ uvedla Dana Večeřová, prezidentka PK ČR. Vladimír Kočí z Vysoké školy chemicko-technologické varoval, že v přípravě na monitoring a vykazování emisí český stát zaspal. Na to, že se emise přispívající ke změně klimatu budou vykazovat, se mohl podle něj připravovat už 20 let. „V České republice jsme měli bohužel k již prokázanému vlivu člověka na klimatickou změnu jen velmi vlažný vztah. Vzhledem k velkému společenskému požadavku na zjišťování emisí tzv. Scope 3 přitom bude celá oblast brzy předmětem velkého zájmu byznysu,“ uvedl V. Kočí. Hlavní součástí debaty by ale měli být podle něj především odborníci, kteří by měli stanovit, jaká data sbírat a jak je interpretovat
Zdroj: PK ČR
