Jestliže před nadcházející zimou hledáte nějaké hrdinské historky o přežití v chladu, mám pro vás jednu o rostlinách: k životu jim stačí pouhých několik týdnů s teplotami nad bodem mrazu. S jakými problémy se v těchto chladných místech potýkají? Voda, slunce i vzduch jsou jim přeci k dispozici… Zatímco o dřevinách v chladných oblastech víme, že jsou v nízkých teplotách schopny fotosyntézy, ale omezen je jejich růst, o bylinách, které se vyskytují ještě výše v horách než dřeviny, jsme dosud neměli přesné informace.
Byliny, které před extrémním klimatem v horách chrání nízký vzrůst, studovala Zuzana Chlumská se svými kolegy na horní hranici výskytu rostlin v Himálaji podél výškového gradientu od 4500 do 6000 m n. m. Pomocí analýzy cukrů (sacharidů) v jejich podzemních orgánech zjišťovali, jestli jsou rostliny směrem do vysokých nadmořských výšek vyhládlé, tedy mají malé zásoby asimilátů, a tudíž je možné, že je limituje fotosyntéza, nebo naopak sacharidy v zásobních orgánech akumulují, protože kvůli nízkým teplotám je nemohou využít pro svůj růst.
Zkoumané druhy měly s přibývající nadmořskou výškou zvětšující se zásoby asimilátů, tedy rozpustných cukrů, škrobu a fruktanů a vyhladovění tedy není pravděpodobně zodpovědné za horní hranici jejich výskytu. Trendy v poměru různých typů cukrů se podél gradientu nadmořské výšky u různých druhů lišily, ale u všech byl poměrně velký podíl rozpustných cukrů oproti škrobu. To svědčí o využití cukrů nejen jako zásoby, ale také jako ochrany před mrazem, protože rozpustné formy zvyšují hustotu obsahu buněk a tím brání jejich zmrznutí.*
Zdroj: BÚ AV ČR
