Podrostové trvalky a jejich správné využití je aktuální a velmi žádaná problematika. S tím jsme při volbě hlavního tématu semináře Českého spolku perenářů počítali. Nicméně i tak nás překvapila velká účast a odezva na tradičním trvalkovém semináři v Průhonicích, konaném 10. 9. 2013, která čítala přes 130 zájemců. Následující článek více či méně shrnuje a vybírá důležitá fakta, která z úst přednášejících zazněla.
To, že není stín jako stín, zaznělo ve více přednáškách. Stín lze rozlišit podle intenzity slunečního záření, které projde až do bylinného patra. Také je rozdíl mezi stínem vrženým budovou a stínem, který vznikl průchodem přes listovou plochu vyššího patra korun stromů či keřů. Různé expozice ke světovým stranám a sklonitosti svahu mohou poskytovat stín v různou denní dobu. To vše je nutné si při návrhu sortimentu uvědomit a mít na zřeteli. Základem je tedy dobrý odhad stanoviště a seznámení se s ním. Jedním z nejdůležitějších limitů pro výsadby je tedy objekt, který stín poskytuje. I když i budovy mohou mít svá úskalí, budeme se zde více věnovat stínu, který vrhají vyšší dřeviny. Strom či keř je tedy základním stavebním kamenem, který bude určovat bylinné patro pod ním. Prvním faktorem či lépe stresem, kterým bude podrost ovlivňován, je tedy množství světla pod stromem. To samozřejmě ovlivňuje mnoho proměnných, jako je například druh dřeviny – stromy s „lehkým“ stínem (Betula pendula, Gleditsia, Amelanchier aj.) až stromy se stínem „hlubokým“ (Fagus sylvatica, Abies alba, Acer pseudoplatanus, Picea abies aj.). Výrazně horší je výsadba pod neopadavými druhy, zejména jehličnany s hustou korunou, kde je málo světla i pro nejodolnější druhy podrostových trvalek, protože nemohou využít alespoň krátké období na jaře bez listí. Důležitý je zdravotní stav (starší, prosychající strom propouští mnohem více světla než vitální, plně olistěný), hustota porostu či skupiny dřevin, výška nasazení koruny a období rašení (časně rašící je např. Coryllus avellana, Betula pendula, pozdě rašící je např. Fagus, Quercus, Juglans aj.). Častou chybou v projektech je návrh stínomilných trvalek pod mladé výsadby. Je nutno si uvědomit, že mladý stromek nevrhá dostatečně velký stín, aby bylo možno použít tyto rostliny. Je tedy nutno počítat také se stářím a vývojem stromu a tomu přizpůsobit sortiment, který v prvních letech po výsadbě může obsahovat hlavně světlomilné druhy. Dalším výrazným stresem pro podrost je kořenová konkurence vyššího patra, tedy množství dostupné vody. Ta je opět výrazně ovlivněna druhem dřeviny, hustotou jejího kořenového systému, vitalitou, zdravotním stavem dřeviny a hustotou porostu. Množství vody lze, narozdíl od světla, v některých případech ovlivnit instalací závlahy. To však nebývá časté a je lépe počítat s přirozenými vlastnostmi stanoviště a dřevin podrosty ovlivňujícími. Dalším důležitým faktorem, který podrost ovlivňuje je pravidelný opad listí či jehličí. Dřeviny mohou produkovat relativně malé množství opadu (Larix, Prunus aj.) nebo naopak značné (Acer platanoides, Aesculus hippocastanum aj.). Opad může být rychle (Alnus, Tilia, Prunus aj.), nebo naopak velmi pomalu rozložitelný (Quercus, Fagus, Pinus, Picea, Rhododendron). Na některých místech se mohou díky působení reliéfu a větru tvořit vysoké závěje listového opadu, někde může zcela chybět. Podceňovat nelze ani faktor kořenové výmladnosti (značnou výmladnost má přirozeně např. Populus alba, Ailanthus altissima, Rhus typhina aj.), která může výrazně navýšit stres vysazeným rostlinám a navýšit údržbu. Podobně může následnou údržbu komplikovat množství semenáčů mateřské dřeviny. Některé dřeviny pak také mají specifické vlastnosti, které velmi omezují použití mnoha citlivějších peren, jako jsou vylučování fytoncidních látek do půdy kořeny a listovým opadem (Robinia pseudoacacia, Juglans aj.) či specifickým typem mykorizy (zejména vřesovcovité – Rhododendron, Kalmia aj.).*
Text a foto Ing. Adam Baroš, VÚKOZ, v. v. i. Průhonice
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 12/2013
