Biouhel. Na první pohled obyčejný černý uhlík vzniklý nedokonalým spálením dřeva. Na druhý pohled fascinující materiál s překvapivými vlastnostmi a s nepřeberným množstvím možných využití. O biouhlu se v poslední době hodně mluví, ale relevantní informace špatně hledají a ověřují a není snadné se v nich zorientovat.
Z těchto důvodů koluje o tomto materiálu řada nepřesností i mýtů. Jedni si od něj slibují téměř nesplnitelné, zatímco jiní jeho používání považují za módní výstřelek nebo rovnou podvod. Pojďme se tedy společně podívat, co vlastně biouhel je a co od něj můžeme v zahradnické praxi očekávat.
Jak bylo řečeno výše, biouhel je v podstatě zuhelnatělá organická hmota. V našich podmínkách je zdrojovým materiálem především dřevo, proto budeme hovořit hlavně o dřevním biouhlu. Pokud dojde k zahřátí tohoto materiálu nad teplotu alespoň 300 stupňů Celsia, dojde k tepelnému rozkladu a odpařování volatilních látek. Část uhlíkatých sloučenin ve dřevě mezi volatilní látky nepatří, proto v materiálu zůstávají, a dřevo laicky řečeno “uhelnatí”. Podmínkou je ovšem omezený přístup vzduchu, který by umožnil okysličení a plnohodnotné hoření za vzniku popela. Odborně se tomuto řízenému procesu výroby biouhlu říká pyrolýza.
Jak bylo řečeno výše, biouhel má díky své mikroskopické struktuře a stálosti příznivý vliv na vlastnosti půd. Pojďme si tedy říci základní možnosti využití včetně několika praktických tipů a zásad. Upozorňujeme, že níže uvedené údaje platí v obecných případech a vždy je nutné posoudit místní podmínky a okolnosti, požadavky použitých taxonů atd.
Celý text článku nalezete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 5/2024
Text: Ing. Vilém Řiháček, Cirkus C, Biouhlírna, s.r.o., Brno
Foto archiv společnosti Circus C
