Pór (Allium porrum) je sice možné v celosvětovém měřítku považovat za minoritní plodinu, ale v některých zemích je velmi oblíbený a proto i pěstovaný na poměrně významné ploše. Převážně se pěstuje ze sadby, která se předpěstovává ve sklenících a u které se většinou dvakrát zakracuje nať z důvodu podpory tvorby kořenů a zesílení rostlin.
V roce 1996 se v Kalifornii objevila do té doby neznámá choroba listů póru a to jak na sadbě ve sklenících, tak v polních podmínkách. Nejprve se na koncích listů objevují vodnaté podlouhlé skvrny, které se šíří směrem k listovým pochvám. Okraje skvrn postupně žloutnou a napadené listy se kadeří, podélně rozštěpují a případně vadnou, zasychají a odumírají. I slaběji napadené rostliny jsou znetvořené a neprodejné. Biochemické a fyziologické testy prokázaly, že původcem této choroby je bakterie Pseudomonas syringae. Molekulárními metodami pak bylo zjištěno, že se jedná o patovar porri. Bakterie se šíří semenem a rozvoj podporují skleníkové podmínky při pěstování sadby, zejména při hustém sponu, zálivka a zakracování rostlin před výsadbou. Bakterie izolované z póru vyvolávaly příznaky napadení i u cibule kuchyňské (Allium cepa), pažitky (A. schoenoprasum) a česneku (A. sativum).
Kromě patovaru porri jsou u bakterie P. syringae známy i další patovary. Patovar maculicula způsobuje škody na brukvovité zelenina (Brassica oleracea), pv. phaseolicola na fazolu (Phaseolus vulgaris), pv. pisi na hrachu (Pisum sativum), pv. papulans na jabloních (Malus domestica), pv. apii na celeru (Apium graveolens) a pv. tomato na rajčatech (Lycopesricon esculentum).
