Nedá se říci, že by asijské druhy javorů byly v naší veřejné zeleni příliš zastoupeny. Ne, že by nebyly známé, ale prostě se v nabídce zahradnických firem často neobjevují a když už, tak jen několik málo druhů.
Chtěl bych zde oddělit termín „asijské“ javory od „japonských“ (i když Japonsko je samozřejmě také v Asii).
Kultivary japonských druhů
„Japonské“ javory je zahradnicky používaný termín pro různé kultivary japonských druhů Acer palmatum (javor dlanitolistý) a Acer japonicum (javor japonský). Tyto kultivary se vyznačují nejčastěji nízkým, až zakrslým vzrůstem s listy různých velikostí, tvarů a barev. „Japonské“ se označují také proto, že drtivá většina kultivarů byla vyšlechtěna právě v Japonsku (udává se asi 200 ). Všechny tyto okolnosti, jako např. nízký vzrůst, zajímavé větvení (struktura i textura), různé barvy olistění a zvýšené nároky na pěstování (stanoviště, půda, vlhkost…) je řadí jednoznačně k dřevinám, které se budou pěstovat hlavně v soukromých zahradách.
„Asijské“ druhy
„Asijské“ javory jsou všechny ostatní druhy, rostoucí přirozeně v mírném pásmu Asie, tj. především v Číně, Mandžusku, Koreji, na Dálném východě, také v Japonsku, ve střední Asii apod. Některé druhy rostou i v teplém klimatu jihovýchodní Asie, ty však pro naše podmínky nemají prakticky význam.
Čisté botanické druhy rostou převážně ve smíšených lesích a na světlinách v horských oblastech, v blízkosti potoků a jiných vodních ploch, také v blízkosti moře. Toto mikroklima se dá stručně charakterizovat jako mírné až teplé, vlhké, s vyšší vzdušnou vlhkostí a relativně mírnou zimou. Relativně znamená, že v blízkosti moře bývají mrazy do –10 až –15°C, ve vnitrozemí a zvl. v horských oblastech není žádnou zvláštností mráz až do –25°C i více. To jsou oblasti například v severní Číně, Mandžusku a Severní Koreji, kde bývají zimy doslova „sibiřské“ a léto naopak téměř subtropické, vlhké, v blízkosti moří s výraznými monzunovými dešti. Léto zde bývá také o několik týdnů delší.
V přírodě rostou spolu s javory mnohé dřeviny (listnaté i jehličnaté), které pěstujeme jako okrasné v našich zahradách a parcích. U nás však bývají častější jejich barevnolisté a tvarové kultivary, které už byly vyšlechtěny hlavně v západní Evropě a mnohé také u nás. V přírodě východní Asie jsou javory od jara až do začátku podzimu celkem nevýrazné, protože jsou pouze zelené (i když v různých odstínech). Jednotlivé druhy se však liší svou texturou a strukturou. Na podzim, s příchodem babího léta, se javory začínají barvit a to je opravdu „bomba“. Jednotlivé druhy se předhánějí v různých barvách od žluté a oranžové až po červenou a fialovou. Tato krása trvá v přírodě většinou tak jeden měsíc, nejčastěji září. Je dobře, že si podzimní zbarvení listů zachovaly tyto javory i u nás a jsou tím pádem barvou nejvýraznějším prvkem mezi všemi dřevinami pěstovanými u nás. Na slunném stanovišti je zbarvení vždy intenzivnější.
Acer buergerianum (javor Bürgerův)
Pochází z horských lesů Japonska (Hondo a Kjúšú) a také z východní Číny. V domovině je to vyšší strom, u nás dosahuje výšky 6 – 8 metrů, často roste jen keřovitě. Koruna je řídce stavěná a působí lehkým, vzdušným dojmem. Listy jsou výrazně trojlaločnaté, lesklé, sytě zelené, na podzim žluté až oranžové. Ve východní Asii je to důležitý druh využívaný k tvorbě bonsají.
Acer cappadocicum (javor kapadocký)
Je rozšířen na velkém území od Malé Asie přes Kavkaz až po Himálaj a Čínu. Díky této obrovské rozloze se vyskytují různé geografické typy, odlišné tvarem listů. Ve vhodných podmínkách dorůstá výšky kolem sedmi metrů. Listy jsou leskle zelené s 5 – 7 dlouze špičatými laloky. Na slunném stanovišti se na podzim barví sytě oranžově.
Acer cissifolium (javor žumenolistý)
Pochází z horských lesů Japonska (především Hondo). V našich teplých oblastech je to menší strom dorůstající výšky 5 – 8 m. Listy má trojčetné, 5 – 8 cm dlouhé, dlouze zašpičatělé, hrubě zubaté. Nápadné a zajímavé je i květenství, které je až 15 cm dlouhé, štíhlé, hroznovité, žlutozelené. Listy se na podzim se barví výrazně žlutě.
Acer ginnala (javor ginala nebo j. amurský)
Je nově uváděn jako A. tataricum ssp. ginnala.
Pochází ze severní Číny, Mandžuska a Japonska. Název „ginnala“ je původním lidovým domácím označením druhu.
Text a foto Ing. Petr Pasečný, Mělník
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 6/2012
