Aktivní obnova kalamitních ploch pomáhá lesům i klimatu

Rozsáhlé plochy po kůrovcové kalamitě se postupně vracejí k životu. Vědci z VÚLHM, ČZU a MENDELU vyvinuli metodiku, která ukazuje, jak pomocí aktivního managementu zamezit ztrátám organické hmoty, posílit sekvestraci uhlíku a urychlit obnovu lesa.

Kůrovcová kalamita z let 2018–2023 patří k nejrozsáhlejším v historii českého lesnictví. Ročně zasáhla 40–55 tisíc hektarů a vytvořila rozsáhlé holiny, které měly negativní vliv na vodní režim i mikroklima krajiny. Přesto se podle odborníků jedná o odlesnění dočasné – většina vlastníků totiž aktivně pracuje na zalesnění nebo se plocha spontánně obnovuje přirozenou sukcesí.

Výzkum přináší metodiku hospodaření

Na obnovu půdního prostředí a omezení ztráty uhlíku se zaměřil projekt NAZV QK22020217 „Změny v lesních půdách po kalamitní těžbě“. Výsledkem je certifikovaná metodika s doporučeními pro lesní hospodaření – jak při obnově ploch minimalizovat riziko ztráty organické hmoty, jaké druhy použít při obnově porostů a jak udržet kvalitu vody v krajině.
Výzkumy prokázaly, že změny v chemismu lesní půdy nejsou skokové, a negativní procesy postupně slábnou s růstem bylinného patra a přirozeného zmlazení.

Aktivní přístup místo samovolného vývoje

Podle vědců přináší aktivní management kalamitních ploch lepší výsledky než jejich úplné ponechání přírodě. Kombinace přirozené a umělé obnovy pomáhá stabilizovat půdu, urychlit návrat lesa a zkrátit dobu, po kterou je plocha zdrojem oxidu uhličitého.
Odborníci doporučují zaměřit se na cílené zalesňování přípravnými dřevinami a vyhnout se plošnému zpracování půdy, které může vést k erozi a dalším ztrátám.

Zdroj: VÚLHM

Úvodní ilustrační foto: Daniela Urešová