Aplikovaný výzkum v oblasti vývoje pěstování rostlin v obytném prostoru člověka dosud patří k poněkud opomíjeným oblastem zahradního umění. V kontextu památkové péče o historické objekty však představuje téma velmi atraktivní. Příspěvek rekapituluje důležitá historická fakta, která byla získána podrobným studiem dobové literatury. Větší pozornost je věnována tzv. Wardově skříňce, která znamenala zásadní zlom v transportu rostlin mezi různými oblastmi světa. Navíc významně ovlivnila i další způsoby pěstování rostlin v interiéru, z nichž některé jsou aktuální i v současnosti.
První pokusy s utěsněnými skříňkami provedl skotský botanik a profesor práva na univerzitě v Glasgowě, A. Maconochie (1806–1885). Od roku 1825 experimentoval s pěstováním exotických kapradin a plavuní, které získal z tamější botanické zahrady. Čtrnáct let je pěstoval ve starém akváriu, než se však dostal k opublikování svých zjištění, předběhl ho se svou publikací lékař a zapálený botanik N. B. Ward (1791–1868). Své experimenty s pěstováním rostlin pod sklem započal v roce 1829, kdy se snažil ochránit kuklu motýla před znečištěným anglickým ovzduším a všiml si, že z použité půdy vyrostly dvě malé rostliny – Poa annua L. a Dryopteris filix-mas (L.) Schott. Dařilo se jim tak dobře, že v této uzavřené sklenici rostly na jeho okenním parapetu bez problémů tři roky bez zálivky.
Ward byl tímto objevem natolik motivován, že začal experimentovat s různými tvary miniaturních skleníků. Vždy se snažil o vytvoření „vlhkého prostředí bez sazí či jiných cizorodých částic; s dostatkem světla, tepla, vlhkosti, zachování období klidu či možnost výměny vzduchu“. Do roku 1833 dokázal pod sklem vypěstovat nejen třicet různých druhů terestrických kapradin, ale také epifytický sleziník hnízdovitý (Asplenium nidus L.). Zásadní zkouškou však mělo být použití jednoho z jeho skleníků během daleké cesty. V červnu 1833 Ward spojil síly se svým přítelem a zahradníkem G. Loddigesem (1784–1846), aby mu pomohl odeslat dvě skříňky naplněné zasazenými kapradinami a travinami na lodi směřující do australského Sydney. V listopadu 1833 konečně obdržel dobré zprávy, že rostliny dorazily v perfektním stavu. V únoru 1834 byly skříňky znovu naplněny různými rostlinami a zaslány zpět. Do Evropy se tak dostala i velmi choulostivá kapradina Gleichenia microphylla R. Br. nebo australská dřevina podobná akáciím Callicoma serratifolia Andrews.
Text Ing. Jiří Martinek, Ph.D., Ing. Kristýna Klasová, Ph.D., MENDELU v Brně, ZF Lednice
Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 8/2021 s tématem měsíce Květinářství a školkařství.*
