Dračíky (Penstemon) představují velmi početný rod severoamerických bylin a polokeřů. Mnohé z těchto druhů patří rovněž mezi oblíbené zahradní rostliny a o řadě z nich již byla na stránkách Zahradnictví řeč. V letošním roce byl tento rod vybrán Českým spolkem perenářů jako trvalka sezóny 2021. Tématem tohoto článku bude ovšem jen jedna užší, ale velmi významná skupina dračíků, a to druhy z podrodu Dasanthera.
Představují totiž vytrvalé a obvykle také dlouhověké druhy dračíků. Vytrvalost a dlouhověkost dračíků je totiž velmi různorodá a celá řada pěstovaných druhů je spíše krátkověká a v kultuře je potřeba je pravidelně množit a udržovat. Současné botanické pojetí uvádí u podrodu Dasanthera devět druhů a jedenáct variet či poddruhů (viz: Roberd Nold, Penstemons, 1999, Timber Press), jde o: P. barrettiae, P. cardwellii, P. davidsonii (var. davidsonii, var. menziesii, var. praeteritus), P. ellipticus, P. fruticosus (var. fruticosus, var. scouleri /syn. P. scouleri/, var. serratus), P. lyallii, P. montanus, (var. montanus, var. idahoensis), P. newberryi (ssp. newberryi, ssp. berryi, ssp. sonomensis) a P. rupicola.
Typické pro celou tuto skupinu je to, že jde obvykle o stálezelené nízké polokeře dorůstající výšky zhruba 10 až 40 cm. Starší rostliny mohou tvořit i docela široké trsy i v řádech několika desítek centimetrů, při plošné výsadbě pak i několik metrů. Jak už bylo zmíněno výše, mezi pěstovanými dračíky patří mezi nejvitálnější a životnost na vhodném stanovišti může být u některých druhů (např. P. davidsonii či P. fruticosus) i patnáct, 20 či dokonce více let.
Pěstební nároky
V přírodě rostou zejména v horských oblastech pacifického severozápadu a často osidlují např. suťové svahy hor. Rostou spíše na kyselých horninách. V kultuře ale tento podklad striktně nepožadují a bez problémů se přizpůsobí jakémukoliv kamenitému substrátu. V zahradní kultuře jsou jejich nároky na pěstování víceméně podobné. Všem druhům vyhovuje stanoviště na plném slunci a ideálně velmi dobře propustný štěrkovitý substrát. Velmi dobře rostou v suťovištích, která jsou tvořena různou frakcí kamenné suti a obsahují rovněž podíl písku, půdních i jílovitých částic. V těchto typech substrátu mají obvykle dostatek vody během vegetace, ale zároveň nikdy netrpí jejím nadbytkem (zejména během zimy). Na druhou stranu suťoviště málokdy vysychá, takže nehrozí ani riziko přílišného sucha během vegetace. Obecně ale tyto dračíky snášejí sušší půdy velmi dobře a bez problémů si vystačí s občasnou zálivkou v podobně dešťových srážek. Jsou rovněž velmi dobře mrazuvzdorné a obvykle bez problémů snášejí poklesy zimních teplot až k –30 °C. Určitým problémem mohou být déletrvající a hlubší holomrazy, kdy ale rostliny ohrožuje spíše zimní slunce a relativní sucho než samotný mráz. Pokud takové počasí nastane, není na škodu rostliny přistínit např. lehkou vrstvou chvojí.
Rostliny nakvétají na jaře, obvykle od konce dubna a během první poloviny května a kvetou většinou tři až čtyři týdny (podle průběhu počasí). Občas se nějaký kvítek objeví i během léta či počátkem podzimu, ale o nějaké ochotě k opakovanému kvetení nelze příliš hovořit. Barvy květů jsou podle druhu v odstínech fialové, nachové až jasně růžové.
Text a foto Ing. Petr Hanzelka, Ph.D., kurátor sbírek trvalek a okrasných trav, Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 7/2021.*
