Skutečnost, že začínáme investovat také do našich zahrad lze považovat za pozitivní jev. Po expanzi nových zástaveb a trendu výhodných hypoték, kdy si mladší generace pořizují starší domy na okrajích měst a přilehlých vesnicích, přichází řada na rekonstrukci nebo zakládání zahrad. Určitě je dobře, že se zaměřujeme také na zeleň v našem bezprostředním okolí.
Vyvstává zde však otázka jakým směrem se tento trend ubírá. Na počátku stavebního boomu v devadesátých letech se po desetiletích, kdy jsme měli omezené možnosti, rozmohl nešvar podnikatelského baroka. Zřejmě šlo o kompenzaci a tendenci přiblížit se stylem bydlení dříve zapovězeným, pro nás exotickým krajinám. Podobný jev se promítá i do zahradních úprav. Je přirozené, že se i tento obor vyvíjí a od převážně užitkových zahrad směřuje spíše k formě okrasné. Určitě to souvisí se změnou životního stylu a zrychlujícím se tempem života. Nebudeme však časem obklopeni pouze instantními zahradami, které postrádají punc hodný našich krajů? V mnoha případech zahradní úpravy sklouzávají do nesmyslných kombinací druhových a kultivarových kombinací, které v celkovém kontextu narušují řád i krajinných úprav. Mnohdy jsou až do očí bijící a nepomůže jim ani fakt, že je zahrada upravená a čistá. Proč by nemohl venkovskou zahradu dekorovat krásný soliterní ořešák? Protože pod ním nebudeme mít trávník jako na golfovém hřišti? Jedná se snad o málo dekorativní dřevinu? Vždyť jeho majestátnost, svěže zelené i na podzim zbarvené listy mají určitě vysokou estetickou hodnotu. A kromě ní je zde také hodnota užitná a výživová. Ořechy valná většina z nás používá alespoň do vánočního cukroví a zajisté všichni vědí, kolik stojí v obchodech. Příkladů jako je ten s ořešákem je mnoho. Až absurdní mi přijde fakt, že při rekonstrukcích zahrad dochází k likvidaci ještě prosperujících ovocných dřevin a místo nich se obklopujeme exoty, které pominu-li estetické zákonitosti, neplodí. Nejde mi do hlavy, proč si lidé na zahrady nechávají vysazovat okrasné jabloně, hrušně nebo obligátní sakury? Copak není krásná rozkvetlá třešeň nebo jabloň, která nás obdaruje barevnými a chutnými plody? Nemusíme se „vracet zpět na stromy“ a zakládat na svých zahradách latifundie. Ano, zahrada má sloužit k odpočinku a chápu, že ne každý si rád odpočine obděláváním záhonů se zeleninou a okopáváním jahod. Ale proč se podle vzoru našich předků alespoň částečně neobklopit tradičními dřevinami a ještě z nich mít třeba malý, ale příjemný užitek? Nehledě na výchovnou funkci. Nezbytná péče spojená s pěstováním čehokoliv také kultivuje a formuje naše osobnosti. Díky ní si uvědomujeme, že vše vyžaduje určité úsilí a odpovědnost. Nechceme přeci aby naše děti žily s tím, že se ovoce vyrábí v supermarketech.
Daniela Urešová