Ačkoliv je z více než stotřiceti známých druhů rodu Thalictrum (zahrnujících dnes také někdejší rod Anemonella) pěstováno pouze minimum, jejich obliba však roste a s ní jsou vyvíjeny nové kultivary. Příspěvek, přibližující hodnocení žluťuch americkými i německými autory, má napomoci orientaci pěstitelů v nově vzniklých sortimentech z hlediska jejich okrasné hodnoty i použitelnosti v zahradní tvorbě.
Nádherné, v zahradách však stále ještě nedoceňované žluťuchy jsou působivé nejen bohatými latami nepříliš velikých a na pohled křehkých (přesto velmi pohledných a vzhledem k zářivému vybarvení tyčinek často i nápadných) květů, ale také vzdušným habitem a jemně cizelovaným olistěním. Některé tvoří přízemní podušky, jiné dorůstají výšky až tři metry a nestrádají–li nedostatkem vody, uplatní se na nejrůznějších stanovištích.*
Text a foto
doc. Dr. Ing. Jiří Uher
Mendelova univerzita v Brně,
ZF v Lednici
Poděkování
Příspěvek byl sestaven na základě podpory při řešení projektu DF11P01OVV019 – Metody a nástroje krajinářské architektury pro rozvoj území, financovaném Ministerstvem kultury ČR.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 9/2014
