Článek pojednává o možnostech získání zkušeností s chodem ekologické farmy, kdy na oplátku za výpomoc s různorodými činnostmi v hospodářství můžete využít bezplatné ubytování a (bio)stravu. Tento systém funguje pod názvem WWOOF v různých zemích po celém světě. Velice populární a rozšířený je právě na Novém Zélandu.
WWOOF
Úvodem si osvětleme tento princip dobrovolné práce na ekologických farmách, který se skrývá za trochu podivnou zkratkou WWOOF (z anglického World Wide Opportunities on Organic Farms). Je to v podstatě forma výměnné spolupráce, kdy za fyzickou pomoc poskytuje dobrovolníkům hostitelská ekofarma, ale třeba i alternativní centrum stravu, ubytování a možnost se něčemu přiučit.
Tento systém vznikl v roce 1971 ve Velké Británii a nedlouho poté se rozšířil i v dalších zemích, z mimoevropských např. v Austrálii, na Novém Zélandu, v Kanadě, USA, Izraeli, ale i v Japonsku, Koreji, Ghaně či Republice Togo. Od roku 2003 se k těmto státům přidala i Česká republika. Smyslem je umožnit zájemcům učit se „z první ruky“ organickému pěstování rostlin a správné péči o hospodářská zvířata, ukázat lidem alternativní způsoby života. Pro obyvatele měst (a nejen pro ně) to může být snadná příležitost zakusit život a práci na farmě, aktivně si odpočinout, potkat zajímavé lidi a získat užitečné kontakty. Jedná se i o podporu soběstačnosti farem a zlepšení komunikace organického hnutí.
Jak to zařídit?
Podmínkou je stát se členem národní sítě WWOOF toho kterého státu. K tomu stačí vyplnit prostřednictvím internetu několik stručných osobních údajů včetně své poštovní adresy a za mírný poplatek obdržíte obratem na svou adresu seznam hostitelských farem, který obsahuje jejich popis, zaměření, počet potřebných dobrovolníků a popis jejich práce, způsob ubytování, adresu a další kontaktní údaje, zejména telefonní číslo, pomocí něhož si domluvíte svůj pobyt na farmě. Za ten se nic neplatí, ale ani vy nepočítejte s finanční odměnou za svou práci. Se zdravou a hodnotnou organickou stravou však ano. „Wwoofeři“, jak se dobrovolníkům říká, mají většinou možnost se plně začlenit do společného denního života komunity (rodiny). Na všech farmách se hospodaří v systému organického zemědělství, přičemž většina z nich má certifikaci ekologického zemědělského podniku. Často se však můžete dostat na farmu, která jde v šetrném chování k životnímu prostředí, hospodaření i životě v souladu s přírodními zákony ještě dál a zde pak můžete nahlédnout do kuchyně biodynamického zemědělství, permakulturních zahrad, ale třeba i meditačních center.
Nový Zéland
„Wwoofing“ se tu datuje od roku 1974 a dnes existuje seznam více než 600 míst (pro porovnání – v ČR je to pouze 35 farem), ze kterých si můžete vybrat, pokud se rozhodnete právě pro tuto zajímavou formu poznávání „Země dlouhého bílého mraku“, jak se Novému Zélandu říká v jazyce jeho prvních lidských kolonizátorů. Možností je opravdu mnoho, a proto doporučuji zaregistrovat se do sítě WWOOF ještě před odletem na Nový Zéland, abyste si v klidu mohli prostudovat téměř dvousetstránkový seznam možných míst svého pobytu a prohlédnout na internetu jejich fotografie, případně získat další aktuální informace (po zaplacení poplatku máte kromě tištěného seznamu také volný přístup na webové stránky organizace WWOOF pro registrované uživatele skrze heslo). Organické farmy jsou na seznamu řazeny podle geografického umístění a je na vás, zda se přihlásíte na statek, kde se budete starat o koně a další zvířata, nebo dáte přednost osamělé dřevěné haciendě v buši s výhledem na moře, jejíž majitel se věnuje své organické zahrádce a ochraně okolního pralesa. Vězte, že Novozélanďané jsou přátelští lidé uvolněného životního stylu se zálibou ve fyzické aktivitě. O zábavu budete mít, myslím, celý den postaráno, nejenom oněch čtyři až pět hodin, kdy budete pracovat.
Osobní zkušenosti
My jsme při našem „wwoofingu“ na Novém Zélandu nezvolili ekologickou farmu v pravém slova smyslu. Naším prvním místem pobytu bylo budhistické meditační centrum situované na krásném místě výběžku Severního ostrova Coromandel. Pracovní činnost spočívala hlavně v pletí zahrady, fyzické likvidaci náletu invazní rostliny tabáku v okolním lese a přípravě pokrmů. Další naše zkušenost byla rozdílná – Marta se rozhodla pomáhat jednomu staršímu jogínovi při údržbě jeho roztodivných stavbiček na pozemku, který koupil pro záchranu pralesa na něm rostoucím. Také tam pochytila něco z moudrostí, které se snažil tento člověk svým „wwooferům“ předávat. Já jsem těch pár dní využil k poznání komunitního centra v největším městě Nového Zélandu – Aucklandu. Místo bylo dobře dostupné středu města, avšak přesto jako součást přírodní rezervace, s veškerým vybavením včetně bazénu, architektonicky dobře zakomponované do okolního lesa. Dobře jsem zde využil své zkušenosti s řezem ovocných stromů. Centrum bohužel ztratilo hodně ze své slávy, kdy ještě v devadesátých letech minulého století bývalo soběstačným společenstvím, s více jak 300 lidmi. Příliš volné vztahy a zřejmě i drogy byly příčinou zrušení komunity. Dnešních asi 30 lidí už využívá sofistikované dřevěné stavby pouze jako levnou formu ubytování.
Více informací najdete na stránkách www.wwoof.org, www.wwoof.co.nz, www.wwoof.ecn.cz.
