Nestává se opravdu často, že by byla objevena rostlina, která byla na zemském povrchu rozšířená před miliony let. Domnívám se, že jako poslední byla v čínském Sečuánu (údolí Šuj – Sa) v roce 1941 objevena živá Metasequoia glyptostroboides, do té doby známá jen z otisků větévek ve zkamenělinách.
Wollemia byla nalezena zcela náhodně, jak už to u takových objevů bývá. David Noble, zaměstnanec národního parku Nový Jižní Wales (Austrálie) se při terénním běžném průzkumu v národním parku Wollemi (září 1994) spustil do jednoho z mnoha hlubokých kaňonů a tam s překvapením narazil na skupinu neznámých jehličnanů. Nejvyšší a nejstarší byly vysoké téměř 40 metrů s obvodem kmene zhruba jeden metr. Jejich pravidelné, palmám podobné výhony s tmavozelenou barvou listů a zvláštní kůra, připomínající nekonečné množství bublin, přinutily David Noble k odebrání vzorku. Zajímalo jej, o jaký druh „palmy“ se jedná, a proto požádal vědce z Královské botanické zahrady o určení. Výsledek byl překvapující, nejedená se o plamu nýbrž jehličnan.
Text a foto Ing. Petr Pasečný
Celý text článku naleznete v tištěné verzi speciální přílohy Školkařství – časopisu Zahradnictví 3/2014.
