Zimostráz je běžně pěstovaný a zahradníkům dobře známý stálezelený keř nebo menší stromek. Je ozdobný především olistěním, květy jsou drobné a nenápadné. Listy jsou drobnější, kožovité, vstřícné a celokrajné. Keře jsou jednodomé, květenství jsou klubíčka skládající se z prašníkových květů po okrajích květenství; ve středu květenství je pestíkový květ. Květy jsou čtyřčetné se zakrnělou korunou. Pestík má dva laloky. Květenství nejsou příliš nápadná, spíše nevzhledná, žlutozeleně zbarvená. Kvetou v březnu a dubnu. Květy nevoní, přesto jsou hojně navštěvovány a opylovány hmyzem – včelami a mouchami.
Hmyz hoduje nejenom na pylu, ale také na nektaru. Pestíkové květy rozkvétají dříve, proto bývají opylovány pylem jiných jedinců. Plodem je třípouzdrá dřevnatějící tobolka se dvěma semeny v každém pouzdru.
Větvičky zimostrázů jsou tenké, zelené, čtyřhranné, splývají s olistěním. Protože keře jsou velmi husté, není kmen a ani větší větve vidět. Kořeny vytváří hustý bal. Popsáno bylo asi 70 druhů, které se vyskytují především v tropech a subtropech celého světa. Jen několik druhů zasahuje do mírného pásma a je možné je pěstovat v našich zahradách.
Zimostráz patří mezi silně toxické rostliny. Obsahuje malé množství silice a řadu alkaloidů (buxin, parabuxin aj.). Otrava se projevuje zvracením a kolikovými bolestmi, svalovou slabostí. Byly popsané smrtelné otravy u zvířat i u člověka, pro odpornou chuť listů však k otravě dochází zcela výjimečně. V malém množství byl zimostráz používán i jako léčivá rostlina v lidovém léčitelství a homeopatii. Dřevo zimostrázu je nejhustší dřevo evropských dřevin a je vysoce ceněno v řezbářství. Používá se pro výrobu dřevorytin.
V zahradách se prakticky pěstují pouze dva podobné druhy, zimostráz vždyzelený a zimostráz malolistý. Občas se setkáme v kultuře také s subtropickými druhy například se zimostrázem baleárským (Buxus balearica). Pěstuje se jako nádobová rostlina, kterou je nutné zimovat na chladném bezmrazém místě.
Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 4/2010.
Text a foto RNDr. Pavel Sekerka, Botanický ústav AV ČR, v. v. i., Průhonice
