Ač to zní neuvěřitelně, ale v listopadu loňského roku jsme se v Prostějově naposledy rozloučili s Marií Adelovou z Přemyslovic, výraznou osobností Československého školkařství druhé poloviny minulého století.
Marie Adelová se narodila 13. listopadu 1940 v Přemyslovicíc na Prostějovsku v rodině Fořtových. Tatínek, Antonín Fořt, v této obci založil a provozoval zahradnictví. Dětství malá Maruška prožívala v tatínkově království a proto není divu, že si tento krásný obor vybrala jako celoživotní povolání.
Po ukončení základní osmileté školy v Přemyslovicích nastoupila na učňovskou školu zemědělskou obor zahradník v Zábřehu na Moravě, kde také získala výuční list s vyznamenáním. Poté absolvovala Střední zahradnickou školu v Mělníce. Vysokou školu již nastoupit nemohla, protože v té době tam studenti z rodin živnostníků nebyli žádoucí. Zvolené povolání milovala a aby se co nejvíce naučila školkařství, ke kterému měla nejblíže, nastoupila do Okrasných školek v Litomyšli. Ty měly již tenkrát pod vedením Josefa Peňáze velmi vysokou úroveň a vyznačovaly se velmi bohatým sortimentem. Josef Peňáz neustále sháněl ve světě novinky a to tehdy mladou praktikantku ještě více přitáhlo ke školkařství. Nejen že se v Litomyšli naučila sortiment, ale byla vynikající také v řízkování, očkování a roubování. Její znalost sortimentu využil i Josef Peňáz při tvoření nového katalogu, na jehož přípravě se podílela. Ten byl jako první školkařský katalog v Československu vytisknut ve Vídni na křídovém papíře s barevnými fotografiemi.
Marie byla velmi ambiciózní s velkým elánem a věděla, že i ona by byla schopna vybudovat a řídit prosperující školku. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let odchází do rodných Přemyslovic, kde nastupuje do zahradnictví, které kdysi založil její tatínek. V té době ale již otcovo zahradnictví spadalo pod JZD Budětsko. A jak to v malém venkovském zahradnictví bývalo, pěstovala se zde zelenina, provozovalo se vazačství, produkovaly se zeleninové sazenice a zajišťovaly se další služby pro široké okolí.
Zanedlouho vedení zmíněného JZD poznalo, že v zahradnictví Přemyslovice je schopná žena, která vedle vynikajících odborných znalostí a organizačních schopností je i obchodně velmi zdatná. Vědělo se, že nejvíce dokáže ve školkařství a to byl obor, který začal být zajímavý. V tu dobu ze stavěla dálnice z Prahy do Brna a tam všude bylo třeba mnoho školkařských výpěstků. V Přemyslovicích ale nebyly k pěstování ideální podmínky. Poloha 400 m nad mořem sice skýtala záruku pro výpěstky zdravé a odolné, avšak terén byl až příliš kopcovitý a Marie Adelová snila o pěstování dřevin v kontejnerech, aby se prodloužila doba výsadby v realizaci.
V Přemyslovicích tedy vybudovali terasy pro kontejnerovné kultury a sice tak, že záhony byly vedeny dokulata po vrstevnicích. Tak to bylo optimální. To vše vymyslela Marie Adelová.
Pod kopcem vznikla vodní nádrž pro zavlažování a školka v Přemyslovicích se dále rozšiřovala. Vedle výpěstků v kontejnerech se pěstovaly růže, prostokořené keře, jehličiny ve volné půdě a dokonce i alejové stromy.
Zákazníci jezdili do Přemyslovic z celé republiky. Vedle pěstitelské činnosti začali v Přemyslovicích se sadovými úpravami. Vysázeli mnoho úseků dálnice Brno – Praha a také sídliště a jinou zeleň na olomoucku. Ve školce pracovalo 25 až 30 stálých pracovníků a v hlavní sezoně byli ještě z JZD dodáváni brigádníci. Co tenkrát bylo nemožné, Marie Adelová našla způsob, aby to možné bylo. Zaměstnanci školky pěstovali keře doma a školka tyto dřeviny vykupovala. Byly pro školku levnější a zaměstnanci měli možnost vedlejšího legálního příjmu. Ještě dnes vidíme v samotné obci i v okolí vysázeny při rodinných domcích matečnice keřů, které měli tehdy drobní pěstitelé pro potřebu vlastního množení.
Školka dobře spolupracovala s výstavištěm Flora Olomouc. Marie Adelová měla přístup do tamního rozária na odběr oček k množení, dále mohla odebírat řízky a rouby dle své potřeby atd. Protislužbou zase Flora využívala pracovníků školky a vše bylo k oboustranné spokojenosti.
Poměry v JZD Budětsko se koncem osmdesátých let změnily a na Marii Adelovou byly kladeny stále větší nároky. I když svoji práci milovala nade vše a podřídila jí celý svůj život, nebyla schopna čelit neúměrným nárokům JZD. Tuto již neřešitelnou situaci vyřešila opět po svém. Byla přece zaměstnankyní JZD a všechno, co za svého působení ve školce v Přemyslovicích vytvořila, věnovala „na oltář vlasti“. A tak se stalo, čemu nikdo nemohl uvěřit. V roce 1987 přivedla na svět svým již dospělým synům, dvacetiletému Janovi a osmnáctiletému Alešovi rozkošnou sestřičku, které dala jméno Michaela. Bylo jí čtyřicet sedm let a odcházela ze školky na mateřskou dovolenou. Do JZD Budětsko se již nikdy nevrátila. Po roce 1989 byla školka v Přemyslovicích jěště do 1991 pod JZD, ale již nikdy však nedosáhla úrovně, kterou měla za éry Marie Adelové.
V roce 1991 Marie Adelová část školky restituovala a s mladším synem Alešem začala školku provozovat. Tentokrát již jako majitelé. Později se přidal i starší syn Jan a úkoly si rozdělili. Jan s rodinou provozuje zahradní centrum a mladší syn Aleš také se svojí rodinou se věnuje pěstitelské činnosti. Marie Adelová svým synům v podnikání zpočátku pomáhala avšak v posledních létech se již věnovala své miniškolce, ve které pěstovala rostliny na objednávky pro velké školky dle jejich požadavků.
Dne 15. listopadu 2006 ve věku 66 let po těžké nemoci zemřela. Odešla žena, která celý svůj život zasvětila zahradnickému oboru a mnoho pro něj vykonala. Čest její památce.
