Podobně jako v ČR se i ve SRN stále více zelinařících podniků dostává do ztížené ekonomické situace, která nezřídka vede k likvidaci pěstování zeleniny nebo celé podnikatelské aktivity. I když spotřeba zeleniny během uplynulých deseti roků ve SRN vzrostla z 80 na 90 kg na osobu za rok, stále kolem 60 % této spotřeby je kryto dovozem a to vesměs ze zemí s vhodnějšími klimatickými podmínkami a současně i s levnější pracovní silou.
Nicméně i domácí produkce zeleniny sice pomalejším tempem stále roste, a to díky zvyšování výnosů z jednotky plochy a lepší tržní výtěžností sklizené zeleniny. Hlavním problémem německého zelinářství zůstávají vysoké výrobní náklady.
Za první příznak krize podniku lze označit platební neschopnost, v tomto případě prvotní, nikoliv jako
v ČR druhotnou. Její příčiny se musí hledat především ve vlastním podniku, v tom, nakolik jsou k dispozici (a rovněž využívány) produkční faktory (velikost podniku a jeho vybavení, pozice na trhu, pracovní síly atd.). K tomu je naprosto nezbytné vedení řádné účetní evidence, umožňující věrohodný detailní přehled i o vlastních výrobních nákladech. Žádný daňový poradce nemůže v tomto směru nahradit evidenci, dovolující jak vnitropodnikové, tak i mezipodnikové analýzy vlastních nákladů.
Ve SRN je zajištěn relativně věrohodný přehled o nákladech výroby zeleniny díky pochopení pěstitelů
i finanční podpoře zemských i spolkových orgánů řízení.
V publikovaných přehledech jsou podniky členěny podle velikosti, intenzity výroby, podílu příjmů ze zeleniny na celkových ekonomických aktivitách podniku, produktivity na pracovníka atd. To umožňuje při mezipodnikovém srovnávání získání představy o vlastní pozici z hlediska intenzity výroby, produktivity práce, využití kapitálu, likvidity a dalších, pro ekonomiku podniku významných ukazatelů. Podniky jsou přitom seřazeny do třech skupin na základě úspěšnosti hospodářských výsledků. Nejúspěšnější podniky považují za samozřejmost reagovat na požadavky trhu zvýšenou péčí o jakost (přesnost a přísnost třídění, čerstvost, čistota, balení, uchovatelnost), přizpůsobení rozsahu, druhu a délky sezóny nabídky novým požadavkům. Všeobecnou tendencí je další koncentrace odbytu standardizace, tlak na odbytové ceny.
Podobně, jako v jiných zemích, platí i ve SRN zásady tržního hospodaření, projevující se diktátem trhu, dominantním postavením tržních řetězců a rostoucími požadavky spotřebitelů na jakost, zdravotní a hygienickou nezávadnost produkce a souběžným růstem nákladů na splnění stupňovaných nároků společnosti na ochranu životního prostředí. Tzv. model evropského zemědělství, vycházející ze zásad sociá1ně-tržního trvale udržitelného hospodaření slouží víceméně jako prostředek k obhajování výdajů na společnou zemědělskou politiku EU, poskytující i zelinářům (zatím) řadu ekonomických podpor. Koncentrace výroby a s ní spojený růst výrobní intenzity nezadržitelně postupuje a pod tlakem WTO bude zřejmě ještě sílit.
