Levné dodávky ovoce a zeleniny z Polska a silný tlak obchodních řetězců na vstupní ceny vzbuzují obavy o přežití českého zelináře. Řešením by mohla být podpora popularizace tuzemských produktů u spotřebitelů a zvyšování kvality.
Mnoho producentů zeleniny si přítomnost ministra zemědělství Jana Mládka na lednových Zelinářských dnech v Olomouci pochvalovalo. Dodalo to jejich odvětví zaslouženou pozornost, která v posledních letech upadá. Úvodní řeč ministra se týkala stavu zemědělství v EU a kompromisu dosaženého v prosinci 2005 – investice do zemědělství se nedočkají zásadních změn. Zmínil vysokou konkurenci ze strany USA a Asijských trhů, které přes WTO tlačí na orgány Evropské unie, aby vyřešily nerovnosti vznikající z dotování výroby unijních producentů. „Jelikož se zemědělský sektor dostává do začarovaného kruhu, mnoho zemědělců přechází na výrobu tzv. jistých plodin, například obilí. Tím je způsobena jeho nadprodukce a přeplněnost skladů nejen v Čechách. Jedním z řešení obilní situace se jeví podpora výroby biolihu z pšenice“. Ministr Mládek projevil politování nad tím, že v ČR rozlohy pěstebních ploch zelinářské výroby rok od roku klesají, což má dále dopad na zpracovatelský průmysl. Dalším negativním faktorem, který zmínil, je vliv velkých obchodních řetězců na zpracovatele. „K tomu se přidává dovoz levnějších produktů z Polska, Španělska, Nizozemska a dalších zemí, které spolu se zdražováním energií decimují současný stav české zemědělské produkce. Nesmíme se tím však nechat srazit ještě více na kolena, ale je třeba hledat cesty jak z této situace ven“. Ke zlepšení situace nabídl i alternativy: „Rezervy máme ve využívání podpory vzniku organizací producentů, jejichž úroveň u nás dosahuje 40 procent, což je průměr ostatních států EU. I přes to je v u nás podpora distribuce a optimalizace výroby nevyužitá a skýtá rezervy, na které je třeba se zaměřit. Je nutné efektivně využívat možnosti volného pohybu zboží a expanze na zahraniční trhy“. Ministr dále zmínil, že si je vědom i dalších omezení, které můžou české producenty trápit. Jedním z nich je například využívání zahraničních pracovních sil z Ukrajiny a Moldávie. Existují zde ale omezení přílivu pracovníků ze zemí mimo EU. Programy na podporu přílivu lidí z těchto oblastí se zaměřují pouze na kvalifikované pracovníky. Otevření hranic pro nekvalifikované dělníky ochotných u nás pracovat na poli za nízké mzdy není vůle.
Organizovanost – protihráč proti marketům
„Po vstupu České republiky do Evropské unie nastal efekt propadu cen komodit, omezení produkce, změny cen vstupů do výroby, hlavně pesticidy, energie a nemalou mírou i změna politiky zaměstnanosti“, zahájil svůj příspěvek Jaroslav Muška, člen představenstva AKČR a předseda OUČR. „Ukazuje se, že samotný pěstitel nedokáže odolávat konkurenci a prodávat svoji produkci. Jediným východiskem z této situace je tvorba odbytových družstev, jejichž vznik podporuje i Evropská unie. Tím se dá zajistit sdružování malovýrobců, řízení výroby a její optimalizace“. Například Belgie a Francie masivně podporuje rozvoj odbytových organizací, export do zemí EU a do třetích zemí. Bohužel i při těchto postupech se český farmář může dostávat do nelehké situace, pokud musí bojovat s nerovnými podmínkami v zemích nové pětadvacítky. Například polský zemědělec má o 40 procent nižší náklady na výrobu. To je způsobeno odlišně nastaveným sociálním systémem který tím přímo zvýhodňuje zemědělský sektor. Dále zdůraznil, že konkurenci by měli producenti postavit na kvalitě a bezpečnosti potravin. V různých zemích unie totiž například platí rozdílné ochranné lhůty při používání stejných pesticidů. Při tom platí, že čím je ochranná lhůta delší, tím je potravina bezpečnější pro spotřebitele. Jelikož se však jedná o rozdílnou legislativu, která není sladěna na stejnou direktivní úroveň, na zachycené nevyhovující vzorky pocházející z různých zemí se nahlíží rozdílně dle toho, jaké limity jsou v zemi původu zboží nastaveny. Dochází pak k paradoxům, kdy český výrobce piká za přesáhnutí limitu reziduí, zatímco výrobce z jiné členské země může na stejném trhu svůj výrobek prodávat dál. „Producenti zemědělských komodit by měli přemýšlet nad tím, jakou zvolit propagaci spotřeby jejich výrobků. Jediná cesta vede přes spotřebitele. Přesvědčení konzumentů ke zvýšení odběru zemědělských produktů může vést pouze přes propagaci původu a kvality“, dokončil svůj příspěvek Muška.
Spravedlivé podmínky pro soutěžitele na trhu
Ing. Jiří Papež, předseda Podvýboru pro rozvoj venkova PS PČR, představil svůj Národní strategický plán pro rozvoj venkova na období 2007 – 2013 z pohledu pěstitelů zeleniny v Čechách a na Moravě. Zdůraznil především tezi, že nikoli dotacemi, ale kvalitou a cenou můžeme vytlačit konkurenci z trhu. „K tomu jsou potřebné investice na optimalizaci výroby, které musí jít především do konzervárenského a zpracovatelského průmyslu nebo na dlouhodobé skladování zemědělských produktů“. Další oblastí investic jsou nejmodernější technologie. Regionální podpora by měla být také zaměřena na kvalitní skladování a marketing v blízkosti velkých aglomerací, aby nedocházelo ke zdražování produktů jejich zbytečným převozem na místo prodeje. Papež se připojil k názoru většiny zúčastněných, že důraz musí být také kladen na sdružování malých pěstitelů do odbytových organizací, jak je to běžné ve světě. „Situace ve světě přímo vybízí k využití nových životních trendů. Například EU a USA bojují s nadměrnou obezitou svých občanů a rozvíjí programy na zlepšení jejich životosprávy. Ta je vždy spojena s konzumací ovoce a zeleniny“. Svoji prezentaci zakončil potřebou nastavením spravedlivých podmínek pro soutěžitele na trhu, flexibilitou a liberalizací trhu. „Musíme být připraveni na vznikající tlak produkce ze třetích zemí“.
Zemědělství zažívá redukční dietu
Svůj emotivní příspěvek k diskusi na Zelinářských dnech v Olomouci zahájil Ing. Jan Veleba, prezident Agrární komory ČR smutným faktem o stálém snižování produkčních ploch v české republice. „Po roce 2005 se osevy ploch po letech redukční diety snižují o dalších třicet procent. Nejedná se jen o plochy zeleniny, ale i brambor a dalších technických plodin. Díky systému pěstování ovoce a vinných hroznů nelze z roku na rok klesnout i tato výměra. Bohužel tento trend tu je nastartován a je podporován výhodnějším pěstováním plodin s jistým odbytem, například obilím. Agrární komora (dále jen AK) tu je proto, aby celou situaci pouze nekritizovala, ale pomáhal ji řešit“. Připomenul Veleba a zdůraznil, že komora v současné době připravuje analýzu stavu situace, která by měla rozproudit konstruktivní diskusi mezi více jak 100 000 členy AK. Dále rozdělil nejpalčivější problémy českých farmářů do třech okruhů. Je alarmující, že ukazatele produkce určitých komodit, například u červeného masa klesají meziročně až o 15 procent, u rostlinné výroby se tržby propadly o celých 25 procent a to je už dle Veleby velké varování. Dotační tituly tyto prudce ubývající příjmy nedokáží nahradit, proto chce AK zavést diskusi a okamžitá opatření. V jednom dechu však dodal, že farmáři se do ulic nechystají. Druhou věcí k zamyšlení je změna obrazu zemědělce v očích veřejnosti. „Vytrvale se zde podsouvá občanům, že zemědělec je nekonkurence schopný a jen natahuje ruce po dotacích“. Zdůraznil vybudování prostoru k přesvědčení spotřebitele, aby vyhledával české výrobky a podpořil tak zastavení propadu jejich výroby. „Musíme se začít věnovat marketingu, na který EU vyčleňuje velké prostředky, a které se nám zatím nedaří uchopit“. Jako poslední je nutnost ošetřit fenomén chování obchodních řetězců k dodavatelům. Nyní řetězce kontrolují 80 procent maloobchodního prodeje a podporují devastační politiku vůči dodavatelům. Je potřeba novelizovat zákon o ochraně hospodářské soutěže. Ke konci svého vystoupení položil do pléna otázku: „Co dělali legislativci po mnoho let, že se tak obchodní řetězce mohou chovat?“. A dodal: „Nikoli vinaři ale zelináři jsou nejvíce ohrožení z pohledu spektra komodit“.
Zelináři měli o čem diskutovat
První diskuse kolem kulatého stolu se rozpoutala o legálním používání chemických ochranných přípravků a toleranci jejich reziduí na území členských států. Na konkrétním příkladu bylo možné demonstrovat rozdílný přístup k hodnotám nalezených reziduí v zelenině od výrobců v Česku a Polsku. Protože jde o jednotný trh, mělo by se nahlížet na nezávadnost produktů ze stejného úhlu, ale v Polsku jsou například limity více tolerantní a jsou tam povoleny jiné přípravky než v ČR. „Státní zemědělská a potravinářská inspekce se řídí ve vztahu k výrobku podle příslušných národních předpisů jednotlivých států a výsledkem tedy je, že český výrobce, který uvedl na trh nevyhovující potravinu, bude trestán podle české legislativy, zatímco polský výrobek zadržený na českém trhu stále podléhá legislativě své země původu“, připomněl Ing. Martin Klanica, ředitel OKLC SZPI Brno a dodal, že v rámci EU nejde u pohybu zboží ze státu do státu o dovoz. Za ten se považuje pohyb zboží přicházející ze třetích zemí.
Náhled na kvalitu produktů spadá do takzvané neharmonizované sféry, kde opěrným bodem je právě národní legislativa. To samozřejmě souvisí i s povolenými přípravky pro ochranu rostlin. „Zde se otevírá možnost podpory odbytu na českém trhu“, zdůraznil předseda ovocnářské unie Ing. Martin Ludvík. „Ukažme českému spotřebiteli, že naše výrobky jsou zdravé, zatímco polské jsou pouze nezávadné“.
Kritika obchodních řetězců
Od kvality produktů se debata přenesla ke kritice řetězců, jenž jsou dle většiny diskutujících vinni za snižování cen dovozem produktů ze zahraničí, nastolováním přísných limitů a tím decimováním prvovýrobců. Tím, jak se rok od roku zvyšuje objem odbytu zemědělských produktů v hypermarketech, tak se snižuje odbyt u producentů.
Zástupce Aholdu, vedoucí nákupu ovoce a zeleniny Antonín Ondrák vysvětloval strategii tím, že zákazník chce kvalitu za rozumnou cenu. „Snažíme se s ním vybudovat partnerský vztah. Stejně jako si zákazník vybírá kam půjde nakoupit, my si vybíráme od koho budeme odebírat zboží. Trh s ovocem a zeleninou je v ČR malý a každý má právo nakupovat za předem dohodnutých podmínek, které jsou pro všechny stejné a navíc známy předem“. Byla to první veřejná diskuse, které se účastnil zástupce obchodního řetězce, což producenti přijali pozitivně.
Normy pro kvalitu potravin
Druhé moderované téma zahájila svým příspěvkem o kvalitě potravin Ing. Hana Opatová CSc. a vybídla ke kooperaci při vytvoření CzechGAP norem. EurepGAP normy již ve světě totiž fungují a mají za cíl dosáhnout harmonizace standardů zemědělských produktů, vytvořit nástroj pro objektivní systematické posouzení dodržování správné praxe a včas identifikovat problémy bezpečnosti a kvality při produkci.
Systém vznikl v roce 1997 z iniciace evropských obchodníků. Cílem pro producenty jsou jasné dohody mezi obchodníkem a pěstitelem, lepší a snadnější přístup na trh a zvýšení důvěry zákazníka v bezpečnost a kvalitu potravin. Pro zemědělskou praxi má význam v prevenci a redukci problémů týkajících se zdraví zákazníka, bezpečnosti a životního prostředí, snížení zdravotních rizik pro pracovníky a shoda s evropskou legislativou.
Opatová vede projekt v ČR již čtyři roky, letos by mělo dojít k překladu a ukončení pilotních projektů. Projekt se řeší za podpory Ministerstva zemědělství ČR v rámci výzkumného programu MZe 2005 - 2009. Velkou výhodou systému je dohledatelnost původu zboží, jeho výrobce a související výrobní postup, jaké chemikálie se použily a podobně. Tím se zabrání falšování původu, jako tomu bylo například v kauze, kdy se do Švédska dovezly zdravotně závadné maliny s tím, že u nich byla země původu falešně deklarována jako ČR, ale posléze byl původ zjištěn v Polsku.
