Starší městskou obytnou zástavbu charakterizuje provozní přetížení, nedostatek zeleně a z toho plynoucí nedostatek příležitostí pro krátkodobou rekreaci.
Jednou z možností pro vytvoření funkčních ploch zeleně jsou vnitrobloky – prostory obklopené úplně nebo částečně obytnou zástavbou a využívané především jejími obyvateli. Jejich poslání vnějšího obytného prostředí se téměř vytrácí, provázené nečinností a nezájmem správců i velké části potenciálních uživatelů.
Současný stav
Problémem je nevyhovující koncepce a vybavení některých havarijních ploch současné vnitroblokové zeleně. Jsou anonymní, nevyužívané a devastované. Svou úlohu může plnit pouze zeleň zdravá, vitální a udržovaná, koncepčně založená v souladu s provozem a funkční náplní vnitrobloku. Nejnovější průzkumy 161 pražských vnitrobloků a jejich částí ukázaly, že zeleň plní svou funkci pouze v 11 případech.
Rekonstrukci a zakládání zeleně ve vnitroblocích znesnadňuje soustředění inženýrských sítí, vnitřní zástavba a špatná dopravní přístupnost, výšková členitost terénu, složité majetkoprávní vztahy a rozdělení vnitroblokového prostoru podle příslušnosti k jednotlivým domům. Při tvorbě koncepce, výběru formy a sortimentu zeleně respektujeme důležité charakteristiky vnitroblokového prostoru:
Nároky uživatelů
Jednou z rozhodujících informací jsou zkušenosti ze zahraničí, zejména z německého programu „Ozelenění dvorů, střech a fasád“, ukázaly, že spolupráce s budoucími uživateli je nezbytná už od počátku přípravy rekonstrukce. Možnost obyvatel vyjádřit svůj názor, spolurozhodovat a podle možnosti část prací zajistit svépomocí, je základem úspěchu celého projektu. Před zahájením projekčních prací je vhodné formou ankety zjistit spokojenost nájemníků se současným stavem, zájem o změnu, názor na způsob využívání, vybavení, kvalitu zeleně a její formy, zda jsou ochotni se zapojit do údržby.
Odpočívadla. Z ankety uspořádané ve čtyřech pražských vnitroblocích vyplynulo, že vnitrobloky jsou nejvíce využívány pro krátkodobou rekreaci. V názorech účastníků ankety na vhodné vybavení odpočívadel převažoval zájem o lavičky, lavičky se stolky, pískoviště, ohniště a zahradní postřikovače. Návrh: Jednoduchý a účelný design odpočívadel by měl být řešen v souladu s architekturou zástavby bloku. Vybavení by mělo umožňovat odpočinek na slunku i ve stínu, odděleně, i s možností sledovat veškerý provoz i dění.
Dětská hřiště. Anketa: Účastníci měli velký zájem především o klasické vybavení, které už ve dvorech mají, ale ve špatném stavu: pískoviště, lavičky se stolky. O houpačky měli zájem rodiče dětí do sedmi let, zájem rodičů starších dětí byl nejednoznačný. O úpravu dvora pro sportovní hry mládeže a dospělých má zájem 13 % respondentů ankety, 59 % by nevadila. Návrh: Hřiště mohou vzhledem k omezeným možnostem uspokojit pouze nároky nejmladších věkových kategorií. Jejich situování je určeno osluněním prostoru během dne. Dětem do tří let vyhovuje trávník, pískoviště, houpačky a hrací domečky, plochy pro kreslení. Pokud je možno uspokojit i starší děti, zvyšují se nároky na prostor na pobíhání, skákání, prolézačky, šplhadla. Příjemným doplňkem mohou být vodní prvky – brouzdaliště, prameníky, fontány.
Hospodářské činnosti. Anketa: K sušení prádla vnitrobloky využívá 37 % respondentů, 35 % zde klepe koberce. Venčení psů ve vnitrobloku uvedlo pouze 12 % respondentů. Průzkumy ukazují, že ve skutečnosti bude tento podíl vyšší. Názory na umístění popelnic ve vnitrobloku jsou nejednoznačné. Návrh: Sušení prádla vyžaduje slunné provětrávané plochy, které by mohly být využity k jiným aktivitám. Je nutno zjistit skutečný zájem, aby nezbývala smutná torza opuštěných konstrukcí, totéž platí o klepadlech. Pobyt psů by mohlo vyřešit zřízení psího dvorku. Skladování odpadků, musí být v blízkosti domů a zároveň přístupné pro odvoz. Izolace od okolního prostoru nesmí bránit manipulaci s kontejnery.
Garážování a parkování. Anketa: O zajištění parkování ve vnitrobloku nebyl zájem. Auto vlastnilo 60 % domácností. Údaje zkresluje fakt, že některé domy nemají vjezd. Návrh: Garážování a parkování se přesunuje do prostoru vnitrobloku z ulice a následně zhoršuje jeho kvalitu a obytnost. Problém částečně řeší podzemní garáže, které však také zvyšují podíl zpevněných ploch.
Stanovištní podmínky
Stanovištní podmínky pro zeleň, které nelze ovlivnit, jsou dané tvarem a velikostí vnitrobloku, expozicí ke světovým stranám, výškou zástavby bloku, podílem zpevněných ploch. Může zde být několik stanovištních typů: stěna s jižní expozicí v severní části vnitrobloku je nejdéle osluněna, je nejteplejší. Stále zastíněná je stěna se severní expozicí v jižní části, je nejchladnější a má nejvyrovnanější průběh teplot. Největší srážkový stín má stěna východní, na kterou svítí slunce ráno a dopoledne. Odpoledne osluněná západní stěna může mít největší počet srážek vzhledem k převládajícím větrům.
Možnosti realizačně technické
Do velké části objektů není vjezd ani přístup pro mechanizaci. V některých případech je přístup do vnitrobloku pouze po schodech.
Údržba vnitrobloků v majetku městských částí je v současné době většinou ponechána na nájemnících. Výjimkou jsou vnitrobloky otevřené, přístupné z ulice. Následnou údržbu ať svépomocí, finančním příspěvkem nebo jinou formou je nutno zajistit.
Zeleň ve vnitroblocích
Dominantní působnost mají stromy. Při rekonstrukcích již stávající vnitroblokové zeleně je nezbytné citlivé řešení s maximálním využitím soliter a porostů v nových úpravách. Průzkumy ukázaly, že v části neudržovaných objektů je nutný okamžitý zásah do porostu, nejen z hlediska záchrany cennějších stromů, ale i hygieny, bezpečnosti a obytné kvality. Výsadba nových stromů bývá komplikována soustředěním inženýrských sítí. Výběr je limitován plošným a prostorovým omezením vnitrobloku. Zvlášť v menších prostorech jsou vhodnější listnaté stromy, s menší korunou a lehkou texturou. Častou chybou bývá vysazování vzrůstných jehličnanů těsně u domu, před okna bytu. Problém stínění, který po čase nastane, bývá řešen drastickým odstraňováním větví nebo seříznutím terminálu. Keře se uplatní jako solitery, v menších prostorách přejímají dominantní úlohu stromů. Jako půdopokryvné nebo podrostové je lze použít na plochách, kde není možno založit trávník, protože jsou malé nebo jsou příliš zastíněné. Různorodost a variabilita způsobu použití popínavých rostlin a často minimální stanovištní nároky jim umožňují proniknout i tam, kde jiný druh zeleně nelze vysadit. Trávník se uplatní pouze ve větších vnitroblocích. Malé oddělené plochy bývají devastovány a údržba je problematická.
Respondenti uvedené ankety požadují kvalitní a odolný trávník, na který si lidé mohou sednout či lehnout, menší stromy a kvetoucí keře. Pouze polovině respondentů se líbí jehličnaté keře. Výhrady se objevily vzhledem k velkým stromům a květinovým záhonům.
Formy uplatnění zeleně jsou také dány poměrem rostlého terénu a zpevněných ploch:
Ve vnitroblocích převážně zpevněných s minimálním podílem rostlého terénu je samozřejmě použití zeleně omezené a náročné na zakládání, investice a údržbu, ať ve formě zvýšených záhonů – bez spojení s rostlým terénem nebo jako mobilní zeleně. Příkladem jsou také střešní zahrady na podzemních garážích. Typ výsadeb je dán maximální hloubkou půdního profilu. Jako členící prostorové prvky při absenci stromů poslouží konstrukce s popínavými rostlinami – pergoly, mříže, treláže. Zpevněné plochy lze samozřejmě využít pro zřízení odpočívadel a dětských hřišť.
Při stavebních úpravách ve vnitrobloku je nezbytný požadavek zachovat aspoň část plochy jako rostlý terén, který je základní podmínkou pro růst a vývoj stromů, které jsou rozhodující pro funkční účinnost zeleně. Toto podporuje koeficient zeleně – územní regulativ, stanovující minimální podíl zeleně na rostlém terénu (nezpevněném povrchu), vztažený k celkové výměře území; součástí tohoto regulativu mohou být pravidla určující podíl a způsob zápočtu zeleně na konstrukcích. Na území hl. m. Prahy jsou stanoveny pro jednotlivá konkrétní území hodnoty těchto regulativů závazné pro zpracování dokumentace k územnímu a stavebnímu řízení.
Vnitrobloky, kde se podíl ploch zeleně pohybuje mezi 30 – 60 %, jsou často rozdělené podle příslušnosti k jednotlivým domům dělícími zdmi a ploty. Přístup z domu je na zpevněný dvorek, který je spojený několika schody se záhonem nad úrovní tvořený pomocí opěrné zídky. Způsob osázení je dán velikostí, stanovištními podmínkami a nároky uživatelů. Menší plochy umožňují pouze osázení půdopokryvnými keři a trvalkami a oživení soliterními keři nebo stromy s malou korunou. Větší rozloha dovoluje vytvoření koutku pro posezení. Kompozici zpříjemní popnutí zdí a plotů rostlinami.
Ideální pro regeneraci kvalitního vnějšího obytného prostředí je velký, osluněný, provětrávaný vnitroblok, kde podíl ploch zeleně překračuje 60 %, který není rozdělen výškově ani majetkoprávně ploty a zdmi. Podle přání uživatelů je možno po obvodu ponechat u jednotlivých vstupů do domů „předzahrádky“ vybavené zahradním nábytkem. Provozně může propojit celý prostor zpevněná komunikace, která umožňuje přístup na společný rekreační trávník s jasně definovanými prostory pro odpočinek dospělých a hry dětí.
Na jaře roku 1999 jsme ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice zahájili výzkumný projekt – Výzkum možností obnovy zeleně v městské obytné zástavbě, jehož cílem je postupná, ale systematická rekonstrukce vnitřních částí obytných bloků. Modelovým územím jsou obvody hlavního města Prahy. Příprava a realizace postupné rekonstrukce a tvorby vnitroblokové zeleně probíhá ve spolupráci s jednotlivými obvodními úřady. Na základě vyhodnocených průzkumů byla stanovena potřeba a míra rekonstrukce. Bylo zpracováno několik konkrétních projektů rekonstrukcí vnitrobloků, obyvatelé byli zapojeni formou ankety. Problémem je získání finančních prostředků na samotné realizace a zajištění následné údržby.
