Výstavba panelových sídlišť byla realizována v letech 1959 – 1991. V tomto období byla také založena většina sídlištní zeleně. Bylo to často na plochách, které „zbyly“ po uspokojení ostatních funkcí a nenašlo se pro ně jiné využití. Sídlištní zeleň mnohde stěží odolala zahušťování zástavby, často nevyhovuje nárokům obyvatel a její účel není jasný. Výsadby byly zakládány na špatně připraveném stanovišti, s narušeným podložím, bez odklizení stavební sutě, což vedlo k velkému úhynu vysazených rostlin.
Prostory v blízkosti domu
Sídlištní zeleň je tvořena plochami navazujícími na dům – „předzahrádkami“ u vchodu do domu, které si udržují obyvatelé. Tyto prostory jsou nejméně anonymní, jsou jasně vyčleněné a dokumentují vztah a přístup obyvatel ke svému nejbližšímu okolí. Jsou někdy častým předmětem sousedských svárů, způsobených rozdílným názorem na ztvárnění, škodolibou devastací. Rozšířeným obytným prostorem by se mohly stát plochy mezi panelovými domy, které nepatří nikomu a všem, na kterých je občas trávník, mlat, strom, hřiště, sušák, … Je třeba jasně vyčlenit prostory veřejných parkových ploch a ostatních veřejných prostranství, intimních pobytových míst v nejbližší blízkosti domu, hospodářských aktivit (skladování odpadu, sušení prádla), dětských hřišť, sportovišť, parkování.
Nefunkční pojetí volných ploch
Jedním z velkých problémů je nevyhovující koncepce volných ploch. Je charakterizována špatně vyřešeným provozem, nevhodným rozložením funkční náplně apod.. K nedostatkům samotných ploch zeleně pak samozřejmě patří jejich roztříštěnost (malé plochy do 100 m² a úzké pruhy jsou častým předmětem devastací a znesnadňují údržbu), šablonovité výsadby, nejasné strukturování ploch, nevhodná sortimentální skladba. Průzkumy 49 panelových sídlišť v menších městech Středočeského kraje (od 2000 do 10000 obyvatel) v roce 2004 poukazují na nutnost regenerace sídlištního parteru. Čtvrtině sledovaných sídlišť by prospěla dílčí změna koncepce volných ploch, zásadní nebo celková změna je nutná u 65 % sídlišť.
Výsadby dřevin
Sortimentální skladba dřevin je nevhodná v případě, že nevyhovuje charakteru výsadeb obytné sídlištní zeleně a funkční náplni jednotlivých ploch, nerespektuje dané stanovištní podmínky (úpal, stín, sucho) a možnosti následné údržby. Nevhodná sortimentální skladba byla zjištěna u 86 % sledovaných sídlišť – viz diagram druhového složení. Možnost výsadby vysoké zeleně je limitována dopravou a inženýrskými sítěmi. Pouze stromy, které mají dominantní působnost jsou svými proporcemi schopny zmírnit účinek velkých betonových bloků domů, vnést do parteru řád a přiblížit ho lidskému měřítku. Následkem špatné rozvojové péče porostů však dochází k tomu, že dřeviny, které byly podle původního záměru použity jako doplňkové nebo výplňové (topol, bříza) a nebyly včas odstraněny, potlačily kosterní dřeviny a převzaly jejich funkci. Dalším příkladem jsou negativní reakce neinformované veřejnosti na jakékoli kácení které často brání probírkám přehoustlých porostů. Častým nedostatkem bývá velký podíl jehličnatých dřevin.
Další významnou skupinou dřevin jsou keře – jako, kvetoucí solitery, živé ploty, náhrada trávníku apod. Problematické jsou někdy velké kompaktní, neproniknutelné skupiny keřů, které se mohou stát útočištěm nežádoucích živlů a narušovat bezpečnost a pohodu.
Nedoceněnou zelení jsou popínavé rostliny. Mají nízké nároky na množství půdního substrátu, chrání stěny před přehříváním, jsou dekorativní. Mohou parter oživovat a zobytňovat ve spojení s pergolami loubími a přístřešky.
Podceňování péče
Jedním z dalších důvodů neutěšeného stavu sídlištní zeleně je nedostatečná a neodborná údržba. Často je předmětem kritiky obyvatel i odborné veřejnosti. Správci zeleně zase oprávněně poukazují na nedostatek finančních prostředků a nevyjasněné majetkoprávní vztahy (vydávání ploch zeleně restituentům, následné zastavování, prodávání a pronajímání předzahrádek vlastníkům bytových domů), které jim situaci komplikují. Je také problém s evidencí zeleně, protože sídlištní zeleň často není v katastru nemovitostí jako zeleň evidována. Průzkumy prokázaly, že u 49 % sledovaných sídlišť je prováděna pouze částečná údržba (sekání trávy, hrabání listí, odstranění překážejících větví stromů a výhonů keřů), 39 % je bez pravidelné údržby. Vyhovující údržba je u 12 % těchto sídlišť.
Zastaralé vybavení
Kvalita bydlení na sídlišti je dána úrovní vybavení sídlištního parteru. Velký podíl vybavení tvoří zařízení instalované v době dokončení stavby sídliště. Vybavení neodpovídá nárokům obyvatel, ani kvalitou, ani množstvím – neúměrné množství nevyužívaných sušáků a klepadel, nedostatek parkovacích míst, nevyhovující stav dětských hřišť a odpočívadel, provozně, hygienicky a esteticky nedořešená stanoviště na kontejnery na odpadky, apod. Funkční vybavení mělo 12 % sledovaných sídlišť, více než polovina je bez vybavení nebo s nevyhovujícím vybavením.
Regenerace závisí na financích
Přes tyto nepříznivé zprávy o současném stavu už lze najít kvalitní regenerace sídliště i u nás, nejen v zahraničí. Takovým příkladem může být centrální park na sídlišti Jižní svahy ve Zlíně. Autorem projektu byl Florart, Ing. Pavel Šimek, realizátorem sadových úprav firma Arborea. Projekt se začal se uskutečňovat před pěti roky. Při přípravě byl kladen velký důraz na spolupráci s občany. V roce 1998 bylo vybudováno polyfunkční dětské hřiště a plocha pro míčové hry a skateboard. V další etapě vzniklo sedm nových hřišť pro tenis, volejbal, streetball, házenou. Byly provedeny kvalitní sadové úpravy. V provozu je první část cyklostezky a páteřní komunikace s cyklostezkou. Projekt bude pokračovat dalšími etapami podle finančních možností.
Podporou vedoucí ke zlepšení situace by mělo být nařízení vlády č. 494/2000 Sb. ze dne 18. prosince 2000, kde byly stanoveny podmínky pro poskytování dotací ze státního rozpočtu na podporu regenerace panelových sídlišť. Dotaci lze mimo jiné využít na zlepšení vzhledu sídliště a zvýšení kvality denního života na sídlišti, mimo jiné na zřizování dětských hřišť s vybavením, úpravy zeleně a budováním veřejných rekreačních ploch.
