Systémy doplňkových závlah představují pro ovocnictví jeden z významných intenzifikačních faktorů. Význam těchto systémů v posledních letech vzrůstá v návaznosti na nedostatek a nerovnoměrné rozložení přirozených dešťových srážek, využívání slabě rostoucích podnoží s mělce rozvinutým kořenovým systémem, ale i požadavky po pravidelných, vysokých výnosech plodů nejvyšší kvality.
Vedle doplňování vodního deficitu jsou v posledních letech závlahové systémy využívány rovněž pro přihnojování rostlin pomocí tekutých hnojiv a k úpravě mikroklimatu zejména při protimrazové ochraně. V ovocnářské produkci jsou ve světě i u nás v současnosti běžně využívány systémy postřiku, kapkové závlahy, podpovrchové závlahy, a již méně mikropostřiku nebo brázdového podmoku.
Základní prvek celého závlahového systému představuje zdroj vody, který v současnosti podléhá řadě legislativních omezení (např. zákon 254/2001 Sb, o vodách), a proto se produkční podniky snaží zdroje vody diverzifikovat. Dvě základní myšlenky představují nezávislost podniku, například od centrálních závlahových systémů a akumulace vody v období přebytku vláhy a její využívání v období, kdy hlavní zdroj svou kapacitou nedostačuje.
Text
prof. Ing. Patrik Burg, Ph.D.,
Ing. Vladimír Mašán, Ph.D.,
Ing. Lukáš Vaštík,
Ústav zahradnické techniky,
ZF MENDELU
Foto archiv autorů
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 3/2018.