Zavinutky (Monarda L., Lamiaceae) představují rod vytrvalých i jednoletých bylin původem z travnatých oblastí Severní Ameriky. Původními obyvateli Ameriky byly monardy využívány i jako léčivé rostliny, a to zejména při léčbě nemocí dýchacích cest, nachlazení a rovněž i místo čaje. V Evropě se následně rozšířily zejména jako okrasné zahradní trvalky.
Rostliny jsou nápadné přímými, pevnými lodyhami se vstřícnými, aromatickými listy a především přeslenitě utvářeném květenstvím s nápadnou patrovitostí a dvoupyskými, trubkovitými kvítky. U některých odrůd bývají zajímavě vybarveny i listeny pod vlastním květenstvím. Barva květů záleží na pěstovaném druhu, resp. odrůdě a v sortimentu se lze setkat s rostlinami s bílými květy, s mnoha odstíny růžové, fialové až purpurové či karmínové barvy. Většina komerčně dostupného sortimentu je odvozena od dvou botanických druhů, a to M. didyma s karmínově červenými květy a druhu M. fistulosa se světle fialově růžovými květy (barva může být značně variabilní). Občas se lze v nabídkách setkat s botanickým druhem M. menthifolia (resp. M. fistulosa var. menthifolia) s výrazněji aromatickým olistěním. Rostliny nakvétají obvykle kolem poloviny července (záleží na stanovišti a průběhu počasí) a kvetení trvá do konce léta. V době květu jsou rovněž velmi atraktivní pro včely a hmyz vůbec.
Nároky na stanoviště
Rostliny se na stanovišti rozrůstají „polopodzemními“ výběžky a jimi rovněž i přezimují. Mělké kořenění a případně ne zcela vhodné (přemokřené) stanoviště, může občas vést k vymrzání či spíše vyzimování trsů. Nebývá to příliš časté, nicméně pro omezení tohoto rizika je vhodné na zimu zasypat rostliny slabou vrstvou rašeliny, kterou je pak na jaře nutné včas odstranit. Jako většině původem prérijních trvalek, i monardám svědčí stanoviště na plném slunci (popř. v mírném polostínu) a humózní, propustná půda, která je během vegetace dostatečně zásobena vodou. Více náročné na vláhu jsou zejména červenokvěté odrůdy z okruhu M. didyma. Odrůdy s fialovými květy, bližší druhu M. fistulosa snášejí relativně dobře i letní přísušek, obvykle pak ale zůstávají menší a méně kvetou. Rozdílnost těchto dvou odrůdových skupin je i v náchylnosti k padlí (Erysiphe cichoracearum). Červenokvěté odrůdy jím trpí podstatně méně něž kultivary s převážně růžovými či fialovými květy. U těchto může být napadení padlím často tak silné, že rostliny již během vegetace zcela ztratí listy. Není zde tedy na škodu pravidelná ochrana dostupnými fungicidy.
Možnosti množení
Množení rostlin je zcela jednoduché, obvykle lze dělit narostlé trsy nebo použít osní řízky odebírané během vegetace, kdy v jednoduché množárně s perlitem koření obvykle během několika dnů. Řízky můžeme odebírat dlouho do pozdního léta, nicméně při pozdějším kořenění je vhodné mladé rostliny zimovat v nevytápěném skleníku nebo pařeništi. Dělení trsů lze rovněž provádět v podstatě během celé vegetace, ovšem optimální termín je na jaře časně po rašení nebo pak brzy po odkvětu, kdy opět začnou prorůstat nové výhony, za vhodných podmínek je možné rostliny množit dlouho do podzimu, či dokonce v zimě. V tomto případně je ovšem nutné zimování rozdělených trsů, resp. sazenic v podmínkách mírně temperovaného, popř. nevytápěného skleníku nebo pařeniště. Při zimování venku by hrozilo vymrznutí mladých rostlin. Botanické druhy a koneckonců i řadu odrůd je samozřejmě možné množit i výsevem, ovšem s tím rizikem že u odrůd ztrácíme barevnou a velikostní uniformitu potomstva.
Potřeba širšího sponu při výsadbě
Na vhodném stanovišti lze monardy považovat za relativně dlouhověké rostliny. Jejich životnost je limitována zejména prostorem, kam se mohou rozrůstat. Původní trs totiž stárne poměrně rychle a bez toho, aby nové výhonky měly kam růst, mohou rostliny vcelku rychle vymizet. Při výsadbě je tedy určitě vhodnější vysazovat rostliny poměrně daleko od sebe, klidně lze doporučit 50 cm i více. Čím blíže rostliny vysadíme (k sobě, ale i vůči okolním druhům), tím kratší životnost porostu na stanovišti bude (to platí víceméně u většiny podobně rostoucích trvalek). Vysazené porosty je tedy třeba sledovat a případně včas zasáhnout a rostliny zmladit (rozdělit a vysázet znovu). Při školkařském pěstování v nádobách kvalita rostlin rychle klesá, resp. ve slušné kvalitě pro výsadbu vydrží jeden až dva (tři) roky. Ideální je vysadit rostliny hned v roce namnožení, či bezprostředně v roce následujícím.
Rozmanitá nabídka odrůd
Kultivarová nabídka domácích a zejména evropských školek je poměrně široká, zejména co se týká barevné škály květů. Z červenokvětých odrůd, blízkých druhu M. didyma, lze jmenovat např. ´Adam´, ´Cambridge Scarlet´, ´Gardenview Scarlet´. Rostliny se rozrůstají poměrně bujně, padlím trpí pouze minimálně či téměř vůbec. Sortiment růžových a fialových odrůd je o něco širší. Velmi světle fialově růžovými květy nakvétá např. odrůda ´Fishes´, která je ovšem značně citlivá k padlí; nenáročnou a dlouhověkou odrůdou je ´Marshall´s Delight´ s jasně růžovými květy a výškou kolem jednoho metru; velmi bohatě nakvétá další růžovokvětá odrůda ´Pink Tourmaline´, ´Croftway Pink´ nebo ´Cherokee´; růžovofialovou barvou kvete ´Sioux´, ´Neon´ nebo ´Beauty of Cobham´. zajímavou novinkou s purpurovou barvou květů je ´On Parade´, která je snad i odolnější vůči padlí a rovněž ´Saxon Purple´. K výrazně tmavě fialově kvetoucím odrůdám pak patří např. ´Dark Ponticum´. Z čistě bílých kultivarů lze jmenovat např. ´Schneewolke´ nebo ´Snow Queen´. Velmi atraktivní odrůdou je ´Petite Delight´, je nápadná zejména svým kompaktním vzrůstem (do 30 cm), velmi hustým tmavě zeleným olistěním, velkými, tmavě růžovými květy a poměrně dobrou odolností vůči padlí.
Z dalšího sortimentu zavinutek lze uvést např. druh M. punctata se žlutými, nápadně pyskatými květy a výrazným červenohnědým tečkováním a atraktivními, narůžovělými listeny. Rostliny jsou obvykle uváděny jako dvouletky, či krátkověké trvalky. V našich podmínkách tento druh ale obvykle brzy vymrzá a reálná je spíše letničková kultura. Krátkověkým, resp. u nás rovněž spíše letničkovým druhem je i M. citriodora s růžovými květy a listeny.
