Naprostá většina liliovitých rostlin (čel. Liliaceae) jsou buď cibuloviny nebo rostliny hlíznaté. Chtěl bych upozornit na několik druhů , které nejsou ani jedno ani druhé, ale jsou to trvalky (nejčastěji s dužnatými kořeny).
Snad nejnápadnější jsou v květu druhy rodu Eremurus (liliochvostec). Latinský název má původ v řečtině a znamená stepní, vysokou, osamoceně rostoucí rostlinu. Tomu by mnoho druhů z rodu Eremurus odpovídalo. Většina ze známých asi 20 druhů pochází ze stepí a polopouští střední a západní Asie, konkrétně z Íránu, Turkmenistánu, Afghanistánu apod. V době květu jsou statnými, robustními bylinami (E. robustus, E. spectabilis apod.). Cibuli, jak bylo řečeno v úvodu, netvoří. Zásobním kořenovým útvarem je hvězdicovitý, nepravidelně se rozrůstající svazek křehkých, vysoce dužnatých kořenů – oddenků.*
Text a foto Ing. Petr Pasečný
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 3/2014.
