Na zahradnickou soutěž Kopidlenský kvítek se tradičně sjíždějí studenti středních odborných škol a učilišť nejen z různých koutů naší republiky, ale i ze Slovenska. Původní myšlenka se postupně rozrostla a už nejde jen o měření znalostí a dovedností soutěžících, ale také o prezentaci školy navenek zejména vůči potenciálním studentům, a samozřejmě o spoustu zábavy a příjemně strávený čas.
Střední škola zahradnická v Kopidlně se může pochlubit dlouhou historií a nádherným sídlem. V roce 1948 byla totiž do prostor kopidlenského zámku přemístěna jedna z nejstarších škol tohoto typu v českých zemích – samostatná mistrovská zahradnická škola v Chrudimi. K zámku náleží také osmihektarový park se slušným sortimentem vzrostlých dřevin a palmový skleník postavený roku 1894 podle vzoru oranžerie v rakouském Schönbrunnu.
Studijní obory a zázemí
Škola připravuje žáky se širokým spektrem uplatnění v zahradnických oborech (zahradní technik, aranžér květin, podnikatel v oboru zahradnických služeb, projektování veřejné zeleně apod.) i pro práci na úseku ochrany a tvorby životního prostředí či mistra odborné výchovy v zahradnických a zemědělských zařízeních.
V nabídce najdete kromě klasického čtyřletého studijního oboru zakončeného maturitní zkouškou i obory tříleté, z nichž některé jsou určeny pro žáky speciálních škol.
Zahrada s ukázkovým vřesovištěm čítajícím na dvě stě taxonů, skleníkové hospodářství, školní zahradnictví a výuková prodejna, to je jen příkladmý výčet pracovišť, na nichž probíhá učební výcvik. Studenti mají možnost absolvovat odbornou praxi také u smluvních firem vybavených moderními technologiemi. Škola spolupracuje s řadou výzkumných pracovišť, botanickými zahradami i soukromými společnostmi.
Absolventi kopidlenské střední jsou v povědomí potenciálních zaměstnavatelů známi dobrou odborností a vysokým pracovním výkonem, a proto je o ně na trhu práce velký zájem. Každoročně někteří z nich úspěšně absolvují přijímací zkoušky na vysoké školy.
Kvítek, poupě, kvíteček
Vedení školy si velmi dobře uvědomuje, jak důležitá je její propagace navenek. Pořádány jsou různé výstavy a semináře, ples apod. Snad nejznámější akcí je Zahradnický víceboj žáků Kopidlenský kvítek, jehož výstavní a prodejní část tradičně láká tisíce návštěvníků ze širokého okolí.
Pod názvem Kopidlenský kvítek se kromě soutěžního klání určeného studentům středních zahradnických a zemědělských učilišť a škol skrývají ještě dvě další soutěže žáků základních a speciálních škol – kvíteček a poupě, a také den otevřených dveří a výstava, kterým je věnován následující den po soutěži.
Klání studentů je samozřejmě hlavním bodem programu. Skládá se ze tří úkolů, jejichž cílem je prověřit jak odborné znalosti, tak šikovnost a kreativitu účastníků. Kromě jednotlivců, jichž na letošním třináctém ročníku své síly poměřilo šestatřicet, se výsledná hodnocení sčítají také pro tříčlenná družstva reprezentující jednotlivé školy. A co tedy patří mezi tři hlavní soutěžní disciplíny? Začíná se dopoledne vazbou a aranžováním květin, následuje roubování v ruce a poznávání rostlinného materiálu. V rámci prvního úkolu museli účastníci v daném časovém limitu vytvořit dvě soutěžní aranžmá, přičemž předem znali téma jen jednoho z nich. Odborná porota složená z profesionálních floristů v obou případech hodnotila kreativitu, technické zpracování, celkový dojem a volbu materiálu, resp. jeho využití. Největší důraz v bodovém hodnocení kladli porotci na technické provedení úkolu. Pro letošek bylo téma první práce čistě předvánoční. Vázaly se netradiční adventní věnce a vznikaly vskutku neobvyklé variace. Výjimkou nebyly hranaté tvary, zajímavé postavení svíček či vertikální umístění korpusu. Papírové plato od vajíček, část kmene stromu, větvičky modřínu, kávová zrna, podzimní plody, borovicové jehličí, mořské hvězdice a mušle, skleněné střepy, netřesky nebo pštrosí peří – to je jen letmý výčet ozdůbek, které se na věncích objevily. Druhá disciplína nazvaná Překvapení měla otestovat kreativitu soutěžících v šedesáti minutách. K použití dostali dřevěný rámeček, sisalovou textilii, proutí, barvené suché plody, několik provázků a jednoduché zadání – použít sedmdesát procent poskytnutého materiálu. A tak se vymýšlelo, stříhalo, vázalo a lepilo.
I další disciplína kladla vysoké nároky na zručnost soutěžících. Měli za úkol spojit jednoduchým roubováním v ruce (kopulací) co nejvíce jednoletých výhonů vrby a jabloně. Maximální možný počet roubů vzniklých během jedné hodiny byl čtyřicet. Porota složená z odborných učitelů hodnotila připravenost nářadí, kvalitu řezu, postavení pupenů a kvalitu vázání. Obávaná poznávačka byla poslední z odborných soutěžních disciplín. Určit správný latinský název u stovky položek nedokázal žádný ze soutěžících.
Zatímco pátek znamenal pro účastníky spíše nervozitu a plné ruce práce, sobota byla dnem odpočinku a veselí. Areál školy se proměnil v rušný jarmark, prostory zámku byly vyzdobeny květinovými vazbami a vystaveny byly i soutěžní práce. Tento den každoročně slouží k prezentaci kopidlenské i dalších odborných škol. Podívat se přišlo na šest tisíc návštěvníků.
