Vášeň můžeme považovat za určitý stupeň našich emocí, které projevujeme přilnutím ke konkrétnímu předmětu osobě, či myšlence. Někteří mohou svoji vášeň projevovat v hmatatelném smyslu například sbíráním poštovních známek, starých automobilových veteránů či porcelánových sošek slonů, jiní ji projevují spíše v rovině duševní – četbou historických románů či poslechem vážné hudby. Ať již se jedná o jakýkoli druh či projev oné vášně, je to právě tato neuchopitelná síla, která je pro mnohé z nás smyslem života, zdrojem energie, vytrvalosti, odhodlání či vůle.
Jistě mi mnozí z vás dají za pravdu, že zcela specifická je právě ta vášeň zahradnická. Někdo jí propadně již odmalička, jako v mém případě, kdy jsem pravděpodobně zdědil zálibu v ,,rýpání se v hlíně“ po dědečkovi, který byl vyučený zahradník, jiní ji objevují postupně během svého života. Každý rovněž projevuje svoji vášeň k zahradničení jiným způsobem. Stačí se jen projít v sousedství a hned poznáte podle pěstovaných rostlin, kdo zahradničí spíše pro uspokojení svých chuťových buněk a kdo pro potěchu oka a duše.
Já se musím přiznat, že skladbou rostlin na mé zahradě spadám do druhé skupiny. Raději bych slovo skladba neměl ani používat, protože mé zahradě vévodí především jeden rostlinný druh, a tím jsou rododendrony.
Už si ani přesně nepamatuji, kdy jsem podlehl kráse květů této nádherné a impozantní dřeviny. Snad to bylo již v jednom z jejich původních míst výskytu, kdy jsem měl možnost se při treku k vysokohorskému masívu Annapurna v nepálské Himálaji procházet ve stromovém porostu kvetoucích Rhododendron arboreum. Pohled na rozkvetlé svahy a údolí plné květů červených a růžových odstínů tohoto původního druhu pěnišníku je nezapomenutelným zážitkem, který se vám vryje navždy do paměti. Další zemí, kde mě nadchla krása rododendronů, je bezesporu Velká Británie.
Právě tady probíhala první introdukce rododendronů na Starém kontinentě. Rododendrony zde rovněž sehrály významnou roli coby nepostradatelný prvek zahradní a krajinné architektury. Díky tomu se s nimi v tomto království setkáte téměř všude – na panských sídlech i ve venkovských zahradách. Opomenout rovněž nemohu mé každoroční květnové výlety do Průhonického parku či dendrologické zahrady, kde, jak mnozí z vás vědí, se nachází největší sbírka pěnišníků u nás.
Rododendrony se pro mě staly prostě vášní, které s každoročním otevíráním jejich květních poupat čím dál více propadám. Přesto, že moje zahrada není vysokohorským masívem ani se nerozprostírá kolem velkolepého anglického sídla, při pohledu na svou sbírku kvetoucích rododendronů se každoročně do těchto krajin aspoň na pár týdnů vracím.
Ať už je vaše zahradnická vášeň v pěstování orchidejí, růží, jiřinek či zeleniny nebo ovocných stromů, doufám, že vám přináší stejnou či ještě větší radost a pocit štěstí jako mně moji ,,roňďáci“.
Vždyť je to právě zahradničení, které je jedinečným způsobem relaxace a zdrojem energie v dnešním hektickém světě. Zdali zahradničíte na hektarovém pozemku či okenním parapetu činžovního domu, vůbec nezáleží. Důležité je, aby jste zahradničili s onou vášní.
Arnošt Jílek
