České pojmenování tohoto rodu severoamerických prérijních rostlin je mužák (Dostál, 1950; Kubát, 2002). V současnosti se stále jedná spíše o méně známé vytrvalé byliny, které si svou cestu do zahradní kultury teprve hledají. Jde o rostliny čeledi hvězdicovitých (Asteraceae).
Celý rod čítá pouze dvanáct druhů s těžištěm výskytu většiny z nich ve východních oblastech USA a Kanady (www.efloras.org). Jedná se převážně o velmi vzrůstné byliny, kdy výška květních stonků některých z nich může dosahovat i tří metrů či dokonce více. V přírodě se vyskytují především ve vlhčích společenstvech vysokostébelné prérie, v lesních světlinách, na okrajích porostů křovin, okrajích vodních toků apod.
V zahradní kultuře dávají přednost nevysychavým půdám, ale dokážou tolerovat i stanoviště relativně sušší (především starší a dobře zakořenělé rostliny). Nejlépe rostou na plném slunci, popř. v lehkém polostínu. Nejsou nijak náročné ani na kvalitu půdy a dobře snášejí i stanoviště s těžší půdou. Díky své robustnosti a velikost se hodí především do větších prostor, zadních či středních partií rozlehlejších trvalkových záhonů či přírodněji pojatých výsadeb „prérijního“ stylu, kde fungují jako pohledová dominanta. Jako řada dalších, původem prérijních rostlin, kvetou i mužáky v létě (od konce července či začátku srpna) a dokvétají na počátku podzimu. Květy jsou jasně žluté a jejich velikost se liší podle pěstovaného druhu.
Text a foto
Ing. Petr Hanzelka. Ph.D.,
Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 10/2017.
