Řebříček (Achillea L.) představuje rozsáhlý rod vyšších i drobných bylin se širokým uplatněním. Často jde o velmi aromatické rostliny, z nichž některé se uplatňují i jako léčivky. Jako okrasné rostliny jsou použitelné coby záhonové trvalky do sušších partií, do přírodních výsadeb či ploch určených k částečnému zplanění a rovněž jako více či méně intenzivní kultura pro řez květenství. Květenství lze použít jak čerstvá, tak u některých druhů i po usušení.
Řebříčky nejsou v kultuře příliš náročnými rostlinami, obecně preferují spíše slunné a suché, dobře drenážované stanoviště a chudší, hlinitopísčitou půdu. Na vlhčích a výživných půdách mohou mít sklon k poléhání. Většinou se velmi dobře množí dělením, zakořeňováním oddělků, či řízkováním. Snadný je i výsev semen.
Jako trvalky se hodí zejména vyšší druhy jako jsou A. millefolium (v širokém pojetí),
A. ptarmica, A. filipendulina, A. clyopelata, A. nobilis, A. sibirica, A. x taygetea a jiné. Nižší druhy, jako např. A. erba-rotta, A. ageratifolia, A. ambrosiaca, A. amenorum,
A. brachyphylla, A. cucullata, A. holosericea, A. nana nebo A. umbellata se pěstují spíše jako skalničky.
Achillea millefolium (ř. obecný)
Kultivary z tohoto okruhu jsou asi nejvýznamnější skupinou. Jde o jeden z nejméně náročných druhů řebříčků, rychle se rozrůstá a v optimálních podmínkách snadno zplaňuje. Velmi dobře snáší sucho a obvykle se obejde bez přídatné zálivky (při pěstování ve volné půdě). V současné době existuje pestrá paleta odrůd v řadě odstínů růžové, červené či dokonce oranžové barvy a najdou se rovněž i odrůdy s vícebarevnými květy. Rostliny nakvétají od června a mohou kvést do pozdního léta či začátku podzimu. Jde obvykle o středně vysoké rostliny s výškou od 30 do 80 cm. Perspektivní jsou zejména nižší odrůdy, které tak snadno nepoléhají. Značnou nevýhodou odrůd této skupiny je ovšem velmi snadné křížení, přesévání a riziko postupné samovolné eliminace původního kultivaru. Dlouhodobé udržení pravosti a čistoty odrůdy je proto značně obtížné a je možné pouze při důsledném a pravidelném odstraňování odkvetlých květenství, což je nutné provádět několikrát za sezónu. Není proto divu, že se zákazníci často setkají v různých trvalkových školkách s několika barevnými odstíny řebříčků, prodávanými ovšem pod stejným jménem. Problémy v jednoznačném určení odrůdy pak působí i generativní přemnožování některých odrůd, kdy díky velké variabilitě vzniká škála podobných odstínů, které jsou ovšem často nabízeny pod jménem původní odrůdy. Nalézt pak opravdu původní kultivar se stává takřka nemožné (to koneckonců není problémem pouze u řebříčků, ale i u mnoha dalších trvalek). Ze širokého sortimentu lze uvést např. kultivar ´Paprika´ s jasně oranžově červenou barvou květů, která ovšem s jejich stárnutím bledne; ´Cerise Queen´ bujně rostoucí odrůdu s tmavě zelenými listy a fialově růžovými kvítky (někdy je nabízena i jako semenná odrůda); ´Kelwayi´ je starší odrůdou s fialově červenými květy, které ovšem při odkvétání blednou; ´Terracotta´ s cihlově žlutooranžovými kvítky, výškou až 80 cm a světle stříbřitým olistěním; oranžovo růžový ´Forncett Fletton´; oranžovo žlutý ´Marmelade´, karmínově červený kultivar ´Laura´; tmavě karmínově červený ´Summerwine´; výrazně tmavočervený ´Red Velvet´, vícebarevný kultivar ´Farbspiel´, či tmavě růžovou odrůdu ´Little Susie´, dorůstající sotva 30 cm. Ze semenem množených odrůd je v nabídce např. barevný mix ´Summer Pastels´ nebo ´Colorado´, nabízející odstíny růžové, lososové, červené a žluté barvy. Na vzniku některých odrůd řazených k druhu A. millefolium, nelze vyloučit podíl i jiných druhů či kříženců řebříčků. Novošlechtění řebříčků se v současné době věnuje např. nizozemská trvalková školka Eleonore de Koning, nabízející několik zajímavých selekcí.
Achillea ptarmica (ř. bertrám)
Tato trvalka je domovem spíše na mírně vlhčích loukách od severu Španělska až po Skandinávii. Botanický druh dorůstá výšky 30 až 100 cm, hodně záleží na podmínkách stanoviště. V kultuře se lze setkat převážně s plnokvětými odrůdami, původní botanický druh se i přes své, relativně velké květy, pěstuje minimálně. Známou plnokvětou odrůdou je např. ´Boule de Neige’ (známy i jako ´Schneeball´ nebo ´The Pearl´), ´Ballerina´ nebo ´Perry´s White´. Z neplnokvětým pak kompaktní kultivar z dílny Eleonore de Koning ´Aunt Stientje´, dorůstající pouze něco kolem 40 cm.
Méně významné druhy
Achillea sibirica (syn. A. multiflora, A. mongolica) je nápadný lesklými, až jakoby kožovitými, jasně zelenými, přisedlými listy. Je to opět druh spíše vlhčích luk střední až východní Asie, zasahující až na Aljašku. Dorůstá výšky kolem 50 cm. Květy trochu připomínají A. ptarmica. Zajímavá je růžově kvetoucí odrůda ´Love Parade´ (A. sibirica var. camtschatica).
A. filipendulina (syn. A. eupatorium) (ř. tužebníkový) pochází z Kavkazu a Malé Asie. Jde o velmi bujnou rostlinu dorůstající výšky až 120 cm. Dobře roste v každé zahradní zemi, nicméně ve vlhčích a živinami bohatých půdách má sklon k poléhání. Je vhodný spíše do přírodních zahradních partií na plném slunci. Velmi dobře se dá použít na sušení. Kultivar ´Gold Plate´ je o něco kompaktnější, květenství je zářivě žluté o průměru 10 až 15 cm. K druhu A. filipendulina bývá často přiřazována i odrůda ´Coronation Gold´, dorůstající výšky 70 až 90 cm s volnějšími žlutými květenstvími a nápadně šedavými listy. Na jejím vzniku má ale zřejmě podíl i druh A. clyopelata.
A. clyopelata je balkánským druhem dorůstajícím 50 až 7 0cm s výrazně zelenošedými listy a jasně žlutými, nicméně o něco světlejšími květy než předchozí druh. Obývá suchá až písčitá stanoviště a i v kultuře velmi dobře snáší sucho a plné slunce.
Jako rodiče hybridu Achillea ´Credo´ jsou uváděni A. millefolium a A. filipendulina, odrůda má pevné stonky a svítivě světle žluté květy.
Velmi atraktivní odrůdou je ´Moonshine´. Jde spíše o keříčkovitě rostoucí kultivar nerozrůstající se oddenky s pevnými, vzpřímenými stonky s šedým olistěním a jasně kanárkově žlutými květenstvími o průměru kolem 10 cm. Dorůstá do 40 až 60cm. Opět velmi dobře snáší sucho a plné slunce. V příliš živné a vlhké půdě by mohl mít sklon k vylamování stonků z báze (zatím pouze dojem z krátkodobého pozorování). Jeho původ není zcela jasný, obvykle bývá přiřazován k hybridnímu druhu A. x taygetea hort., resp. jako kříženec A. clyopelata a A. x taygetea. Samotné pojmenování „taygetea“ může být ovšem trochu matoucí. Výše zmíněný druh A. x taygetea hort, je uváděn jako hybrid po křížení A. millefolium a A. clyopelata, s výškou kolem 60 cm, světle žlutými květy a méně dělenými listy, občas ale bývá zmiňován pouze jako A. ´Taygetea´. Existuje ovšem i pojmenování A. taygetea Boiss. et Heldr, což je synonymum v Řecku se vyskytujícího druhu A. aegyptica L.
Na vhodných stanovištích řebříčky výrazně netrpí žádnými závažnými chorobami. Nakvétající stonky ale bývají poměrně často napadány mšicemi a při intenzivnější kultuře nebývá proto na škodu ochrana vhodnými insekticidy.
