Blížící se 55. výročí založení Českého zahrádkářského svazu (ČZS), o. s., je příležitostí k připomenutí významných mezníků tohoto občanského sdružení. Vzniklo v roce 1957 na základech předchozí organizace zvané Jednota zahrádkářů.
Pěstování rostlin je však mnohem starší. Vznik cíleného pěstování plodin a později zemědělství se datuje do období 7–9 tisíc let před naším letopočtem. Zemědělství tehdy zabezpečovalo především základní potraviny, ale postupem času se lidstvo snažilo o rozšíření svého jídelníčku o další tehdy v daných lokalitách exotické rostliny. Začíná se pěstovat ovoce, réva a zelenina. Postupně tak vznikají základy nového oboru – zahradnictví, se kterým je zahrádkářství jako zájmová činnost úzce spjato. Již v 18. století začala na území nynějších Čech a Moravy vznikat řada spolků a společností, jejichž cílem bylo prostřednictvím znalců a přátel rozšiřovat a zdokonalovat povědomí o pěstování zahradních kultur.
Dlouhá tradice spolků
Jako první zahrádkářská organizace vzniká Ústřední svaz spolků pro zakládání zahrádkových kolonií v Republice československé. Druhou zahrádkářskou organizací v Čechách bylo Ústřední sdružení zahrádkářů a chovatelů drobného hospodářského zvířectva, ustavené roku 1934. Po osvobození v roce 1945 vzniká Jednotný svaz českých zemědělců i Jednotný zväz slovenských polnohospodárov. Vývoj v Československu byl tak obdobný jako v jiných zemích západní Evropy.
V padesátých letech minulého století se společnost potýkala s celkovou přestavbou průmyslu, kultury, ale i zemědělství. V roce 1956 bylo politicky rozhodnuto o převedení Jednoty zahrádkářů na celostátní organizaci s názvem Československý svaz zahrádkářů a ovocnářů (ČSSZO). První ustavující sjezd nové organizace s členskou základnou 40 000 lidí se konal 29. září 1957. Od té doby se datuje novodobá historie Českého zahrádkářského svazu, spojená se vznikem zahrádkářských osad, budovaných svépomocí na skládkách nebo zemědělsky i jinak těžko využitelných půdách.
Kvůli restitucím a vracení půdy původním majitelům zanikla po roce 1989 řada základních organizací. Vytvořené zahrádkářské osady na mnoha místech nahradily soubory obytných budov, nová infrastruktura, nebo se staly předmětem pozemkových spekulací. Mění nejen podmínky k zahrádkaření ale i lidské zvyky. Stále častěji dávají lidé místo produkční zahrady přednost okrasné a odpočinkové zahradě. Tyto negativní vlivy způsobily pokles členské základny z předrevolučních 460 000 až na současných zhruba 170 000 členů. Ty jsou rozděleny do tří tisíc základních organizací.
Činnost ČZS
Na změnu společenských podmínek však musel zareagovat i ČZS. Rozšířil svou poradenskou činnost o nové oblasti. Zpestřila se obsahová nabídka časopisu Zahrádkář, který ČZS vydává od roku 1969. Měsíčně se tiskne přes 100 000 vydání tohoto časopisu. Vedle měsíčníku Zahrádkář nabízí rady prostřednictvím Kalendária, metodiky ochrany rostlin či extra příloh časopisu Zahrádkář. Svou práci členové svazu prezentují na více než 700 výstavách ročně. Na mnoha místech republiky přitom zůstali zahrádkáři jedinou organizací, která zajišťuje či udržuje místní spolkovou činnost.
Velká pozornost je věnována práci s mládeží. Velké oblibě se těší například soutěž Mladý zahrádkář a výtvarná a fotografická soutěž.
Český zahrádkářský svaz také zastřešuje řadu specializovaných základních organizací ČZS, které sdružují pěstitele se zájmem o určité skupiny rostlin, zpravidla z celé republiky. Věnují se především vzdělávání, výstavám, zájezdům a zejména vzájemné výměně rostlin a cenných zkušeností. Vydávají odborné publikace a Zpravodaje své organizace. Neopomenutelnou skupinu zahrádkářů tvoří čeští vinaři.
Při příležitosti tiskové konference konané k připomenutí tohoto významného jubilea došlo i na křest knihy Zahrádkáři v Čechách a na Moravě. Pojednává o historii, současnosti a budoucnosti zahrádkářů a ČZS na našem území.
Podle tiskové zprávy ČZS zpracovala Helena Piková
