Již po osmnácté proběhl letos v polovině ledna ve francouzském městě Angers veletrh Sival. Na mezinárodní akci zaměřenou na ovocnářství, zelinářství, zahradnictví, vinařství a vinohradnictví pozval letos ředitel veletrhu Dominique Gaignard také oficiální delegace z některých zemí, které se v květnu stanou členy Evropské unie, zejména z České republiky, Maďarska, Slovenska a Polska, také však a zelináře a ovocnáře z Číny.
Jak ředitel Gaignard uvedl, letos se Sivalu zúčastnilo zhruba 630 vystavovatelů. Na ploše, která celkem zaujímala kolem tří hektarů, převládaly hlavně stroje pro vinohradnictví a vinařství a také pro pěstování a sklizeň zeleniny (například sklizeň ředkviček, mrkve či polníčku). Na své si však přišli i ti, kteří se zajímali o školkařské výpěstky, osivo a sadbu zeleniny, ochranné prostředky, balicí a třídicí stroje apod. Asi čtvrtina vystavovatelů byla ze zahraničí - z Nizozemska, Belgie, Itálie a Španělska.
„Sival je ve Francii jediný veletrh, kde se vystavují stroje pro pěstování, třídění, balení a zčásti i zpracování ovoce, zeleniny a vína a zároveň jsou zde i dodavatelé osiv a školkařských výpěstků,“ charakterizoval veletrh jeho ředitel. A proč na veletrh dostaly pozvánku i oficiální delegace ovocnářů a zelinářů z budoucích členských zemí Evropské unie a také čínští odborníci? „Chtěli jsme je seznámit s naším veletrhem, regionem i firmami, které v oblasti produkce a zpracování ovoce a zeleniny působí, a tím zintenzívnit obchodní výměnu s jejich zeměmi,“ vysvětlil. Že zájem o to, aby se veletrh i celý region dostaly do povědomí odborníků z nových členských zemí, má i samotné město Angers, potvrdilo slavnostní přijetí delegací na radnici.
Kromě prohlídky veletrhu měli hosté zajištěný i další odborný program. Zelináři navštívili výrobní areál firmy Simon, kde se zajímali hlavně o sklízecí stroje. Prohlédli si také lány foliovníků a fóliových krytů, pod nimiž se v regionu pěstuje i v této zimní době zelenina.
Ovocnáři zavítali do rodinné firmy Davodeau-Ligonniere, která se zabývá hlavně produkcí jablek, provozuje školku na ovocné stromy a pěstuje pro ně podnože. Před kroupami, slunečním úpalem a jinou nepřízní počasí chrání plody přístřešky z plastové fólie, které se na kovových konstrukcích nad sadem zatáhnou po odkvětu stromů. Firma má celkem 100 ha sadů s průměrným věkem stromů devět let. Ročně produkuje 1,7 milionu ovocných stromků a dále ovocné podnože, které zčásti používá ve svých školkách, zčásti prodává. Roční produkce ovoce, zejména jablek, dosahuje šesti tisíc tun. Ovoce firma sama skladuje, třídí, balí a také si sama zajišťuje odbyt. Její jablka putují z poloviny do Francie, zbytek do severní Evropy a hlavně do Velké Británie.
Ne všichni ovocnáři si však ve Francii mohou svou úrodu sami ošetřit, roztřídit, zabalit a také prodat. To jim zajišťují organizace producentů, které tam fungují prakticky od roku 1945. V praxi se s činností takovéto organizace mohli ovocnáři seznámit při prohlídce jejích skladů ovoce s chladírnou, třidírnou a balírnou v Pomanjou, kde dostali i konkrétní nabídku spolupráce a pomoci pro obdobné odbytové organizace v ČR. Zejména s blížícím se vstupem do Evropské unie vzrůstá i u nás potřeba dobře fungujících organizací producentů. Proto není divu, že diskuse u kulatého stolu, kterou pro naše ovocnáře a zelináře zorganizoval s představiteli místních organizací producentů, regionálního hospodářského výboru a pracovišť ministerstva zemědělství Dominique Gaignard, se točila jen kolem tohoto ústředního tématu.
