(* 22. 2. 1922 + 19. 10. 2002)
Stále řídnoucí řady představitelů našeho zahradnictví nečekaně opustil Ing. Václav Souček, který po léta patřil k jeho tvůrčím osobnostem a organizátorům. Narodil se před 80 lety v zemědělské rodině ve Velkých Svatoňovicích, vzdělání nabyl na gymnáziu v Jaroměři a Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze
Od mládí se zabýval ovocnářstvím, kterému zasvětil život, studiem rozšířil svůj zájem o ostatní obory zahradnictví .
Po ukončení studií nastoupil jako odborný referent pro ovocnářství a vinařství v ústředí Jednotného svazu českých zemědělců v Praze, který tehdy budoval svou odbornou strukturu a kde měl jedinečnou možnost se seznámit se stavem a problémy zahradnictví. V r. 1950 byl povolán na ministerstvo zemědělství, kde působil jako odborný referent a později jako vedoucí zahradnického oddělení až do r. 1965. Po pět let byl pak vedoucím výrobního odboru generálního ředitelství Obchodu ovocem a zeleninou. Především jeho zásluhou došlo v té době k základní úpravě vztahů mezi pěstiteli a obchodní organizací. Od r. 1970 až do penzionování (v r. 1989 působil jako vedoucí oddělení množení, vývozu a dovozu v oborovém podniku Sempra.
Byl iniciátorem většiny důležitých rozhodnutí, týkajících se ovocnářství, školkařství, zelinářství, vinařství, a to v nesnadném období našeho zahradnictví. Byl autorem základních koncepcí jejich rozvoje. Podstatnou měrou se zasloužil o přestavbu našeho ovocnářství z roztříštěných výsadeb selských sadů na specializované ovocnářské závody a jejich přechod k intenzivnímu ovocnaření. Prosadil koncentraci ovocného školkařství a podstatné zvýšení úrovně školkařské výroby. Výrazná byla jeho pomoc při založení a rozšíření nových vinařských oblastí (Vihorlátská, Modrokameňská). Stál u zrodu našeho největšího zahradnického podniku Sempra, v němž později uplatnil své celoživotní zkušenosti. Stabilizoval a k vyšší odborné úrovni přivedl síť množitelů zeleninových a květinových semen, která prakticky zajistila soběstačnost zahradnických osiv. Léta úspěšně reprezentoval republiku na mezinárodních jednáních a ve styku se zahraničím. Jako člen redakčních rad zahradnických časopisů a člen vědeckých rad zahradnických výzkumných ústavů cílevědomě ovlivňoval a usměrňoval zahradnické dění. V jeho činnosti dominovalo úsilí o pokrok a zdokonalení zahradnické výroby, její plné využití a uplatnění a o společenské i hospodářské uznání významu zahradnických oborů.
Měl skvělé učitele (V. Koch, J. Vondrák, F. Machala, S. Macoun, B. Lipenský, S. Věcovský, S. Laho, D. Pochyba, J. Glaser, K. Kamenický a mnozí jiní), kterých si vážil a v jejichž práci pokračoval a dále ji rozvíjel. I proto měla jeho činnost příznivou odezvu mezi zahradníky.
Nebyl jen odborníkem, byl krásným a ušlechtilým člověkem, který díky své poctivosti a čestnosti i noblesnímu přístupu v surových podmínkách tehdejší doby dokázal prosadit řadu kladných rozhodnutí, které by jinak nebyly uplatněny. Nikdy neodmítl pomoci tam, kde bylo třeba a těm, kdož byli potřební. Zato za všechno jsme si ho nesmírně vážili a měli ho upřímně rádi. Patřil k výrazným představitelům československého zahradnictví, o jehož povznesení se zasloužil. S úctou se skláníme nad jeho památkou a oceňujeme jeho celoživotní dílo.
