Významné dřeviny Lednicko-valtického areálu

Když v roce 1249 získal Jindřich z Lichtenštejna Mikulov s částí Lednice darem od tehdejšího českého krále Přemysla Otakara II., jistě netušil, že se zde jeho rod udrží téměř celých 700 let (do roku 1945). Natrvalo se však Lichtenštejnové, původem z rakouského Štýrska, usazují ve Valticích až v roce 1608. Z nedaleké Lednice se stává jejich letní sídlo. Krajinu mezi těmito dvěma obcemi pak cíleně po několik generací přetvářejí v kultivovaný přírodní park – opravdový umělecký klenot svého obrovského pozemkového majetku, jehož základ tvořila šestina Moravy.

Lednice a její okolí se postupně stává výkladní skříní moci, slávy i schopnosti Lichtenštejnů, reprezentujících jeden z nejvýznamnějších šlechtických rodů střední Evropy. První zahrady zde byly založeny v 16. století, a to podle pravidel renesančního stylu u nově vybudovaného renesančního zámku. Ve druhé polovině 17. století dochází k přestavbě zámku a tedy i zahrady do barokní podoby. Velký význam má zřízení oranžérie na lednickém zámku v roce 1656 (Ital Comino Nanini). Roste v ní 113 keřů, 857 exotických květin, 80 exotických stromů a 620 dalších rostlin v květináčích na zahradě (pomerančovníky, citroníky, fíkovníky, vavříny, pepřovníky, granátové a olivové stromy).
Formování areálu
K prvním kompozičním zásahům do vzhledu krajiny mezi Lednicí a Valticemi dochází právě v období baroka. Pomineme-li založení čtyř tzv. Lednických rybníků, které jsou staršího data (v 15. století byl založen rybník Mlýnský, Prostřední, Hlohovecký a Nesyt), můžeme za první krok krajinářského formování Lednicko-valtického areálu považovat založení obor s hvězdicemi průseků a vysazování alejí za knížete Karla Eusebia ve druhé polovině 17. století (1654). Ve spisech z té doby se uvádí, že pro výsadbu do aleje mezi Lednicí a Valticemi, která tvoří spojnici obou panství, se nejlépe hodí smrky, protože “tak rovně rostou“. Stromy však ve zdejších podmínkách neprospívaly, proto byly nahrazeny listnáči. V letech 1716 – 1717 bylo vysázeno přes 200 lip, jírovců, jasanů a topolů. Další významné dřeviny se vysazovaly později v polovině Ladenské (Valtické) aleje směrem k Novému Dvoru. Zejména šlo o borovice vejmutovky. Směrem od Nového Dvora vznikla další alej z dřezovců. Jednalo se o velmi významné a vskutku i exotické dřeviny, jež v dnešní době opět vídáme v nabídkách školkařských firem jako dřeviny vhodné pro výsadby do alejí.
Založení dnes známého Lednicko-valtického areálu, jehož součástí jsou i vegetační doprovody a parkové úpravy břehů již výše zmiňovaných Lednických rybníků, se datuje v první polovině 19. století. Úzce souvisí s realizací krajinářských úprav z konce 18. a začátku 19. století, díky kterým se zachovaly na tomto území účelové porosty značné kulturní a společenské hodnoty. V okolí Lednických rybníků je v současné době vybudovaná naučná stezka s cílem poznávat různé druhy dřevin významných i v dnešní době (např. borovice lesní, smrk ztepilý, tis červený, bez černý, dub letní, hloh obecný, javor polní-babyka, javor mléč, lípa srdčitá, trnka obecná, borovice černá, borovice vejmutovka, zerav západní, trnovník akát, dřezovec trojtrnný, jasan americký, katalpa trubačovitá, kaštanovník jedlý, ořešák černý, platan západní, platan javorolistý atd.).
Vznikla řada staveb
Celý areál, budovaný jako obrovský přírodní park, má rozlohu téměř 200 km2 a je společným výtvorem přírody i člověka. Harmonicky v sobě spojuje přírodní krásy s vrcholnými architektonickými díly a bohatou historií. Úpravy zde byly prováděny podle architekta Petriho. Obvodová cesta kolem Lednických rybníků byla lemována lesíky stromů (tzv. clumping) a dále úzkými pásy výsadeb (tzv. belting) sloužícími jako pozadí pro zajímavé stavby areálu. Nejvýznamnějšími z nich jsou Obelisk, Minaret, Nový Dvůr, Randez-vouse, Tři Grácie, Rajsna, Belvedere, Janův Hrad, Lovecký zámeček, Hraniční zámeček, Apollónův chrám, Rybniční zámeček a Kaple Svatého Huberta. Všechny byly postaveny v průběhu padesáti let (1797 – 1848).
V tomto období jsou také prováděny parkové úpravy kolem zámečků a staveb. Podobně jsou upravovány i pastviny, remízky a louky. I v nich, někdy dokonce mezi poli, byly vysázeny skupiny stromů a solitéry. Promodelovány byly i okraje lesních masívů, a to jak lužních kolem řeky Dyje, tak uměle založených (komplex Bořího lesa, kde byly smrky a jedle v 17. století, později borovice a duby).

Zemědělsky využívanou krajinu protínaly přímé barokní aleje i tzv. aleje anglické (tj. cesty vedené v malebných křivkách, lemované skupinami stromů). To vše dohromady vytvářelo celek, kde dramatické kompozice parků plynule přecházejí v parkově upravené pastviny a remízky. Pastviny zde sloužily pro chov ovcí na vlnu a jejich jehňata přinášela velké zisky. Proto byl pro jejich chov v roce 1809 přestavěn i Nový Dvůr od architekta Hardtmutha. Chov ovcí se později rozšířil i o chov koní, který je zde dodnes.
Park podle Bernharda Petriho
Lednicko-valtický areál se stal jednou z nejrozsáhlejších krajin s úpravou kompozičního typu (ornamented farm – okrasný statek). Jeho součástí je i rybniční a polní hospodářství (nové odrůdy obilí, okopaniny, pícniny), lesní hospodářství s protizáplavovými kanály a ovocnářství s ušlechtilými odrůdami ovocných dřevin a révy vinné.
V lesích se vysazují rychle rostoucí exotické dřeviny, a to i pro potřebu palivového dřeva. První semena exotů zajistil Theobald Wallaschek von Wallberg a v roce 1799 byly v Lednici založeny školky s mladým materiálem. O něco později sbíral botanik van der Schott v Severní Americe, které snesou pěstování ve střední Evropě.
V roce 1806 přišla první zásilka semen a byla vyseta do lednických školek na tehdejších Plantacích (za Lednicí směrem na Podivín). Výpěstky byly potom vysazovány v Lednici, ale i v jiných lichtenštejnských panstvích. Theobald Wallaschek zajistil i ušlechtilé odrůdy ovoce, rýnské i jihoevropské révy, zahraniční odrůdy obilí a barvířské rostliny. Probíhaly pokusy se získáváním javorového sirupu, březového dehtu a oleje.
A právě v tomto období také dochází k velkým přeměnám vzhledu zámeckého parku v Lednici. Zahrada (park) zde prošel vývojem od renesance přes baroko, klasicismus až do romantické podoby anglické zahrady.
Bernhard Petri v letech 1805 – 1808 zámecký park geniálním způsobem přebudoval –zvýšil úroveň jeho terénu nad úroveň ohrožovanou neustálými záplavami řeky Dyje. Nechal také vyhloubit rybník o hloubce cca 1,3 m, velikosti 30 ha (“půl hodiny dlouhý a čtvrt hodiny široký“). Získanou zeminu použil k vymodelování šestnácti ostrovů a nanesení vrstvy půdy 0,6 – 1 metr vysoké na zbývající území.
Práce pokračovaly i po Petriho odchodu (1808) až do roku 1811, zřejmě podle jeho plánu. V poslední fázi bylo vyhloubeno nové koryto Dyje vně parku (za Minaretem) a řeka byla něj převedena, aby nadále nepoškozovala zahradu.
V uvedených šesti letech pracovalo v Lednici od časného jara do pozdního podzimu 300 – 700 lidí (i zajatci z bitvy u Slavkova). Celkem přemístili téměř půl miliónu kubických metrů zeminy. Kníže Jan I. zaplatil za toto dílo dva milióny zlatých (přepočteno na současné poměry a ceny, jde asi o dvě miliardy korun). Další finanční prostředky spotřebovalo založení vlastního parku do přírodně krajinářského stylu (anglická zahrada). Původní barokní zahrada byla přestěhována na jižní stranu zámku až po roce 1886.
Proměny pokračují i dnes
Při procházce dnešním zámeckým parkem v Lednici zjišťujeme, že jeho tvář se mění neustále, mimo jiné i v závislosti na finančních možnostech. Můžeme zde dnes nalézt na 450 taxonů listnatých stromů a přibližně 170 taxonů jehličnatých dřevin v různých věkových kategoriích. Od nejstarších dubů letních z původní lužní dubiny (stáří i více než 300 let) až po nejmladší exempláře, na které sponzorsky přispěli jednotlivci, občané, podnikatelé a firmy. I to je jedna z možností, jak obohatit sortimenty či dosadit prázdná místa po vykácených a odumírajících jedincích zámeckého parku v Lednici. A nemusel by to vždy být jen historický park. Tato moderní metoda sponzorských realizací by mohla přinést své ovoce i v městské zeleni, při výsadbě alejí nebo při zakládání zelených ploch vůbec.