Významné choroby hrušní a způsoby ochrany proti nim

V posledních letech byla v některých oblastech České republiky pozorována u určitých odrůd, zejména ranných hrušní (Pyrus communis) poškození listů a plodů. Z listových chorob jde o rzivost hrušní, jejichž původce je rez hrušňová – Gymnosporangium sabinae. Častější nákazy touto chorobou bývají v teplých a vlhkých letech. Rez hrušňová je dvoubytná, aecidiové stádium bylo dosud zjištěno pouze na hrušních a jalovci chvojce klášterské (Juniperus sabina).

Rez hrušňová napadá listy, čepele, řapíky a vyjímečně i plody. Na svrchní straně listů se objevují začátkem léta oranžové, oválné, postupně se zvětšující skvrny. V letním období se přibližně tři měsíce po infekci objevují pohárkovité rýhovité aecidie. Skvrny posléze tmavnou a dostávají temně červené zabarvení.

Hostitel – jalovec chvojka
Jalovec chvojka klášterská je druhým hostitelem rzi hrušňové. Podhoubí prorůstá větve a větévky stromů a za příznivých podmínek tvoří zimní výtrusy – teleutospory. Vytvářejí se ve žlutohnědých zploštělých výrustcích, za vlhka jsou slizovité až rosolovité. Parazit přezimuje ve dřevě a ve větévkách jalovců. Postižené části větví jsou časně na jaře mírně zduřelé a rozpraskané. V období kvetení a krátce po odkvětu hrušně (konec dubna, počátek května) pozorujeme na postižených místech jalovců za sucha nápadné rezavě hnědá prášivá ložiska teleutospor, které klíčí a infikují listy, vyjímečně i letorosty a tvořící se plody hrušně.

Příznaky rzi a ochrana
Rez hrušňová značně snižuje asimilační plochu listů. Její škodlivost podporuje i nedostatečná výživa stromů. K infekci hrušní dochází především v době kvetení a krátce po odkvětu.
Z ochranných preventivních opatření je nutné odstranit chvojku klášterskou v blízkosti výsadeb hrušní nebo alespoň odřezat její napadené větve. Její vzdálenost od hrušní by měla být nejméně 100 až 500 m. Rozhodující pro infekci rzí hrušňovou je kromě povětrnostních podmínek i převládající směr větru. Pokud vysazujeme na zahradě nebo v jejím okolí jalovec, je nutno zaměřit se na nehostitelské druhy jalovce, například Juniperus horizontalis, J. scopulorum, J. squamata a J. virginiana a to zejména jejich poléhavé formy. Určité rozdíly jsou i v náchylnosti odrůd hrušně, většinou bývají k infekci náchylnější rané odrůdy.
Z chemických přípravků se doporučuje v kritickém období pro infekci rzí hrušňovou před květem a po odkvětu ošetření preparáty: Baycor 25 WP, Saprol New a Topas C 50 WP. Částečně účinné jsou i přípravky na bázi mancozebu (Dithane D 6, Dithane M 45, Novozir MN 80 a na bázi metiramu (Polyram WG).

Další onemocnění hrušně
Mezi jiná, často se vyskytující onemocnění plodu hrušně, patří moniliová hniloba plodů, spojená často s moniliovým vadnutím větévek. Je vyvolána napadením vřeckatou houbou Sclerotinia fructigena. Na území Čech byly její první výskyty popsány již v roce 1932 Baudyšem a v roce 1924 Klikou.
Kromě jádrového ovoce – hrušní a jabloní byly její výskyty také zjištěny na třešních (Cerasus avium ), švestce domácí (Prunus domestica), lísce (Corylus avellana), srstce – angreštu (Ribes grossularia). Ve vlhkých letech napadá také hrozny révy vinné. U jádrového ovoce infikuje hlavně plody. Napadený plod v místě infekce nejprve žloutne, hnědne a pak začíná zahnívat. Vřeckatá houba přezimuje v mumifikovaných plodech v podobě vícebuněčného mycelia. Na plodech vyrůstají stopkaté žlutavé pohárkovité plodničky (askospory), které udržují životaschopnost houby a kterými se dále šíří. Letní výtrusy - konidie ve vlhkých letech infikují plody hrušní a jabloní. Výskyty byly zaznamenány ojediněle také na plodech meruněk a broskvoní. Klíční vlákna houby mohou do rostlinného pletiva vniknout i průduchy do zdravé, neporaněné slupky plodů. Pravidelně je Sclerotinia fructigena parazitem ran, daných fyziologickým popukáním kůry při nestejnoměrném růstu, poškozením pletiva housenkami, ptáky, poškození kroupami nebo mechanickým odřením větévek při silném větru.
Nákaza moniliózou se rychle šíří, inkubační doba je velmi krátká, 7 – 10 dní, je závislá na vlhku a teplotě. Po této době se vytvářejí na plodech žlutě zbarvená, propadlá místa, na kterých se vytvářejí konidie, které jsou za vegetace roznášeny větrem, hmyzem a splavovanou vodou.
Některé biotypy houby jako Sclerotinia cinerea, S. laxa mohou vyvolávat také moniliové vadnutí větévek ovocných stromů. Rozdíl mezi těmito biotypy spočívá v tom, že S. fructigena se šíří i za vysokých letních teplot, pravidelně od července. Nákaza houbou S.cinerea a S. laxa se šíří již při nižších dubnových a květnových teplotách.
Stromy s hustými korunami jednostranně hnojenými dusíkem s nahloučenými plody jsou k monilióze náchylnější. Velmi náchylné odrůdy, které propadají moniliové hnilobě vyřazujeme, stejně tak je nutno odstraňovat zdroje nákazy (plody nakažené ve vegetační době, spadlé mumifikované plody visící na větvích nebo spadlé na zem). Jestliže houba prorostla do větví, je nutno je odřezat a spálit. Je také důležité protrhávání plodů.
Neméně důležité proti šíření moniliózy je použití chemoterapeutických zákroků ve formě postřiku. Jsou doporučovány i postřiky v době vegetačního klidu. Ošetření proti hnilobě plodů se provádí vyjímečně na lokalitách pravidelného výskytu, zejména u náchylných odrůd hrušní (’Solanka’, ’Boscova lahvice’, ’Williamsova Čáslavka’) a další. Z fungicidních přípravků se osvědčilo ošetření stromů Rovralem 50 WP, Rovralem Flo a Sporgonem 50 WP. Na rizikových lokalitách s pravidelným výskytem moniliózy by měly být zaváděny odolnější odrůdy hrušní,například ’Clappova máslovka’ , ’Pařížanka’ a j.