Jedním z nejvíce atraktivních a zároveň nejdražších, konzumenty velmi oblíbeným ovocem jsou třešně. Zvláště za rané plody jsou zákazníci ochotni zaplatit mimořádně vysoké ceny, které nemají srovnání s žádným druhem ovoce mírného pásma. Produkce třešní v České republice podle Situační a výhledové zprávy Mze ČR za rok 2005 představovala v roce 2004 přibližně 18 tisíc tun, v roce 2005 bylo odhadnuto pouze 1300 tun tohoto ovoce. Největší měrou na tomto poklesu se podílely jarní mrazíky, které poškodily květní násadu v dubnu.
Z jakých sadů přichází třešně na náš stůl nebo jsou exportovány? Převážně jsou to ještě starší poloextenzivní výsadby vysokokmenů, polokmenů a čtvrtkmenů. Má to svou logiku v tom, že stromy odrůd štěpovaných na semenných podnožích (Prunus avium, méně Prunus mahaleb) dosahují v širším sponu průměrnou produkční životnost více než 40 až 50 let (mnohdy však i vyšší) a pěstitelé by likvidaci těchto sadů považovali za neekonomickou. Kromě sanitárního řezu jednou za dva až tři roky, nenáročného odplevelení herbicidy v příkmenných pásech a sečení trávy meziřadích je hlavní pozornost ovocnářů zaměřena na důkladné a termínované chemické ošetření pozdně zrajících odrůd (chrupek) proti vrtuli třešňové. Pokud by se napadení tímto škůdcem projevilo třeba jen nepatrným procentem, třešně jsou do zahraničí na přímý konzum neprodejné.
Splní-li ovocnář základní pěstitelské podmínky ve zmíněných třešňovkách (předpokladem je, že jsou stromy v dobrém zdravotním stavu), násada nezmrzne, plody nejsou červivé nebo popraskané a prodá je úspěšně do zahraničí, dosahuje relativně uspokojivé rentability.
Nové intenzivní výsadby
Složitější situace je již v nověji zakládaných výsadbách zákrsků, volněji rostoucích ovocných stěn nebo vřeten v hustším sponu na slaběji rostoucích, vegetativně množených podnožích. Výběr těchto podnoží je poměrně široký: Vedle podnoží z VŠÚO Holovousy (P-HL-A, P-HL-B, P-HL-C) se v praxi využívají ze zahraničních například Colt, Gisela 6, Gisela 10 a Gisela 5. Zejména posledně jmenovaná podnož má příznivý vliv na zvýšení měrného (specifického) výnosu při zachování malého objemu (výšky) koruny. V kombinaci výkonných odrůd s pevnými a chuťově kvalitními plody (´Kordia´, ´Těchlovan´, ´Van´, ´Vanda´, ´Regina´) a za předpokladu zajištění vhodných opylovačů, nejde-li o samosprašné odrůdy) by se zdálo, že pěstitelský úspěch je zajištěn.
Již při založení sadu je však třeba počítat s doplňkovou, nejlépe kapkovou závlahou u těchto intenzivních výsadeb s počtem stromků na jednom hektaru 400 až 800 (ale i 1200 až 2000 při vyšším štěpování na zakrslé podnoži). Nadkorunní závlaha v tomto případě příliš neosvědčuje vzhledem k tomu, že zvyšuje nebezpečí praskání plodů a jejich následné napadení moniliózou v době zrání.
Touto nezbytnou investicí ve výši okolo 100 000 Kč na jeden hehtar však ještě není etapa základního financování ukončena. Stromy na slaběji rostoucích podnožích vyžadují nezbytnou opěru, nejlépe jednotlivý impregnovaný kůl ke každému jedinci. Drátěnka zvyšuje riziko poranění tohoto citlivého druhu a následné napadení klejotokovou rakovinou. Opěrný systém zvýší investiční náklady na hektar o dalších 50 až 100 tis. Kč podle hustoty vysazovaných stromků a pořizovací ceny kůlů.
V oblastech s vyšší frekvencí dešťových srážek je třeba dále zvažovat potřebu budování jednoduchých systémů zastřešení, aby bylo možné v době zrání plodů za deště celou výsadbu nízkokmenů zakrýt speciální fólií nebo nepromokavou tkaninou nad každou řadou. Dešťová voda dopadá na kryt, neztrácí se, ale po fólii skapává na půdu mezi příkmennými pásy a meziřadím sadu (obvykle zatravněným), kde je využívána kořeny stromů. Na takto zastřešené sady třešní s laťkovou konstrukcí je možné podle potřeby natáhnout fólii těsně před deštěm a zabezpečit tak, aby plody zůstaly suché a nepraskaly. Konstrukce mohou sloužit také jako základ pro natažení sítí proti ptactvu, což bývá mnohdy dalším nezbytným vícenákladem.
Dobrým příkladem běžného využití jednoduchých krytů jsou ovocné farmy v Norsku. Pokud jde o hektarové náklady na tato zastřešení, těžko je lze přesněji odhadnout, ale budou se pohybovat pod výší investice na vybudování závlahy s tím, že provozní prostředky na materiál, ošetření a údržbu budou výrazně nižší.
Uvedené faktory produkci třešní významně prodraží, zvýší však podstatně podíl kvalitního ovoce. Jinak se totiž často stává, že se v jednotlivých podnicích určité roky třešně nesklízejí vůbec, anebo se v lepším případě popraskané využívají na průmyslové zpracování za minimální ceny.
Pokud jde o protimrazovou ochranu, nejúčinnějším opatřením je vyvarovat se mrazových kotlin, údolních rovin, míst, kam stéká a kde se dlouhou dobu drží studený vzduch. Naopak velmi vhodné jsou mírné svahy nebo náhorní roviny s propustnou humózní půdou. Třešně jsou ovocným druhem, který velmi špatně snáší těžké jílovité studené půdy a podmáčení. Proto výběru lokality věnujeme mimořádnou pozornost.
Důležité je tvarování a řez
Jedním z velmi důležitých agrotechnických opatření při pěstování třešní je tvarování a řez. Přestože se mnoho užitečných poznatků a zkušeností již uplatňuje v současné praxi, stále vidíme v některých sadech nedostatky. Připomeňme tedy důležité zásady a principy řezu třešní.
Pro celou širokou skupinu peckovin je společné, že ve srovnání s jádrovinami reagují nepříznivě na řez uskutečněný v době vegetačního klidu, zejména na jeho začátku v dormanci (pozdní podzim) a během období silnějších mrazů. Proto nikdy s tímto zásahem zjara nespěcháme.
Třešně se pěstují nejčastěji jako čtvrtkmeny s výškou kmene 0,9 až 1,1 m nebo zákrsky (výška kmene 0,6 m) s pyramidální nebo pyramidálně dutou korunou ve sponu 6 až 7 x 3,5 až 5 m na semenné podnoži (vybrané typy ptáčnice P-TU-1, P-TU-2 a P-TU-3 nebo mahalebky). Pro stěnovou výsadbu dáváme přednost vegetativně množeným podnožím (Colt, P-HL-A, P-HL-B a P-HL-C) a vysazujeme na vzdálenost 4 až 5 m mezi řadami a 2 až 3 m v řadách podle podnože, odrůdy a způsobu tvarování. Při použití podnož Gisela 5 a vyšším štěpování můžeme spon ještě více zahustit (3,5 x 1,5 m). Pro stěnovou výsadbu s tvarem volně rostoucí palmety nebo vřetene i pro zploštělé zákrsky lze vedle slabě rostoucích podnoží využít také mezištěpování některých odrůd višní na semenné ptáčnice. Jako mezikmen se osvědčila odrůda višně ´Morellenfeuer´, v sadech velmi rozšířená Morela pozdní má již značně oslabující vliv na růst naštěpované odrůdy třešně a výsledkem jsou velmi malé koruny s drobnějšími plody.
Třešně hůře snášejí přísné tvarování a příliš hluboký řez, zejména v nevhodnou dobu (pozdě na podzim, v zimě). Základní větve mají růst pod úhlem odklonu alespoň 45 stupňů a více, pokud možno v určitém odstupu nad sebou. Ostrý úhel postranních větví vyrůstajících na kmeni z jednoho místa podporuje nežádoucí vylamování a výskyt klejotoku s následným odumíráním větví.
S výjimkou prvního roku po výsadbě omezujeme tvarovací řez třešní na nezbytnou míru (odstranění konkurenčních výhonů, řez postranních výhonů do jedné roviny).
U zákrsků a čtvrtkmenů trvá výchovný řez dva až čtyři roky. Cílem je zapěstovat pevnou a relativně řídkou korunu se třemi až čtyřmi základními větvemi a terminálem, který může být později sesazen. Po zapěstování koruny odstraňujeme suché, nemocné větve, konkurenční a bujné výhony nebo letorosty, které zahušťují korunu, nejlépe za vegetace.
Pro založení ovocné stěny třešní používáme dvouletý zákrsek nebo jednoletý štěpovanec, který se tvaruje jako volná palmeta se čtyřmi hlavními, do řady směřujícími postranními větvemi.
Zvolíme-li moderní tvar štíhlé vřeteno, je nejvhodnějším výsadbovým materiálem kvalitní jednoletý očkovanec, podle možnosti s předčasným obrostem v tupém úhlu odklonu od střední osy, popř. mezištěpováním získaný stromek třešně naroubované v korunce na mezikmen višně, zbavený konkurenčních výhonů s ostrými úhly odklonu.
Udržovací řez je obdobný jako u čtvrtkmenů a volně rostoucích zákrsků. Má především sanitární (ozdravovací) a prosvětlovací funkci.
Životnost zahuštěných stěnových výsadeb palmet nebo štíhlých vřeten na slaběji rostoucích vegetativních podnožích odhadujeme na 20 až 25 let, u volně rostoucích zákrsků a čtvrtkmenů na semenných podnožích se pohybuje od 30 do 35 i více let.
Zahnova metoda řezu
V souvislosti s řezem třešní je třeba se zmínit o zásadách Zahnovy metody řezu peckovin na základě dlouholetých výzkumů v Jorku (Německo). Hlavním požadavkem při pěstování je, aby boční větev nebyla v žádném případě silnější (tlustší) než polovina průměru hlavní osy pod rozvětvením. Při nedodržení tohoto poměru tloušťky větví si podle autora „naprogramujeme“ poškození (zhoršení zdravotního stavu stromů). Byla vyvinuta metoda postupného sesazování nevhodné větve řezem na „delší, oslabeně aktivní čípek“, což je různě dlouhá, řezem potlačená část větve nebo výhonu. Tento „čípek“ po seříznutí stagnuje v růstu. Nesmí však být příliš krátký, aby nezaschl. Dostatečnou růstovou aktivitu na „čípku“ udržuje slabší postranní obrost nebo živé, nezaschlé pupeny. Délka živého „čípku“ závisí hlavně na jeho tloušťce k poměru tloušťky kmene. Stejné zásady platí při zkracování větví na vhodné náhradní rozvětvení. „Čípek“ ponecháváme tím delší, čím tlustší, mladší a aktivnější je větev, která má být odstraněna, čím kolmější je její postavení a čím vlhčí je stanoviště (může být i přes 0,8 m). Princip postupného zkracování spočívá v pozvolném převedení funkce na vybranou větev. Ta již není v růstu potlačována a postupně nabývá vyrovnanou pozici s ostatními plodnými větvemi v koruně.
Po několika letech se poměr tloušťky mezi odstraňovanou a nově vybranou větví změní ve prospěch nově vybrané větve a průměr odřezávaných částí je pak menší než polovina kmenu (hlavní větve). Zbylý „čípek“ můžeme odstranit na větevní kroužek, aniž hrozí infekce klejotokem.
Již ve školce bychom měli dbát na dodržení poměru tloušťky bočního obrostu k hlavní ose (kmínku). Proto silnější postranní výhony není správné odstraňovat ve větevním kroužku, ale nejprve zkrátit, eventuálně zaštípnout již v časném létě, a teprve v srpnu zcela odříznout. Odstranit výhon můžeme i později, po výsadbě na trvalé stanoviště.
Z vlastní víceleté praxe mohu potvrdit, že uvedené principy Zahnova řezu platí pro všechny druhy peckovin a je vhodné uplatňovat je především při řezu v období vegetace (na začátku kvetení, v celém průběhu vegetace až do doby po sklizni), nejpozději do konce srpna. Bude se to přednostně týkat konečných zásahů řezem, kde víme, že už další zpětný řez není možný. Můžeme tak jednoduchým způsobem výrazně zlepšit zdravotní stav stromů. Je pochopitelné, že při nerespektování základních požadavků jednotlivých odrůd v kombinaci se zvolenou podnoží u těchto ovocných dřevin se úspěch nemusí vždy dostavit.
Výsledky pokusů
V našich pokusech jsme u třešní odrůdy ´Kordia´ na slabě rostoucí podnoži (P-HL-A) posuzovali po dobu pěti let vliv tří termínu řezu na zacelování ran z hlediska tvorby hojivého pletiva z kambiálního kruhu. Šlo o termíny polovina března, polovina května a polovina července. Nejvíce kalusu a také největší stupeň uzavřených řezných ran byl zaznamenán u řezu v termínu po odkvětu stromů (polovina května). Mezi termíny řezu na konci vegetačního klidu v polovině března a řezem po sklizni v polovině července nebyly zjištěny významné rozdíly ve stupni hojení řezných ran o průměru do 25 milimetrů.
Z hlediska optimalizace termínu řezu peckovin je třeba říci, že zejména hlubší zásahy na začátku vegetace (kvetení) se ukazují vhodnější než v pozdním létě během července až srpna (po sklizni) proto, že teplotně příznivé období potřebné pro hojení ran v daném roce do zimy je delší.
