Čína patří k dynamicky se rozvíjejícím zemím, v posledních letech dosahuje ekonomického růstu okolo 9 % ročně. S tím souvisí i rozvoj zahradnické výroby a poptávka nejen po užitkových produktech, ale i okrasných rostlinách.
Příkladem může být například hlavní město Peking, kde za posledních padesát let vzrostl podíl zeleně na jednoho obyvatele téměř třikrát. Především od 80. let minulého století docházelo k renovaci mnoha veřejných prostranství, parků a zahrad. V roce 2000 bylo vysázeno asi 2700 ha okrasných dřevin ve městě. Vysoké tempo je plánováno až do tohoto roku, kdy mají dosáhnout plochy veřejné zeleně až 125 km2. Aktuální směr vývoje také udává příprava na Olympijské hry v roce 2008.
Na export míří zatím malá část produkce
Zahradnické odvětví se rozvíjí nebývalým tempem. Kupříkladu od roku 1970 objem vyrobené zeleniny dosáhl sedminásobku (okolo 350 milionů tun). Přitom čerstvá zelenina představuje z tohoto množství 40 %. Spotřeba zeleniny je vysoká, průměr je okolo 123 kg na obyvatele, ovšem v Pekingu je značně vyšší, necelých 200 kg na obyvatele za rok. Mezi typické zeleniny náleží pekingské a čínské zelí, okurky, rajčata, květák, tykve, brokolice, špenát, lilek, salát, hrách, melouny, různé druhy hub, mrkev, chřest nebo cibule. Dosud je v rámci exportu vyvážen jen zlomek celkové produkce, přesto jde asi o tři a půl milionu tun ročně. Domácí spotřeba je však vyšší, takže Čína dováží některé zeleniny z okolních států (mrkev, kapusta růžičková, saláty, sušená nebo mražená zelenina). Výroba agrochemikálií, substrátů, osiv a dalších materiálů je také nedostatečná a spotřeba je kryta z podstatné části dovozem. Velká pozornost je věnována biotechnologiím a GMO. Vláda se různými projekty snaží podporovat postupy vedoucí k rychlému získání odpovídajícího genového potenciálů pro semenářství domácích odrůd.
Zatím chybí kvalifikace
Výroba je velmi levná především díky dostupné pracovní síle. Průměrný plat ve venkovských oblastech nedosahuje ani dva US dolary na den. Ovšem kvalifikovaných odborníků se nedostává, proto se začíná budovat systém odborného vzdělávání a jsou pořádány kurzy (dokonce i televizní), které mají za cíl vzdělávat farmáře v nových technologiích. Silně se začíná prosazovat internacionalizace a snaha o propojení vzdělávacích institucí se zahraničím a je viditelné úsilí v krátké době doplnit kvalifikovaný kádr pracovníků, kteří by napomohli podpořit další rozvoj zahradnictví.
Pěstební plochy
Čína vykazuje dle statistik FAO plochu asi dva miliony ha různých druhů krytů. Důležitou provincií s největším podílem zahradnické výroby je Shandong. Zelenina se tu produkuje na asi 1,3 milionu ha krytých ploch a na dalším 1,5 milionu volné půdy. Jednoduchých nízkých PE tunelů je přibližně 200 000 ha, jsou určeny výhradně pro přirychlování zeleniny. Přibližně stejný podíl je solárních skleníků. Z toho necelých 10 000 ha jsou kryty pro pěstování ovoce. Další významný podíl zaujímají jahody, které jsou ve statistikách spojeny se zeleninou. Oblast Hennan zahrnuje přibližně 1,4 milionu ha zahradnicky využívané půdy, provincie Jiangsu dosahuje asi 1,3 mil. ha a v provinciích Guangdong a Hubei jsou zelenina, případně ovoce pěstovány na ploše okolo jednoho mil. ha. V provincii Yunnan v jihovýchodní Číně je menší množství nízkých staveb, ve kterých farmáři pěstují řezané květiny. Mezi jinými významnými oblastmi je v popředí okolí Pekingu (asi 15 000 ha krytých ploch), Šanghaje (2700 ha krytů) a Nanjingu. Urbánní prostory však nepřejí dalšímu rozvoji zahradnické výroby, půda je stále znatelněji využívána pro stavební účely.
Dalšího třičtvrtě milionu ha půdy je v Číně využito pro pěstování jiných zahradnických plodin – révy vinné, ovocných druhů nebo okrasných dřevin. Stále však převládá pěstování na malých rodinných farmách s výměrou pouhých 0,1 až 0,2 ha. Velké rezervy jsou tedy v organizační struktuře, systému odbytu a marketingu produkce. Stejně i úroveň využití mechanizačních prostředků je nízká, i když v posledních pěti letech se situace rychle mění k lepšímu. Výrobní technologie v kryté produkci jsou orientovány na využití půdních substrátů, hydroponie je v počátcích, především z důvodů vysokých vstupních investic.
Solární skleníky
Čína je typická svými solárními skleníky, jenž dovolují rychlit zeleninu nebo jiné druhy rostlin bez vytápění i přes zimu. V době, kdy venkovní teplota dosahuje pouhých -7°C, lze uvnitř udržet až +10 °C bez energetických vstupů. Samozřejmě pro zachování tepla v zimních měsících je kryt ještě posílen dalšími materiály, včetně rohoží a slámy pravidelně pokládanými na stavbu přes noc. Díky vysoké sluneční intenzitě mohou farmáři takto pěstovat i mnohé teplotně náročné druhy (papriky, rajčata aj.). Jen těchto druhů staveb je v Číně necelých 400 000 ha. Základem takových staveb jsou zděné konstrukce, doplněné krytem z polyetylénu. Mnohdy jsou ale k vidění i stavby z hlíny a bambusu a jiného finančně dostupného materiálu. Solární skleníky mají svá omezení, nelze v nich příliš využívat mechanizaci a také postrádají aktivní ventilaci a často se zde vyskytují choroby z důvodu vysoké vzdušné vlhkosti.
Distribuce
Prodej zahradnických výpěstků je realizován především na otevřených pouličních tržištích, u cest, velkotržnice se nacházejí ve větších městech (Peking, Shouguang) a stále narůstá i podíl supermarketů. Velká část produkce, která se objevuje ve městech, je špičkové kvality, ovšem z původního výnosu nižší kvalita zůstává na méně rozvinutém a chudším venkově, případně padne za oběť posklizňovým ztrátám.
S ohledem na zmíněný rychlý rozvoj a jeho podporu ze strany vládních orgánů je možné očekávat posilování pozice Číny ve vztahu k Evropské unii, tedy i k nám. Je otázkou času, kdy se podíl exportu z této obrovské země zvýší natolik, že bude významnou hrozbou pro konkurenceschopnost evropského zahradnictví.
