V minulých letech byl jednou z nejčastěji používaných a vysazovaných dřevin jalovec, Juniperus L.. Je to stálezelený strom nebo keř. Borku má většinou tenkou, praskající převážně do šupin, barvy šedé či nahnědlé. Kořen má dlouhý, kulovitý a bohatě větvený. Listy jsou jehlicovité nebo šupinovité. Plodem je dužnatá šištice.
Z tohoto rodu se nejvíce se používalo vzrůstných druhů, které měly rychlý růst a jejich předností byla snášenlivost městského prostředí. V našich školkách byl široký sortiment těchto druhů jalovců
jalovec čínský ( J. chinensis ) - široce kuželovitý strom, dosahující výšky až 12m a šířky čtyři metry, s kultivary: ´Aurea´, ´Hetzii´, ´Keteleerii´
jalovec obecný ( J. communis ) většinou vzpřímený a sloupovitý keř, dorůstající výšky 4 až 6 m, s kultivary: ´Hibernica´, ´Meyer´
jalovec chvojka ( J. sabina ) široce rozložitý keř s vystoupavými větvemi, dorůstající do výšky 1 m, s kultivary: ´Tamariscifolia´, ´Hicksii´
jalovec šupinatý ( J. squamata ) silně rozvětvený, šedozelený keř, vysoký 1 až 2 m, s kultivary: ´Meyeri´, ´Wilsonii´
jalovec virginský (J. virginiana ) strom s kuželovitou korunou, vysoký 15 až 20 m při průměru 4 až 5 m, s kultivary: ´Tripartita´a další.
Jalovce se většinou používaly jako solitéry do trávníků, větších zahrad, skupinových výsadeb v blízkosti stromovitých jehličnanů, či drobnolistých listnáčů. Uplatnění měly také ve větších skalkách, nebo v živých plotech.
V dnešní době se částečně ustupuje od kultivarů vyšších robustních jalovců ( J. x media ´Hetzii ´, J. x media ´Pfitzeriana´, J. communis ´Hibernica´, J. squamata ´Meyeri´ aj.). Upřednostňují se druhy a kultivary převážně tzv. půdopokryvné jako je např. J. horizontalis ´Blue Chip´ , J. communis ´Repanda´, sloupovité - J.virginiana ´Skyrocket´, se zakrslým růstem - J. squamata ´Blue Star´ a také se širokou paletou barev např. J. sabina ´Variegata´. Součástí dnešního trendu ve školkařské činnosti se stávají také dřeviny tvarované, nebo roubované na kmínku. Tento požadavek se nevyhnul ani rodu Juniperus.
Dnešní začlenění jalovců do složité struktury zahrady, parku nebo jiného krajinářského celku by nemělo znamenat jen jejich použití jako náhrada trávníků, součást skalek, předzahrádek, či jako jedné z mnoha dřevin uplatňujících se v okrasných nádobách, ale také jako dominanty nebo skupiny, která může prostor v určité části oddělit, ucelit, doplnit, či jinak obohatit. Proto by se nemělo pozapomínat na ty druhy, které naši předchůdci hojně používali. Mohou se pro robustní a rozkladité druhy jalovců najít i jiná uplatnění mimo zahrady. Jejich snášenlivost znečištěného ovzduší a prachu, nebo dobrá regenerační schopnost se může využít ve výsadbových pásech podél silnic, dálnic, či podobně namáhaných místech.
