Nejrůznější typy jednoduchých opor a opěrných konstrukcí plní nezastupitelnou úlohu při pěstování trvalých porostů. Opěrné konstrukce v podobě ocelových jehel, ocelových, plastových a bambusových tyček nebo dřevěných kůlů jsou využívány zejména v ovocných výsadbách (pěstitelské tvary štíhlých vřeten), kdy napomáhají stabilizaci nově vysazených dřevin do doby než dojde k jejich dostatečnému prokořenění.
Nově začínají být opěrné konstrukce využívány také v zahuštěných výsadbách vinic, jejichž podstatou je návrat k původnímu pěstitelskému tvaru s řezem na hlavu. Dále se lze v pěstitelské praxi setkat se standardními typy opěrných konstrukcí, které jsou tvořeny opěrnými sloupky a různým počtem vodících drátů nebo dvojdrátí. Problematika jejich zřizování nese stejné znaky jako výstavba oplocení využívaném v mnoha oblastech produkčních i okrasných ploch.
Mezi požadavky společné těmto konstrukcím patří zejména dlouhá životnost odpovídající minimálně plánované délce životnosti porostu (15 – 30 let), odolnost vůči klimatickým činitelům, chemickým přípravkům (hnojiva, postřiky), mechanickému poškození od strojů provádějících jednotlivé operace v průběhu vegetace, snadná instalace, cenová dostupnost a v neposlední řadě také použití materiálů umožňujících recyklaci. Při úvahách o stavbě opěrné konstrukce a oplocení je nutné tyto požadavky definovat, ve vinicích a sadech s ohledem na budoucí nasazení mechanizačních prostředků, u oplocení s ohledem na účel a funkci této konstrukce.
Stabilita konstrukce
Při instalaci je vždy významná otázka stability konstrukce, která vychází jednak z hloubky zapuštění jednotlivých sloupů do půdy, ale také z jejich rozteče. Hloubka zapuštění sloupků je běžně 0,60 m, ale je zde třeba zvažovat charakter půdního profilu. Sloupek bude lépe fixován v jílovité půdě než ve štěrko-písčitém horizontu. Určité problémy se stavbou lze očekávat zejména ve svahových lokalitách.
Rozteč sloupků je doporučena, podle druhu kultury a sloupků nebo typu oplocení. U vinic je to běžně 6,0 – 7,0 m (např. u středních sponů to pak znamená spotřebu 550 – 800 kusů sloupků na 1 ha, u širších sponů 400 – 600 kusů sloupků na 1 ha) a u ovocných výsadeb 8,0 – 10,0 m. Při vyšší rozteči hrozí nebezpečí vyvrácení, případně porušení sloupků vlivem vysokého zatížení celé konstrukce hmotností stěny a odporem, který klade listová stěna větru. K lepší stabilitě opěrné konstrukce přispívá také řešení krajních sloupků a u oplocení rohových sloupků. Ty mohou být provedeny jako svislé – opatřené vzpěrou s obetonováním v zemi, šikmé – opatřené kotevním táhlem fixovaným kotvou různého provedení, nebo jako svislé – spojené šikmo kotevním drátem se sousedním sloupkem v řadě.
Rozdílné typy sloupků
Ocelové sloupky patří v posledních letech k nejvíce používaným typům. Pro jejich výrobu je nejčastěji využíván ocelový plech o tloušťce 1,5 – 2,2 mm. Ke zvýšení pevnosti jsou jednotlivé sloupky různým způsobem profilovány. S dalšími odlišnostmi se lze setkat také při samotné technologii výroby, tzn. že mohou být vyráběny tažením nebo ohýbáním. Kvalitu sloupků ovlivní také to, zda jsou vyráběny z pásů pozinkovaného nebo nerezového plechu, nebo jsou zinkovány hotové profilované sloupky. Jejich hlavní výhodou je nízká hmotnost a v podmínkách vinohradnictví také možnost výškového posunu dvojdrátí v průběhu vegetace.
Betonové sloupky patří ke standardním a hojně používaným konstrukčním prvkům při stavbě opěrných konstrukcí a oplocení. Bývají vyráběny jako betonové lité nebo z předpjatého betonu s použitím speciálních armatur, což zvyšuje jejich pružnost a pevnost. Hrany betonových sloupků jsou stále častěji řešeny jako zaoblené, což výrazně snižuje riziko jejich poškození i poškození využívané mechanizace. Mezi hlavní nevýhody betonových sloupků patří vysoká hmotnost (40 – 60 kg) a křehkost, která ztěžuje jejich dopravu a manipulaci včetně instalace.
Plastové sloupky se u nás zatím objevují v menší míře. Bývají vyráběny z tvrzeného polyvinylchloridu nebo recyklovaných plastů. Hlavní důvody jejich menšího použití jsou nehomogenní struktura používaných materiálů, málo praktických zkušeností s životností a mechanickými vlastnostmi, které mohou být ovlivněny teplotními výkyvy a UV zářením. K jejich velkým přednostem patří nízká pořizovací cena a nízká hmotnost, která výrazným způsobem usnadňuje manipulaci a instalaci.
Dřevěné sloupky, ať už řezané nebo štípané, se používají běžně zejména v zahraničí (Francie, Itálie, Německo), u nás se využívají podle dostupnosti, ale většinou v kombinaci se sloupky ocelovými, kde dřevěné se používají jako krajové. Osvědčeným druhem dřeva je akát a dub, méně časté je dřevo smrkové nebo borové aj.
Instalace opěrné konstrukce
Stavba opěrné konstrukce a oplocení zahrnuje instalaci sloupků, rozvíjení a montáž drátů včetně kotev a instalaci pletiv. Jedná se o souhrn poměrně pracných operací (rozvoz sloupků, rozvíjení čtyř až osmi drátů v celé délce řady, rozvoz pletiva a jeho instalace), které jsou navíc náročné na přesnost umístění a na ruční práce spojené s fixací drátů do sloupků a plotových pletiv. Z hlediska fixace drátů na sloupky jsou nejvýhodnější sloupky ocelové a plastové, nejvyšší pracnost vyžadují sloupky betonové a dřevěné. Fixace pletiva se provádí ručně, jistou racionalizaci představuje použití svorkovacích kleští.
Při ruční stavbě se využívá ručních motorových nebo traktorových vrtáků. Ty se hůře osvědčují hlavně v kamenitých půdách. Navíc je někdy u traktorových vrtáků problém přesného najetí na vytýčené místo sloupku, který se ve svazích komplikuje o požadavek dodržení svislého směru sloupku. Po vyvrtání jamky do požadované hloubky, je sloupek ručně zasazen a půda kolem paty sloupku je utužena.
Stavba pomocí zatloukání představuje metodu vhodnou zejména pro dřevěné sloupky, u kovových sloupků je potřeba využívat chrániče konců sloupků, aby úderem nedošlo k jejich poškození. Pro malé množství sloupků se dá využít ruční beranidlo, které vyžaduje obsluhu jednoho až dvou pracovníků. Beranidlo je tvořeno válcovým tubusem o vnitřním průměru větším než je vnější průměr sloupku a je po obou stranách doplněno dvojicí rukojetí. Při zatloukaní se beranidlo nejprve nasune na horní část sloupku, který se střídavými zdvihy a následnými krátkými údery beranidla zatlouká směrem dolů do požadované hloubky.
Moderní řešení představuje zatloukací zařízení (např. firmy Ero) využívající principu příklepu, který zabezpečují dvě závaží o hmotnosti 11,5 kg (nebo větší o hmotnosti 23 kg) poháněná hydromotorem v zatloukací hlavě. Sloupek je tak zarážen vysokou frekvencí lehčích úderů. Toto zatloukací zařízení může být neseno čelně, bočně nebo vzadu na traktoru. Sloupek se ručně nasune do otvoru v zatloukací hlavě a jeho dolní konec se nastaví přesně na místo zatloukání. Přesné umístění a přímost zatlučených sloupků je dáno zapracováním obsluhy.
Na obdobném principu pracuje další typ zatloukacího zařízení (např. firem Bautec, Rabaud, Yanigav). Pracovní hlava je při zatloukání vedena ve svislém držáku neseném na hydraulicky ovládaném výškově stavitelném rameni. To umožňuje její nastavení v závislosti na celkové délce sloupků. Ve spodní části je rozšířena v zatloukací hlavici, která usnadňuje nasazení horní části sloupku a současně chrání jeho konec před poškozením. Celé zařízení využívá principu příklepu s hydraulickým pohonem pracovního ústrojí.
Snad nejrozšířenější způsob představuje stavba sloupků zatlačováním. Zatlačovače jsou bočně nesené na sloupku nebo konzole. Zatlačovací deska umístěná v horní části zatlačovače, se opře o konec sloupku a pomocí hydrauliky je sloupek zatlačen do požadované hloubky. Problémy se zatlačováním mohou nastat v kamenitých půdách a také v těch případech, kdy vzpěrná pevnost sloupku bude menší než odpor proti vtlačování do půdy (tento případ může nastat většinou u plastových nebo ocelových sloupků zatlačovaných do tvrdého povrchu). V náročnějších podmínkách se s výhodou využívá předem předvrtaných jamek nebo zatlačovačů vybavených odklonitelným ocelovým trnem. Některé zatlačovače bývají doplněny injektorem pro hydrovrt (např. firma Ostratický). Voda z nádrže, nesené na traktoru, vytvoří pomocí injektoru provlhčenou jamku, do které je sloupek následně velmi lehce zatlačen. Podmínkou pro efektivní využití tohoto zařízení je správné nastavení hloubky hydrovrtu tak, aby sloupek po zatlačení byl ještě pevně fixován v půdě.
Stavba konstrukcí jamkovači
V zahraničí se lze poměrně často setkat také s jamkovači (např. Revo) využívajících principu příklepu. Stroje bývají řešeny jako ruční (jednomužné) motorové jamkovače. Pracovní ústrojí zde tvoří kovový trn kruhového nebo čtvercového průřezu na konci zahrocený o délce 0,6–1,0 m. Trn je nasazen v pracovní hlavě, která při práci využívá principu příklepu. Pohon pracovního ústrojí je obdobně jako u motorových vrtáků řešen od vlastního spalovacího motoru o výkonu 2 – 4 kW. Celková hmotnost stroje se pak pohybuje kolem 20 kg a přispívá ke snadnému pronikání vibrujícího trnu do požadované hloubky.
Srovnatelným způsobem pracují také jamkovače nesené na traktoru na hydraulicky ovládaném rameni s pohonem pracovního ústrojí od hydrauliky traktoru. Moderní konstrukce těchto strojů mohou být navíc doplněny o manipulátor s čelistmi umožňujícími uchopení sloupku. Před instalací jsou sloupky nejprve rozvezeny a uloženy na povrchu pozemku. Následně vytvoří souprava traktoru s jamkovačem otvor do půdy o potřebné hloubce, celá instalace sloupku je dokončena pomocí manipulátoru, který sloupek uchopí, postaví do svislé polohy a zasune do připravené jamky. Velkou předností těchto jamkovačů je možnost jejich využití i v těžších a kamenitých půdách, kde nelze běžně využívat jiné typy zařízení. Pro rozvoz sloupků i balíků pletiv se s ohledem na přístupnost terénu využívá traktorů s vidlemi nebo jednonápravových vozíků.
Pracnost instalace opěrné konstrukce nebo oplocení je velmi individuální a zahrnuje spotřebu času potřebného na instalaci sloupků, nosných drátů, včetně doplňkových prvků zejména krajových kotev a vzpěr a k vlastní instalaci pletiva. Racionalizaci představuje např. vývoj rozvíječů drátů doplněných pneumatickou hlavou pro nastřelování fixačních svorníků do dřevěných sloupků.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Jako když jsem viděl, jak firmě https://www.blachotrapez.cz/cs/produkty/plechova-strestni-krytina rostla plechová střešní krytina pod rukama díky technice, kterou při stavbě využívali, tak jsem fakt zíral. Kde jsou ty časy, kdy jsme s pokrývači lezli po střechách a ručně dávali tašky. Tohle je jiný fičák. :)) Když jsem to viděl, tak jsem si říkal, že bych něco podobného už ručně a svépomocí nikdy nedělal. Ty prostředky ušetřené na tom, že to má firma položené za pár dní je masakr.